Recenze (256)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/951/164951100_a3d50f.jpg)
Zápisník jedné lásky (2004)
Typický americký sladak bez postranních úmyslů nebo překvapení. Pokud v tom nic jineho nehledáme, je to hezký romantický film na sobotní odpoledne značně kvalitou provedení překračující německé romantické tv filmy.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/338/161338773_3452de.jpg)
Homo Faber (1991)
Film jsem viděla hned po jeho dotočení a od té doby několikrát znovu. Překvapivě vždy stejná reakce - hutné, suché a dobře zpracované klišé, krásně vystavěné na kontrastu Sama Sheparda a Julie Delphy, kteří jsou zde skvělou volbou hlavních postav. Téma by co do zpracování scénáře téměř rovnou obstálo jako tragédie i na divadle. Tedy až na někdy až naturalistické záběry, kdy kamera umocňuje pocit horka, stresu, beznaděje apod.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/198/161198023_298e25.jpg)
Prokletí ostrova Saint Pierre (2000)
Nevím, zda jste v té pevnosti někdy byli - já měla to štěstí na celý den o cca 10 let dříve, než tam film natočili. Byl podmračený chladný den a doposud si pamatuji jak bylo vše šedé a depresivní - i ta normálně zelená tráva měla nějak jinou barvu a toulaly se tam nějaké kozy se svěšenou hlavou. Jiné než šedé a zelené barvy tam nejsou. Tenkrát jsem si říkala, že tam žít musí být opravdu náročné a kdyby na mne nečekal motorák, tak bych byla bych schopná odtamtud veslovat i ručně. Proto mi ani příběh filmu nepřipadal nijak nesmyslný - to místo je divný a plný z mlhy vystupujících symbolů a přišlo mi logické, že se tam lidé mohou chovat iracionálně, naivně nebo pateticky. Film ale působí jinak - tak nějak se podařilo do vší té deprese zakomponovat něco relativně pozitivního a příběh i forma mi mi vyloženě vyhovovaly - mám ráda výraznou symboliku, silné charaktery i dramatická osudová rozhodnutí. Navíc skvěle zahrané.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/350/350498_b84565.jpg)
Nebezpečné známosti (1959)
Z mnoha důvodů miluji Formanovu verzi Valmonta a je to můj asi jeho nejoblíbenější film. Není asi také úplně na místě srovnávat obtížně porovnatelné během 50 ti let různě zpracované verze ztvárnění knihy. Nemohu si ale pomoci - tuto starou první a zároveň postmoderní a ne zcela 100 % verzi zpracování předlohy považuji stále za nejzdařilejší. Viděla jsem ji nedávno asi po 35 letech a ještě pořád jsem přesvědčená, že Gérard Philipe byl je a bude nejlepší "Valmont" a hlas Jeanne Moreau obstará půlku efektu z její role. Celou tu dobu jsem si pamatovala některé hlášky a scény...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/218/160218667_9b8674.jpg)
Karadayı (2012) (seriál)
Seriál z justičního prostředí zasazený do poloviny 70 tých let v Istanbulu. Přiměřená porce romantiky, pletich, korupce i mafiánských praktik; mrtvol omezeně, díly rozumně dlouhé a scénář košatý, ale kompaktní. Seriál by mohl být určitě kratší. Za mne první hvězda především za úžasné hlavní záporáky – zajímavě nastavené charaktery, velmi dobře obsazené i dobře zahrané. Druhá hvězda za výpravu - výživná porce retro ohozu, aut, interierů,…Třetí hvězda za vyvážený scénář bez logických chyb. Se čtvrtou hvězdou jsem váhala ale nakonec ano - asi hlavně za obecně krásné a dobře hrající herečky (např. Leyla Lydia Tuğutlu mi přišla opravdu nádherná i skvělá). Vůči charismatu hlavního protagonisty jsem bohužel dost imunní, obzvlášť pokud odehraje několik dílů po sobě v jedné košili. Proto na mne černý strýček Kara často působí spíše jako přerostlý čert, než uhrančivý osudový muž. Jeho obsazení má ale jednu výhodu - konečně si může Bergüzar Korel brát podpatky aniž by kontrolovala pleš všem okolo a i jako pár působí oba velmi uvěřitelně.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/025/25554_ca7a3d.jpg)
Válečníci (1999) (TV film)
Jeden z nejsilnějších válečných filmů, které jsem kdy viděla. Nikdy jsem příliš nepochopila balkánský konflikt. Tohle mne utvrdilo v tom, že nemá smysl se snažit chápat nejen balkánský konflikt, ale především to, o co snaží v podobných situacích OSN. Když si představím, kolik obdobných scénářů se musí odehrávat / odehrává jinde na světě, tak mi je jenom smutno. V roce, kdy film natočili, jsem byla pracovně v jedné z válkou velmi postižených oblastí Chorvatska. Tam jsem pochopila. Aspoň částečně. Na můj dotaz, jak se jich válka dotkla mi můj chorvatský soused poskytl jednoduché vysvětlení: "Když sem už skoro došli, tak se mi podařilo ještě uklidit ženu a děti do zahraničí. Pak jsem se vrátil, vzal samopal a šel do hor, aby se rodina mohla časem vrátit domů."
