Snape

Láska, mystika, náboženství, filosofie a hlavně všeobjímající cesta za poznáním života, to je snímek Fontána. Je mi líto těch, které tento vizuálně i myšlenkově krásný film neosloví. Je mi líto pragmatiků, kteří příběh ve filmu, ve kterém jde o emoce, označují za jednoduchý. Ale ono to vlastně jednoduché je – žít, milovat, zemřít. Nevím, jestli lze nějak přesně definovat tvůrčí genialitu, ale pan Aronofsky jí tímto dokonale promyšleným filmem dosáhl. Nutno zdůraznit, že mu pomohlo originální výtvarné pojetí, dále mistrovská hudba a zejména obrovský herecký talent Hugha Jackmana. Těším se na DVD a osamocené "meditativní" zhlédnutí – bez diváků v multikině, kteří na film přišli náhodou a čekali něco jiného. Fontána je pouze pro přemýšlivé lidi, kterým něco říkají otázky kladené po tisíciletí, totiž úvahy zabývající se fenoménem smrti, podstatou bytí a smyslem lidského života. Dodatek po 2. zhlédnutí: "Spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat: O vodě, o trávě, o lese; o smrti, se kterou smířit nejde se; o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě." Po dlouhé době je tu silný a upřímný film o člověku – lidech – všem lidském. A přitom se nejedná o nudnou tříhodinovou intelektuální konverzačku, ale o strhující dobrodružnou výpravu za tajemstvími lidské duše. Fontána je krásně komplexní a přitom průzračně jednoduchá, marně hledám slov, jak to co nejvěrněji popsat. Aronofsky originálně využil všech filmových postupů (vizuální efekty, hudba, atd.), ale přitom neútočí jen na naše smysly, ale i na něco hlubšího v nás. Fontána je absolutní masterpiece a nepochybně kultovní snímek. Dokonalé dílo, které si zaslouží vrcholnou pozici v mé Top 10 nejlepších filmů.

Německých filmů jsem moc neviděl, ale ty, které se ke mně dostaly (Good Bye Lenin, Lola běží o život, Občanská výchova), byly výborné. Platí to i pro Klepání na nebeskou bránu? Chvilka napětí... Ano, už z hodnocení je to jasné. Tenhle snímek je navzdory tématu lehký, svižný, vtipný a akční. Vůbec nevadí zjevná inspirace filmovými amerikanismy, které tu jsou zároveň parodovány. Tempu pomáhá nabitý soundtrack. Na druhou stranu, smutné momenty jsou natočeny citlivě, dojemně a upřímně. Ústřední herecká dvojice stvořila jedno z nejkrásnějších filmových přátelství, paradoxně na poměrně malém prostoru věnovanému emotivním scénám. Celý film je vyvážený a dobře zakončený. Bravo.

Znáte anglickou zkratku "wtf"? Volně přeloženo "co to ku*va je"? Tak přesně tohle konstatování se hodí k této "komedii". Postavy: nesympatický hrdina vypadající jako účastník castingu na Beverly Hills 90210 a rudovlasý kouzelný mužíček Gary Oldman. Příběh: plnění přání a jízda po neexistující dálnici. Ach jo. Přiznávám se bez mučení, do konce jsem nevydržel. Možná právě proto Interstate 60 hrozně ukřivdím, ale s chutí uděluji jednu osamocenou mrňavou hvězdičku.

Výborné drama, důstojný oscarový kandidát a kvalitní umělecké zpracování moderního střetu (respektive rozdílů i podobností) různých kultur. Filmy složené z více příběhů nesmí působit nedomyšleně. Tady vše běží jako na drátkách, zmaten nemůže být ani divák, který neví, že se jedná o "mozaikový" film, protože ještě před představením všech čtyř příběhů se dva propojí, takže je jasné, že něco společného mají i ty ostatní. Celkově mi Babel přišel velmi dobře napsaný, s uvěřitelnými dialogy a rozumnou mírou provázanosti jednotlivých postav. Pochválit musím i všechny (!) herce – Brad Pitt mě překvapil, jak do své role pasoval, ostatní a méně známí herci se však nenechali zahanbit a předvedli skvělé výkony. Celkově hodnotím pěti hvězdičkami, výborný a hodnotný filmový zážitek o důležitém tématu. Přesto lze najít i negativa (která mi ale dojem z filmu nezkazila): 1) přílišná délka (ke konci Babel ztrácí tempo a mnoho lidí se koukalo na hodinky), 2) japonský příběh (není negativem sám o sobě, ale je nejméně spojený s ostatními, tolik k nim nezapadá, je oproti nim hodně vizuální a navíc mě jako jediný dějově příliš překvapoval – tvůrci v něm zbytečně "tlačili na pilu"). Dodatek: Až teď jsem k filmu Babel zhlédnul trailer a docela mě vyděsilo, že pozornému divákovi vyjeví několik dějových zvratů. Udělejte to jako já a na trailer se před filmem nedívejte, prožitek tak bude intenzivnější.

Hlavní problém tohoto filmu? Vůbec nezapadá do celé hannibalovské série. Když ve francouzském hradu poznáte českou Kost, v lodníkovi Marka Vašuta a naopak na vás za celou stopáž nevykoukne Anthony Hopkins, s brilantním Mlčením jehňátek (ani se slabšími filmy Hannibal a Červený drak) neobjevíte žádnou souvislost. Navíc smrti Lecterových obětí se nedají označit za nějak extra stylové (tvůrcům k tomu nepomohl ani exotický samurajský meč). Posledním velkým záporem je absence hlubší sondy do Hannibalovy mysli – pokud si tvůrci mysleli, že to obstará opakovaný otravný flashback o malé sestře, přepočítali se. Ze všeho uvedeného se může zdát, že se mi film ani trochu nelíbil. Ale to není pravda. Od čtvrtého dílu série, která měla skončit hned první částí, jsem nic nečekal, a proto nejsem zklamaný. Film nikde nevázne a pěkně v kině uteče. Hodnotím jako průměr, tedy třemi hvězdičkami. Na závěr jsem si nechal pochvalu talentovanému herci Gaspardu Ullielovi. Nevybavuji si jiného mladého herce, který by se na tu roli hodil. Ulliel svým uhrančivým pohledem celý film táhne dopředu a připoutává k plátnu diváky (kteří by se jinak – kvůli tuctovému a slabému scénáři – toulali myšlenkami bůhvíkde).

