Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Sci-Fi

Recenze (100)

plakát

Deník Bridget Jonesové (2001) 

Aby se film vešel do škatulky hojně navštěvovaných romantických komedií, tvůrci příběh oproti knize trochu víc uhladili a "přisladili" (hlavně závěr). Souhlasím zejména s Tosimem – předloha je více bláznivá a britské reálie lépe vystihnuté. To ovšem nic nemění na tom, že Deník Bridget Jonesové je jedna z nejlepších romantických komedií, jaké kdy byly natočeny. Role sympaticky nedokonalé hrdinky katapultovala Renée Zellweger mezi opravdové hvězdy a mnoho tvůrců se přiučilo tomu, jak důležitý je správný výběr hudby. Perfektně zvolené songy totiž tomuhle filmu (a jemu podobným) sluší daleko víc, než nějaký nevýrazný původní soundtrack. Ani nespočítám, kolikrát jsem Deník B. J. viděl – je to opravdu milý a odpočinkový film, jeden z mých nejoblíbenějších. Ještě si dovolím doporučit originální znění. České verze jsou myslím dvě. Obě mizerné kvůli špatnému výběru dabérů; televizní dabing mi navíc připadal hodně "učesaný" (= cenzurovaný), pravděpodobně kvůli možnosti vysílání před 22. hodinou. Nutno ovšem poznamenat, že české titulky na DVD nejsou o moc lepší. :-( Nejlepší je zkrátka umět perfektně anglicky. :-)

plakát

Koule (1998) 

Kdybych znal Kouli jen jako film, mé hodnocení by tak vysoké nebylo, ale nemohu se ubránit tomu, abych ji neposuzoval jako adaptaci výborné knihy Michaela Crichtona. Sci-fi romány tohoto autora (např. Timeline – Proud času) byly zfilmováním většinou nehorázně zprzněny. Koule dopadla zatím nejlépe, i když myšlenkově složité knihy nejde na plátno transformovat bez toho, aby některé dějové zvraty působily na neznalého diváka křečovitě. Nicméně atmosféra je správně "hustá" a podmořské efekty dokonalé. Navíc mě příjemně překvapilo, že slavné herecké trio nepůsobilo nepatřičně, všichni odpovídali svým knižním postavám a to se často nestává. Takže celkově podařený a můj oblíbený film. Na závěr ještě jedno důrazné varování: vyhněte se hroznému českému dabingu, ve kterém jsou nápisy na obrazovkách čteny příšerným robotickým hlasem. Ničí se tím veškeré napětí – u tohoto filmu je originální znění s českými titulky nutností.

plakát

Těžká váha (2005) 

Box ani herectví Russella Crowea nemám zrovna v oblibě, ale Těžká váha je povedený film s dobře vyváženým poměrem mezi strhujícími zápasy a rodinnou situací za doby hospodářské krize. Chápete jak motivaci hlavního hrdiny, tak i ustaranost jeho ženy (jako vždy výborná Renée Zellweger).

plakát

Tatínek (2004) 

Docela velké zklamání. Čekal jsem, že se dozvím spoustu informací o jednom z nejlepších českých scénáristů – jak vznikla jeho nejlepší díla, jaké je to hrát vlastní text, jaké je to být režírovaný vlastním synem, atd. Jenže všechny tyto otázky (včetně sporů kolem Vratných lahví) byly vždy jen nakousnuty a daleko více času bylo věnováno nic neříkajícím záběrům rodinné idylky. Škoda, že – sice laskavý a milý – pohled na tatínka překryl obsahovou hodnotu...

plakát

Let číslo 93 (2006) 

Opravdu spíše dokument než film. A právě proto taková síla. Chybí tradiční hollywoodské ždímání emocí, prostě jen sledujete chaos na zemi a průběh onoho tragického letu. To vše (naštěstí) bez známých herců a natočené roztřesenou, autenticky působící kamerou. Je skutečně snadné zapomenout, že jde pouze o film. Výsledný dojem je nesmírně silný, mrazivý a smutný – 11. září v nás bude už navždy. :-( Při návštěvě kina si dejte pozor na typicky české kulturní burany – doufám, že jim jejich popcorn chutnal. :-(

plakát

Pýcha a předsudek (2005) 

