MaxipesFik

Režisér pozvolna a po detailech buduje v divákovi paranoidní pocit, který vyvrcholí do děsivého závěru. Kdyby všechno nebylo odváženo na miligramy přesně, nefungovalo by to, ale funguje! Výborná fantaskní kamera, skvělá Mia Farrow (jako vždy).

J'aime France...

Z hlediska uchopení světa lze filmy dělit na nadčasové a dobově tendenční (tedy ty, které nahlížejí na historii hledisky své vlastní doby). Všichni dobří rodáci, odpusťte mi tento názor, patří do druhé kategorie. Film shrnuje historické události kolektivizace pohledem lidskotvářního socialismu, a byť nám určitě budou názory pražského jara tisíckrát sympatičtější a lidsky pochopitelnější než oficiální ideologie padesátých let, v mnohém se však Dobří rodáci v principu náhledu na historii od období budovatelských filmů neliší. Z dobových filmových titulů s historickými tématy dávám přednost těm prakticky apolitickým (Vláčil) nebo těm, kde je společenská angažovanost (není na ní nic špatného!) doplněna osobitou poetikou (např. Skřivánci na niti - více zásluhou Hrabalovou než Menzelovou). Ale dost, neberte to jako ostrý odsudek, spíše jako zamyšlení nad tvarem a východisky jednoho uměleckého díla. Všichni dobří rodáci jsou jistě pozoruhodným opusem, který představuje skvělé herecké výkony (i od neherců), zachycuje obrazovou krásu moravského venkova, zrcadlí metaforické lidské osudy a je historickou freskou o životě jedné vesnice v pohnutých dobách. Mezi nejskvělejší momenty patří obrazy Josefa Hlinomaze rodící se přímo před kamerou.

Italský Antoine et Colette.

- Tak se mi pane zdá... - ...že se nám to nezdálo

Nezapomenutelný

"Ty, Máňo... Dneska nám ta telka ňák zlobí.

Dovolovat si všechno tam, kde je všechno zakázáno, bořit tam, kde se nadšeně budovalo, jak lákavé!

Napětí nemusí vyvěrat jen z akce, vrstvení zápletek nebo rychlého vývoje. Napětí z pomalosti je daleko materializovanější a velcí mistři filmu si to uvědomovali. Zvětšenina je čistou inkarnací tohoto principu, jež má konkurenci snad jen v prvních pěti minutách Tenkrát na západě. Redukovat tento film jen na napětí z pomalosti by však bylo zplošťující. Je to metafora lidského poznání a jeho nejistoty. Je to také adorace fotografie, které je v tomto filmu přisouzeno privilegium oplývat velkou mocí - fotografie jako usvědčující důkaz, fotografie jako prostředek nadvlády nad lidmi (ženami), fotografie jako prostředek k získání sociálního statusu... V neposlední řadě je také Zvětšenina symbolem šedesátých let, symbolem volnosti, tvůrčí svobody i určitého znepokojení.

Mám rád filmy, který si divákem pohrávají.