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/871/160871908_e1f0bd.jpg)
Čtyři přátelé (1981)
Film jsem kdysi viděla na střední škole ve filmovém klubu. Celkem jsem v té době chápala, proč neměl širší distribuci, ale přišlo mi líto, že je tak neznámý, protože jsem si ho opravdu užila každou minutu a také chtěla být také něčím výjimečná a nepropadnout se nakonec jako oni do skutečného života či průměrnosti všedních dnů. Doposud si pamatuji, jak jsem mamince vyčítala, že jí vadí že chodíme po zahradě v ponožkách, když v Americe to dělají běžně také. Když jsem pak film viděla asi o 30 let později, znovu mne napadlo, že si nezaslouží být tak "okrajový". Je o tolik jiný než jiné Pennovy filmy a i když Malý velký muž nebo Bonie a Clyde jsou skvělé filmy, tenhle poněkud opomíjený kousek z jeho tvorby se mi nakonec líbí nejvíce. Postava excentrické Georgie je jako obraz, který bychom měli čas od času každý vidět a potom zkusit aspoň na pár dní žít / myslet podobně - nezatíženi konvencemi a očekáváními okolí, jen pohlceni emocemi, ideály a vizemi bez ohledu na následky.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/124/162124970_099b73.jpg)
Tanec s vlky (1990)
Pro mne asi nejlepší film, který jsem kdy viděla. To "nejlepší" nesouvisí jen s výjimečným výkonem herce-režiséra nebo skvělou hudbou a silným příběhem. Je to dáno především úžasnou vyvážeností filmu, kde je ode všeho trochu pro každého - romantiky i dramatu, akce i vtipu, dobrodružství i krve, melancholie, vlastenectví, krásné přírody, klišé,...Jeden z velkých a slavných filmů, které lze vidět opakovaně a neokoukají se ani nezestárnou.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/333/161333112_d9ebb2.jpg)
V žáru lásky (1995)
Proč "Plameny lásky" či "V žáru lásky" zcela nechápu - britský název "Carrington" celkem dobře asi odpovídá tomu jak ona sama sebe vnímala a presentovala . Asi aby se na film podívalo více lidí, kterým nic neříká britská bohéma nebo Bloomsbury Group, případně slyšeli jen o Virginii Woolfové. Když jsem ve filmu poprvé uviděla Emmu Thompson, vůbec mne nepřekvapilo, že se Lytton Strachey (Jonathan Pryce) o takového okouzlujícího chlapce zajímal. Potud ale mé okouzlení Emmou Thompson končí a i když jí role vyloženě sedla, tak mé okouzlení se vrací až ve chvíli, kdy sází žárovky. To se ale netýká filmu jako celku. Ten mne celkem dostal a když jsem si jej nedávno pouštěla znovu s dcerou, tak jsem si uvědomila, že velký podíl na tom mělo i originální znění. Nevím proč, ale titulky mi přišly strašně rušivé a zcela prozaicky narušovaly tu lehce dekadentní atmosféru filmu ze sexuálního i jiného života poflakující se bohémy. Ve filmu se moc nemluví a podle mne filmová verze velmi dobře vystihuje to, co již kdysi o životě této umělecké skupinky řekla Dorothy Parker - "they lived in squares, painted in circles and loved in triangles".
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/065/162065712_7c531f.jpg)
Samson a Dalila (2009)
Ten film je prostě úplně jiný a, aspoň v mém případě, byť minimalistický tak až nepříjemně působivý a dlouho ve mně dozníval ten hrozný pocit beznaděje a bezvýchodnosti. Označit jej za romantický považuji za relativně odvážné - romance to je, ale pokud přemítám nad svými dětmi, asi bych jim tuhle životní romantiku všemi dostupnými prostředky ráda odepřela. To se ovšem netýká kamery - už jen kvůli ní shlédnutí filmu nemůže být ztrátou času.