otík

Tentokrát celkem netradičně Pepek není námořníkem, ale vystupuje v pohádce, kterou píše Olivie, jako Aladdin. A dočkáme se známého příběhu o starém čaroději, který chce využít Aladdina k získání lampy, jenže pak ji získá Aladdin a snaží se získat přízeň princezny. Po ztrátě lampy se však princezny i zámku zmocní čaroděj. Pak už děj dostane změnu díky špenátu a z Aladdina je naráz Pepek se všemožným špenátem.

Když Abu Hasan (Bluto) potká na poušti Pepka Námořníka, který tam ztroskotal se svým letadlem, netuší, že to bude jeho zkáza. Pepek totiž i s tímto protivníkem zatočí díky špenátu bez větších potíží.

Klasický, ale delší příběh Pepka, který narazí při své cestě mořem na Sindibáda (Bluta), který si chce nechat Olivii na svém ostrově plném divokých zvířat. Jenže ouha, Pepek je velmi silný soupeř.

Zcela průměrný dokument natočený tradičním způsobem - rozhovory s Hegerovou, přáteli a kolegy a původními autentickými snímky. Ničím zásadním nezaujme.

Nechtě musím přiznat, že dvojka mě pobavila. Ano, námět už není tak propracovaný, ale humorně je to na vysoké úrovni, divák musí ovšem akceptovat poněkud hrubší humor s mnoha sexuálními narážkami a některým scénám jsem se skutečně od plic zasmál. Takže za mně dobrý.

Co to mělo propána být? Změť Gottových dnes už většinou neznámých písniček v přírodních scénériích bych v pohodě dal, ale co ty záběry na skládku, starý rozbořený kostel s rozbitými rakvemi či detailní záběry šutrů kdesi na kopci? Ještě že tam aspoň byly ty "kočky", roztrhaná košile na hezkém ženském těle a sem tam sebeparodické Gottova vystoupení. No prostě rok 68. PS: zazní písně: Nech mě spát, Červená rakev, Duj-duj-duj, Tichý kout, Amor, Čas růží, Slunce a já. Nahrál Orchestr Karla Gotta, řídil Ladislav Štaidl a Orchestr Karla Krautgartnera, řídil Josef Vobruba. Jako fešné dívky se objevily Alžběta Štrkulová a Jarmila Marešová. Závěrečné titulky přečetl Miroslav Horníček.

Co napsat o koncertu pana mistra zpěváka ještě z dob, kdy sice už byl jedním z nejlepších našich zpěváků, ale spousta ze zazpívaných písniček právem skončila v archivu? Asi jen to, že pěvecky je to báječné, doprovodná kapela Ladislava Štaidla skutečně maká a Karlův účes je šílený.

V prvním dílu jsme se dostali od úplného mládí po angažmá v Divadle Semafor. Mraky lidí na Gotťáka vzpomínají v krátkých prostřizích + Karel to komentuje či pokračuje v líčení svého života v nějaké kavárně + dostaneme i poměrně dost původních autentických záběrů. Zatím velmi slušný vzpomínkový dokument s milým slovem samotného oslavence. Druhý díl by mohl nést podtitul Karel je profesionál. Všichni, kdo o Karlovi vypráví, jej chválí jako nesmírně poctivého, pokorného a vždy připraveného zpěváka. Gott sám v rozhovoru v kavárně pokračuje ve vzpomínání na dobu od angažmá v Semaforu přes účinkování v divadle Apollo až po sólovou dráhu. Dostane se až do období písně Včelka Mája, kterou musel zpívat téměř pořád. Je to velmi milé povídání, Gotťák se velmi hezky poslouchá. Jediným překvapením tohoto dílu je snad jen zjištění, jak dnes vypadá Lešek Semelka. Třetí díl je zaměřen na Karla baviče. Kolegové z branže Gotta vyzdvihují jako výborného společníka, dobře naladěného člověka milujícího humor. A Karel to také sám potvrdí a navíc povypráví dvě oblíbené anekdoty. Dočkáme se také dalších retrospektivních ukázek z posledních 27 let. Dobrý závěr dokumentárního minicyklu. PS: rozdělení na tři díly mi přijde zcela zbytečné, klidně bych s Kájou strávil více času při jeho vzpomínání než jen 45 min.

Slušný detektivní příběh. Má to hlavu a patu, má to svého záporáka a několik cestiček mimo. Trochu se hnuly ledy i v osobním životě jedné z policistek. Smysluplný a dobrý díl.

První polovina dílu úplně o ničem, navíc hrozné přehrávání. Právě v tomto okamžiku, kdy nemají herci co pořádně hrát, vynikne výrazná televiznost a strojenost v dialozích, navíc ani střih není úplně nejlepší. V polovině se ale najde mrtvola a pak už má díl zase tradiční tempo a herci jsou opět v rolích poměrně přesvědčivý. Tentokrát zaujme i dějová podlinka těhotné přítelkyně nebo falešná průpovídka o milence v horní dolní. Zatím nejslabší díl.