Lokutus

ze začátku jsem se dost ztratil v časovejch rovinách, pak jsem čekal že vlastní mazání bude tak záležitostí pár minut a ne hodiny a čtvrt - když to tedy podle těch jeho vzpomínek byl takovej super vztah, proč se tedy po 2 letech rozešli jenom proto, že jí řekl jednu drsnou větu? to mi přijde jako nepříliš reálný... konec fajn, ale čekal bych, že bude víc rozvedenej a v podstatě jsem čekal, že film bude o opětovným hledáním jejich cesty zpátky k sobě a taky by zasluhoval rozvést víc, co se morální otázky týče. Nápad s rozesíláním kazet a ten vztah se sekretářkou - dobrý nápady, stejně tak zjevně využití vlastních zážitků z jeich společnejch dní, ale dost mi pila krev dětská episoda, která to zúchylnila a kdyby skončila na podlaze bylo by to uplně jedno - vcelku z 80% filmu stejnej pocit jako ze středu terminalu - jenom soubor scének, který kdyby byly přeházený nebo prostě by jich bylo 20 minut nebo 3 hodiny - výslednej efekt je naprosto stejnej. Vrcholem obludnosti je pak Brionova hudba, která v jednom místě neskutečně vykrádá elfmana a jinak je nudná, mdlá a naprosto o ničem...

Shyamalanovy filmy byly až donedávna zárukou jisté alespoň řemeslně dobře zvládnuté podívané s kvalitní (i když rovněž se značně sestupnou tendencí) pointou na závěr. Jeho nejnovější projekt není bohužel ani kvalitně napsaný, ani natočený. Jediným vydařeným aspektem je hudba Jamese Newtona Howarda a kamera Rogera Deakinse. Bohužel i když film nabízí řadu kvalitních herců, neposkytuje jim dostatek prostoru k rozvinutí konkrétních postav a zdá se, jako by byly všichni udivení a znudění, což se velmi rychle přináší a na diváka, který musí 2 hodiny sledovat radostné skotačení mentála Adriana Brodyho, který si žejmě jako jediný tento projekt skutečně užíval. Bohužel spíš než zapálení retardovaného Brodyho, na diváky se přenáší znudění všech ostatních. Jako béčko relativně vydařený snímek, jako hollywoodský A projekt s hvězdným obsazením a nejvyššími ambicemi s pravděpodobně dosavadní největší zklamání tohoto roku, které se zřejmě vyrovná i Králi Artušovi.

hodnocení po finále poslední série.

Pokud ignorujeme mírně pomalejší rozjezd nabízí Johnny Rowana Atkinsona ve vrcholné formě. Velkým kladem je i jako vždy skvělý záporák ztělesňující britské opovržení obyvateli země galského kohouta s tváří Johna Malkoviche s vystupováním a přízvukem za který by se nemusel stydět ani Bruno Ferrari. Sečteno a podtrženo (i přes slabší úvod a občasné vyložené odpornosti), stále nesrovnatelně lepší než celá filmová katastrofa Mr. Beana a nic a to nemění ani fakt, že některé z gagů zcela zjevně vycházejí z Bláznivých střel. Johnny English představuje jakýsi návrat do starých dobrých vod tria ZAZ, které tu v posledních letech velmi chyběly, nezbývá než doufat, že jednoho dne dojde na pokračování, ke kterému závěr přímo vybízí....

S tím, jak Bay v podstatě totálně zkurvil uplně vše, co bylo tak skvělé na prvním dílu, lze jen doufat, že dvojkou to všechno končí a třetí díl už nikdy nebude, nebo alespoň tedy ne pod Bayovou taktovkou.

Hodinové protahování konce a velmi vtipné tuli-tuli skutečně nejde brát vážně a tedy ani snadno překousnout...

Mizerní seriálově pohlední herci, vyloženě debilní scénář a nablblé dialogy. K tomu navrch ještě předvídatelné chování a jednání postav. Představa válčících pacifistických vědátorů lynčujících ve 14. století každého, kdo se jim jen dostane do pracek, je možná vcelku vtipná - bohužel zřejmě poněkud nechtěně, vzhledem k tomu, že tento film je nejen vyloženě debilní, ale ke všemu ještě bere sám sebe smrtelně vážně. S přehledem nejděsivější filmová adaptace Crichtonova románu, který bych si i přesto přečetl docela rád.... Jediným kladem tak zůstává až nepřiměřeně vydařená hudba Briana Tylera, jenž však je (co se své kvality týče) s celkovými kvalitami filmu v ostrém kontrastu...

Musím uznat, že Mostow skutečně překvapil. U-571 jsem neviděl a tak jsem moc nevěděl co od něj čekat a všechna očekávání dokázal naplnit vrchovatě. Mám dojem, že skutečně to v současnosti nemohl dostat nikdo jiný. Nick Stahl je vynikající, Arnold je spíš situovanej do vedlejší role a většinou děj příliš neovlivňuje ani nebrzdí (tedy až na scénu "hodný/zlý robot"), ale především obrovským překvapením je Kristanna Loken se svou neměnou umělou vizáží je mnohem lepším záporákem a zosobněním stroje než byl svého času zdánlivě nepřekonatelný Robert Patrick. Celkově ještě umocněný předpokládánými vynikajícími triky (které jsou prakticky samozřejmostí) i hudbou. Mostow se u mě vyrovnal Cameronovi.

Burton natočil překrásný film o vztahu otce a syna plný čiré vizuální poetiky, atmosféry, humoru, ale i smutku, jenž však nezklouzává za těžce definovatelné hranice sentimentu. částečně pohádka, částečně rodiné drama plné nejen řady vizuálních nápadů, ale i dalších momentů, které stojí za pozornost - skleněné oko čarodejnice, básník Steve Buscemi a jeho výkon po 12 letech básnění, celé osazenstvo vesnice Spectre, stejně jako v všichni ostatní účastníci životní pouti Williama Blooma - Danny deVitem počínaje, přes siamská dvojčata a obrem konče...

Bryan Singer znovu dokázal, proč je jedním z nejvýznamnějších a nejuznávanějších režisérů současného mladého Hollywoodu. Na prvním díle byla nezřídka znát nezkušenost tvůrců s dynamikou scén, nepostačující rozpočet a především celkový spěch spojený s realizací. Nic z tohoto není případ druhého filmu, který svým švihem patří mezi nejlepší komiksové adaptace od doby, kdy Tim Burton ňáchoval Tučňákem Dannyho DeVita v temných uličkách Gothamu. Velkým přínosem je především návrat Johna Ottmana k hudbě a střihu, který se obou úloh zhostil mimořádně zručně a posunul X-Meny tam, kam si skutečně zaslouží. Neselhávající herecké obsazení je dalším nesporným plusem, stejně jako větší poměr akce:konverzace. Celkově nejlepší komiksový film za posledních 10 let a jedno z největších dosavadních překvapení tohoto roku.