Všichni dobří rodáci

Čirá filmová dokonalost, která divákovi snadno způsobí husí kůži a dožene ho k slzám když si uvědomí, že se tohle opravdu začalo v našich hájích koncem 40. let dít. Chytré a přesahové s tématem co bude aktuální dost možná navždy. A navíc se na to hezky kouká. Prostě parádní filmařina a jeden z nejlepších českých filmů.... (18.11.2019)

Jsem milovník české nové vlny a nechápu proč bývají Rodáci často považováni za její vrchol... Film má význam protože se v něm ukazuje, co se tu dělo v 50. letech, ale to už je podle mého lépe zpracované v Smuteční slavnosti od ZdeŇka Sirového... a ani ty herecké výkony mi nepřipadají nijak zvlᚍ výjmečné... je to spíš průměr... ---------- 28. 6. 2009 : Film jsem asi po pěti letech viděl včera znovu a ze tří musím jít na pět. Něco mezi pohádkou, dokumentem a spirituálním/poetickým filmem. Silné. (13.04.2005)

Je obdivuhodné, že něco takového vzniklo. Bezchybná a dost tíživá atmosféra a věčné poselství, které působí nad jakékoli politické myšlenky, mě opravdu dostaly. Stejně aktuální to bude za sto let. Jasných 5 hvězd. Pokud můžeme být komunistům za něco vděční, tak že podobné filmy "jen" schovali do trezorů a nezlikvidovali je, takže se jimi můžeme poučit alespoň dnes. (07.04.2010)

Vojta Jasný dokázal něco co k sobě snad ani nepasuje, udělal film který je krutě poetický. S filmem jsem si odžil svoje, hlavně činnost komunistů mě jako vždy spolehlivě vykvasila, jak se tyhle kreatuary, pro který neznamenal lidský život vůbec nic můžou vůbec nazývat lidmi ? Mnoho herců zde předvedlo životní výkony jmenovat jednoho by asi nebylo spravedlivé, tak budu jmenovat dva, Walda Matuška mě byl povahově hrozně blízký, byl to poctivý živel co miloval zábavu, ale měl tak trošku temnou dušičku a pak paní Věra Galatíková, ona je mezi těma všema skvělejma pánáma hercema hodně nenápadná, ale všímejte si, ona je tam dokonale přesná. Způsob vyprávění mně umožnil, abych se stal tichým svědkem krátkého úseku doby v těžkých časech na jedné vesnici a jsem panu Jasnému za tuto možnost vděčný, protože jsem měl možnost vidět všechny typy povah českého člověka. Můj vděk patří i pro pana Jaroslava Kučeru za jeho dokonalou prácí s kamerou. díky které jsem se na svým gauči stal jedním z vesničanů, bál se lidskýho zla a radoval jsem se z obyčejnosti prostého života. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 30. (30.04.2015)

Pôvodne som k filmu nechcel napísať komentár, aby kvôli tým trom hviezdičkám nemali českí kolegovia na mňa ťažké srdce, ale musím obhájiť svoje dojmy z filmu. Vecná stránka filmu, jeho obsah a myšlienkové zázemie je neskutočné. Tvorcovia si dali nesmierne záležať na pocitom reálnosti, ktorý vystihol danú dobu a každú jej situáciu úplne dokonale, napokon k tomu určite prispela aj režisérova skúsenosť s dokumentárnym žánrom. Ja som však počas filmu zažíval podobné pocity, aké načrtol vo svojom komentári Falko a som rád, že nie som jediný, komu sa zdal film zbytočne monotónny, kamera bola uspávacia a strihačovi sa asi pokazili nožnice. Možno sa nedá tá pravá mentalita našich národov zobraziť inak ako vsunúť do filmu polhodinový zostrih z dedinských zábav, kde sa tamojšia spoločnosť opíja do nemoty, no skrátenie filmu by veľmi prispelo k môjmu vyššiemu hodnoteniu. Herecké kvality filmu by som tiež nevynášal do nebies, záverečných pätnásť minút áno. 70%. (05.07.2009)