Na vyprávění pozpátku mě dopředu připravil kamarád, takže jsem se díval pozorně a díky tomu jsem tenhle zajímavý film plně pobral napoprvé. Hodně mě potěšila účast Carrie-Anne Moss, umí hrát a taky se ukázalo, že jí to mimo Matrix sluší. :-) Rovněž Guy Pearce byl ve své roli dokonalý. Přesto nedám plný počet hvězdiček, samotný příběh ve mně nevyvolal nějaké výjimečné emoce (byl moc jednoduchý s málo postavami) a po skončení nezůstal žádný zvláštní dojem či touha na opakované zhlédnutí. Myslím, že z námětu a nápadu na originální provedení šlo dostat o trošku víc.

Ach jo, podle hodnocení a srovnávání s Šestým smyslem jsem čekal dobrej až výbornej mysteriózní film, ale dostal jsem průměrnej až podprůměrnej rádoby horor. Hlavním problémem je příběh. Nesmíření mrtví otravují živé, to už tady bylo stokrát a hlavně daleko lépe (např. už zmíněný nedostižný Šestý smysl). Vizuálně se mi líbila jen první hypnóza, pak následovaly klasické hororové trapnosti a žánrová klišé. Dvě hvězdičky dávám za uhrančivě odhodlaného Kevina Bacona a poměrně dobrou hudbu.

První půlka se mi hodně líbila. Billyho Bob Thorntona a Heatha Ledgera vnímám tak trochu jako herecké protiklady, proto jsem rodinnému konfliktu jejich postav věřil. Záležitosti týkající se popravy byly nasnímány věcně, ale zároveň hodně silně. Jenže co s tím, když druhá půlka filmu se mi pro změnu nelíbila skoro vůbec. Halle Berry neumí hrát, ona jen hystericky, nevěrohodně a nesnesitelně přehrává. To ona je hlavním nedostatkem Plesu příšer, ale najdou se i další: zcela zbytečně a trapně protahovaná milostná scéna, citově plochý závěr a místy nepřirozené dialogy, potažmo i děj. Hodnotím třemi hvězdičkami – průměr, nikterak výjimečný film.

Nejedná se o dokonalý a bezchybný film, ale v záplavě – s prominutím – českých sraček typu "Pánská jízda" si tenhle "příběh o prospěchářství a erotice" pět hvězdiček plně zaslouží. Především chci pochválit herecké obsazení. Zaujal mě Ivan Barnev, který svoji roli zvládnul perfektně, jen bylo občas hodně vidět a slyšet, že byl dabován. Dále bych pochválil Mariána Labudu a Martina Hubu, oba svým vzhledem perfektně odpovídají svým postavám a jsou to výborní herci. No a zapomenout nesmím na Tonyu Graves – obsadit ji do role habešského císaře byl geniální nápad. A teď ke skvělé výpravě. Inu na (možná trochu vzhledově zidealizovanou) "první republiku" se dobře kouká a vše působí krásně, ať už interiéry, aranžmá jídel, kostýmy, účesy, líčení či velký kompars půvabných slečen. Jakýmsi kontrastem jsou pak válečné roky, ty mi nepřišly tak dotažené, i když jsou možná vzhledově věrné. Nyní k tomu nejdůležitějšímu – ději a příběhu. Líbilo se mi velké množství "filmových vtipů", tedy vyjádřených herectvím a obrazem, nikoliv slovy. Naopak mě trochu rušily časté odskoky od hlavního příběhu ke starému Kaiserovi. Části s mladým Dítětem jsou divácky nepoměrně atraktivnější. Silně mě zklamalo zabrání hotelu, to vypadalo jako nějaká parodie na komunisty. Příjemně mě překvapil konec filmu, který se obešel bez velkého moralizování; krásně natočený pohled do zrcadel s Kaiserovým komentářem hodnotím jako to nejlepší možné skoro-zakončení. Píšu skoro, protože úplný závěr patří variaci na vtipný začátek filmu. Různě pozměněných opakovaných záběrů, vtipů a situací je v tomto filmu víc a to mám rád, podporuje to kontinuitu a výraz díla. Ale dost složitých a rádoby důležitých slov. :-) Co víc si přát, než se posadit v kině a nechat se unášet vyprávěním, navíc vyprávěním ryze českým. Film Obsluhoval jsem anglického krále toto přání plní, není důvod neudělit plné hodnocení.

Drsnější verze Misery nechce zemřít, kde trýznitelkou není stará ošklivá žena, ale křehká a "nevinná" dospívající dívka. První dvě třetiny filmu jsou perfektní. Střídavě litujete a téměř chápete obě strany. Chvílemi nedýcháte v očekávání, jak se daná scéna vyvine a co se ještě stane. Pokud mám zhodnotit ústřední hereckou dvojici, oběma bych do budoucna přál významné hlavní role – s bravurou by je zvládli, hrají perfektně. Všemu pomáhá moderní a zajímavá práce s kamerou. Kdyby v poslední třetině tohoto snímku nepřibývalo logických děr a tvůrci do konce dokličkovali elegantněji, dal bych plné hodnocení.