otík

Nebyl to špatný dokument, je poměrně živý, nesvázaný původními autentickými záběry, připomíná časosběrné dokumenty. Viděno v rámci dokumenty Karel Gott 80, což byl podivný nápad - přát Karlovi v osmdesátinám dokumentem natočeným k jeho sedmdesátinám. Ale to už si musí přebrat nováčtí autoři.

Vysílání na TV Nova u příležitosti 80tých narozenin Karla Gotta. Nic nového se ale nedozvíme. Součástí pořadu je rozhovor s Lucií Borhyovou z února 2019 a dokument Olgy Špátové Fenomén Gott z roku 2009, na závěr v pár minutách známé osobnosti popřejí Gotťákovi k osmdesátinám. Je hrozně divné vysílat k 80tým narozeninám dokument, který byl natočen k sedmdesátinám. Fakt divné.

Na tomto představení jsou geniální dialogy mezi Werichem a Horníčkem, jinak na to tom nevidím nic extra zábavného. Ale kvůli W+H to stojí za vidění. PS: kvalita záznamu je hrozná, Werichovi není moc dobře rozumět, občas nejsou ani poznat ostatní herci. Hudba: Jaroslav Ježek

Tentokrát celkem netradičně Pepek není námořníkem, ale vystupuje v pohádce, kterou píše Olivie, jako Aladdin. A dočkáme se známého příběhu o starém čaroději, který chce využít Aladdina k získání lampy, jenže pak ji získá Aladdin a snaží se získat přízeň princezny. Po ztrátě lampy se však princezny i zámku zmocní čaroděj. Pak už děj dostane změnu díky špenátu a z Aladdina je naráz Pepek se všemožným špenátem.

Když Abu Hasan (Bluto) potká na poušti Pepka Námořníka, který tam ztroskotal se svým letadlem, netuší, že to bude jeho zkáza. Pepek totiž i s tímto protivníkem zatočí díky špenátu bez větších potíží.

Klasický, ale delší příběh Pepka, který narazí při své cestě mořem na Sindibáda (Bluta), který si chce nechat Olivii na svém ostrově plném divokých zvířat. Jenže ouha, Pepek je velmi silný soupeř.

Zcela průměrný dokument natočený tradičním způsobem - rozhovory s Hegerovou, přáteli a kolegy a původními autentickými snímky. Ničím zásadním nezaujme.

Nechtě musím přiznat, že dvojka mě pobavila. Ano, námět už není tak propracovaný, ale humorně je to na vysoké úrovni, divák musí ovšem akceptovat poněkud hrubší humor s mnoha sexuálními narážkami a některým scénám jsem se skutečně od plic zasmál. Takže za mně dobrý.

Co to mělo propána být? Změť Gottových dnes už většinou neznámých písniček v přírodních scénériích bych v pohodě dal, ale co ty záběry na skládku, starý rozbořený kostel s rozbitými rakvemi či detailní záběry šutrů kdesi na kopci? Ještě že tam aspoň byly ty "kočky", roztrhaná košile na hezkém ženském těle a sem tam sebeparodické Gottova vystoupení. No prostě rok 68. PS: zazní písně: Nech mě spát, Červená rakev, Duj-duj-duj, Tichý kout, Amor, Čas růží, Slunce a já. Nahrál Orchestr Karla Gotta, řídil Ladislav Štaidl a Orchestr Karla Krautgartnera, řídil Josef Vobruba. Jako fešné dívky se objevily Alžběta Štrkulová a Jarmila Marešová. Závěrečné titulky přečetl Miroslav Horníček.

Co napsat o koncertu pana mistra zpěváka ještě z dob, kdy sice už byl jedním z nejlepších našich zpěváků, ale spousta ze zazpívaných písniček právem skončila v archivu? Asi jen to, že pěvecky je to báječné, doprovodná kapela Ladislava Štaidla skutečně maká a Karlův účes je šílený.