Lokutus

Po mimořádně ujetém a na první pohled i celkem šokantně nevkusném Zprávaři, by se i mohlo zdát, že Ferrellovi svědčí skutečně jen malé vedlejší roličky, které svou mimořádnou extravagancí zazdí celý film, opak je ale pravdou. Oproti ujetým vtipům téměř až prcičkovského charakteru, jichž byl Zprávař plný, Ricky Bobby oplývá množstvím vynikajících nápadů a současně výborně Ferrellovi sekundují i herci ve vedlejších rolích - John C Reilly a Michael Clark Duncan především. S obezřetností spojenou s očekáváním tohohle kousku, velmi příjemné překvapení...

V podstatě jen variace na první díl s očekávatelnými odkazy a variacemi původních scén a vtipů, ale díky většímu prostoru pro Zeda a jeho kulometné vokální dovádění nejde jinak než na ****. Po prvním díle jednoznačně nejlepší...

Kromě Zedových scén celkem nuda...

animovaná část mimořádně zábavná, hraná akce kolem však velmi brzdí příběhem o jednom moc milém a svatém harantovi a jeho zlodušských tetách...

Hodinové protahování konce a velmi vtipné tuli-tuli skutečně nejde brát vážně a tedy ani snadno překousnout...

svižná pohodová historická romantická komedie s vynikajícím výknem především vedlejších herců v čele s roztomile opelichaným Donaldem Sutherlandem... Jediné, co snímku poněkud ubírá je poněkud rozvláčné tempo - skoro 130 minut je poněkud moc, ale naštěstí i v rámci takhle roztáhlého filmu, se stále něco děje...

Titulní postava je flákač, rádoby rebel, který se neustále prohání ve své otřískané bugatce ulicemi, má strach z jakýchkoliv závazků a povinností, jeho jediným cílem je zúčastnit se závodu o velkou cenu. Do jeho cíle se však postupně vkrádají různé překážky svatbou počínaje a nepříliš dobrovolným vstupem do armády konče. Film je spíše odlehčený a komediálně laděný.

Většina Kusturicových snímků jsou svým základním pojetím komedie až groteskního typu. Ani Underground není výjimkou a svou absurditou výchozích situací patří až v tomto ohledu k extrémně laděným snímkům. Podobně jako pozdější hollywoodský Blast from the Past je skupinka lidí ukryta v krytu, zatímco nad nimi běží život dál bez sebemenších problémů a jsou v podzemí drženi lží a vypočítavostí jednoho z „nich“. Film je pochopitelně silně metaforicky založen a svou roli hraje i skutečnost, že lidé v podzemí (stále si myslící, že 2. sv. válka ještě neskončila), vylezou z krytu přesně v době rozpadu jugoslávie a bratrovražedného boje.

Nejdříve se představují 3 hlavní postavy mladých přátel, oddaně a stále spolu řádících po ulicích svého města. Později jsou pak jejich cesty rozděleny druhou světovou válkou – jeden se dává k četníkům, další se stává členem odboje a třetí má plnou hlavu starostí, aby díky svému židovskému (?) původu nakonec neskončil v koncentračním táboře. Solidně rozehraný snímek plný kontrastů: především nezávazný a vesele hravý úvod versus brutální scény ustašovského teroru v autobuse hrůzy, který svou mimořádnou brutalitou do celkového okolního ladění snímku příliš dobře nezapadá a působí násilně vtlačen do okolních událostí.

Mimořádně propagandistický a schematický snímek, ztělesňující Tita (Richard Buton) jako oddaného otce vlasti, který je oporou i tomu nejposlednějšímu vojákovi. Tita prezentuje jako mimořádně silnou osobnost, kterou se zdráhá zabrat kamerou přímo, ale situuje ji spíše do podhledů. Mimořádným kladem snímku je (kromě vcelku zdařile natočených bitevních scén) především mimořádně kvalitní hudba Mikise Theodorakise (Řek Zorba), jíž dominuje především silný budovatelský motiv Tita. Film sám je vcelku na velmi dobré řemeslné úrovni a nepokulhává ani za dnes již klasickými snímky jako např. Bitva v Ardenách.