Recenze (169)
Interiéry (1978)
Tenhle film je samozřejmě něco jiného, než ostatní filmy z Allenova středního období. Ale prozrazuje přesvědčivé režijní vedení - kompozice scén, kamera (!), herci. Nejslabším článkem je možná scénář, který těží z některých psychoanalityckých klišé, ale tato závislost není fatální, jako celek to přesvědčí. Souvislostí s Bergmanem se nabízí hned několik, kromě tématu a atmosféry, symbolika barevných kompozic (Fanny a Alexandr - strohé a živé barvy), statická kamera. K poslední poznámce mám ještě postřeh: v některých místech jsou statické záběry střídány hodně rychle a tím režisér jednak rozbije výtvarnou krásu záběrů, jednak příliš pevně vede diváka, kterému nezbývá čas pro domýšlení.
Tak daleko, tak blízko! (1993)
Není to tak dobrý jako Nebe nad Berlínem, proto dávám jen 5*.
Červený balónek (1956)
C'est la poesie.
Unavená smrt (1921)
Metafora je působivější než potoky slzí nebo krve. Udivuje mě, jak se Lang dokázal nachomýtnout u všeho zajímavého, co se ve filmu v první polovině minulého století dělo (expresionismus, sociální film 30. let, film-noir...).
Přízrak svobody (1974)
Pohlavkující socha, nemravný vítězný oblouk, liška, policejní akademie... Bunuel si s námi hraje. Ale je to moc příjemná a zábavná hra. Přinejmenším stejně nenápadně půvabné jako buržoazie.
Dobrodružství prince Achmeda (1926)
Už jen kvůli výtvarné stránce si film zaslouží plné hodnocení (směs secese, symbolismu, expresionismu, dekadence), byť bych měl slabé výhrady k příběhu, jehož fabulace je někdy nepřesvědčivá.
Můj strýček z Ameriky (1980)
Brilantní.
Povolání: Reportér (1975)
Trochu mi to náladou připomíná ranějšího Wenderse (třeba Im lauf der Zeit)
Pee-Weeho velké dobrodružství (1985)
Kvůli závěrečné hollywoodské části dávám pět. Málokoho napadne, že tento film je hodně osobitou (a svéráznou) poctou Zlodějům kol (de Sica) s nímž sdílí zápletku i řadu shodných motivů (kartářka, hospoda, krádež kola na konci).
Utrpení Panny orleánské (1928)
Na můj vkus trochu moc ubrečené, ale jinak naprosto geniální. Co se týče práce s kamerou a střihem asi zatím nejlepší němý (a snad nejen němý) film, co jsem viděl.