Záběry krásné krajiny, citlivá hudba, dokonalá dobová výprava a slušně hrající Keira Knightley – nic z toho nedokáže zachránit tuhle nudnou a natahovanou historickou telenovelu. Zejména obtížně sledovatelné dialogy mi připadaly tak strojené, že by jim ani samotná Jane Austenová chvílemi nerozuměla. To samozřejmě přeháním, ale opravdu netuším, kdo by se u tohoto filmu mohl dvě hodiny nenudit nebo dokonce romanticky rozplývat. Je ovšem možné, že ženám podobné filmy říkají víc.

plakát

Občanská výchova (2004) 

Tak především... Daniel Brühl je skvělý. Stejně jako v Good Bye Lenin civilní, nepřehrávající, ale zároveň oduševnělý. Taková je ostatně i celá Občanská výchova. Víc než v jiných filmech na mě její hrdinové působili skutečně a s napětím jsem sledoval vývoj děje a následky jejich činů. Nastolené otázky o společnosti, ve které žijeme, dávají zpětně celému filmu hlubší smysl. Jedním slovem – výborné, tučná léta německé a Brühlovské filmové hojnosti naštěstí neskončila. :-) P.S. Doporučuji originální znění s titulky. Dabing je (jako skoro u všech filmů) neslaný nemastný.

plakát

Stigmata (1999) 

Tak vám nevím, tenhle horor jsem měl vždycky rád. Trochu té náboženské mystiky a duchařiny, to vše v moderním obrazovém pojetí. Scény zkoušené Arquette jsou strhující v kladném slova smyslu, konečné vymítání ďábla je naopak tradičně tak trochu trapné a úsměvné (kdo kdysi v Hollywoodu dostal ten blbý nápad, aby posedlé postavy nemluvily svým hlasem, ale hlasem toho, kdo ovládá tělo?). Celkově dobrý zástupce žánru, u kterého jde vypnout a odpočívat.

plakát

Superman se vrací (2006) 

Filmy o super-hrdinech jsem nikdy moc nesledoval, takže mi asi chybí možnost srovnání, ale snímek Superman se vrací je podle mě zdařilý zástupce tohoto žánru. Kevin Spacey dokázal, že umí zahrát všechno – přehrávat si dovolil jen tam, kde měl diváka rozesmát, jinak byl přesvědčivý. Co se týče děje, nemám větší výhrady, až na poslední část, která se odehrávala jen na pusté hornině a šedém moři, což působilo docela únavně a natahovaně. Úplný závěr (nemocnice) je už jen třešničkou na dortu typické "zakončovací bezradnosti" tvůrců. Ale jak říkám, podstatná část filmu ubíhá příjemně, svižně a napínavě, pomáhají tomu i dobré efekty. Třeba Luthorův model a jeho zničení, to je mrazivě perfektní scéna, která možná byla náročnější než mnohé přeletové CGI záběry.

plakát

Walk the Line (2005) 

Díky, díky, díky. Po delší době zase jeden filmový klenot a krásný zážitek. Jenom mě mrzí, že jsem Walk the Line neviděl kině, herecké a pěvecké výkony Joaquina Phoenixe a Reese Witherspoon by si zasloužily velké plátno a prostorový zvuk. Ale i na obrazovce a ve stereu jsou oba naprosto úžasní, melodie strhující a životní příběh Johnnyho Cashe dojemný. Rozhodně si tento životopisný snímek nenechte ujít. P.S. Tuší někdo, včetně Phoenixe samotného, jak se vyslovuje jeho křestní jméno? Kdysi jsem v nějakém videu zaznamenal výslovnost "žakvin", ale v poslední době se v upoutávkách objevuje velmi neurčité vypuštění vzduchu ve stylu "choakvin". Člověk s takovým jménem se zřejmě musí smířit s tím, že ho lidé budou oslovovat zkomoleně, i když je slavným a velmi talentovaným hercem. :-)