coulismoulis

Je radost sledovat dílo, které s předlohou udělá něco zásadního a ne ji "jen" adaptuje. V případě PCW je to radost dvojnásobná, když se ještě připočte jeho osobitý vypravěčský a audiovizuální styl. Navíc je celý výsledek (alespoň pro mě) takovým milým způsobem posilující a nabíjející, což je trochu ironické vzhledem k tématu a k tomu, že samotný román S. Waters na mě takhle nepůsobí. O to lepší je to zpracování, holt.

Strhujici veledilo svetoveho formatu, pro me osobne dosud neprekonany film cislo 1 v celoindicke hitparade (a minimalne Top 10 v celosvetove). Mani Ratnam vyuzil nominalni romaticky ramec k tomu, aby ukazal jak hluboka a znicujici je posedlost Indie nejen kashmirskym regionem, ale prenesene jakymkoliv naznakem odporu k politice poslapavani lidskych prav, kterou centralni vlada prosazuje, a jake hruzy to plodi. Zaroven neospravedlnuje ani druhou stranu konfliktu, cimz ukazuje, jak hluboce zakously had do vlastniho ocasu je. Jasne poselstvi je navic zabaleno do prekrasneho a kompaktniho ramce, at uz se jedna o propracovany scenar, krasnou kameru, nadpozemskou hudbu nebo neskutecne koncentrovane herecke vykony (vsech zucastnenych, ale prece jen musim vyzdvihnout Manishu, neco takoveho se vidi opravdu malokdy). Musim tez ocenit odvahu a ironii, s jakou film venoval Indii k jejimu 50. vyroci nezavislosti - jen je smutne, ze ji tenhle tragicky hořký, ale nutny darek bohuzel neprobral.

Posedlost Subhashe Ghaie tim, jak strasni a zkazeni z podstaty jsou NRI a zaroven jak krasni a nezkazeni jsou RI (proste ti, co neopousti Mother India radsi ani na dovolenou) je opravdu mohutna a v tomhle kusu to pro me nejak cele vykrystalizovalo - asi nominalne neni o tolik horsi nez vetsina ostatnich filmu s timhle tematem (takze tak 90% bollywoodske produkce), ale ta obsedantni az fetisisticka koncetrace vseho do tohohle aspektu, od dejove linky po nesmyslne chovani postav, je fakt tezko stravitelna. Once was once too much.

Pokus Yashe Chopry natocit relevantni film o mladych pro mlade a zaroven si tam protlacit sve kinky a la predurcena laska a Chandni. Jak to asi mohlo dopadnout...Pribeh radsi nehodnotim (ale je teda zajimave, ze ta predurcena laska se musi poznavat po cichu;))), ale hodne prekvapive ho asi nekdo upozornil, ze ve filmu pro mlade fakt musi by chytlave songy a ne jeho obvykla unyla cisla. A tenhle aspekt teda vytahli nahoru - songy i choreografie jsou A+ a je jich tu fakt hodne, takze to aspon trochu vyrovnava nesmyslnost hlavni linky (a Akshaye).

Film zajimavy tim, ze v nem SRK umre asi behem 15 minut a i ve vzpominkach se pak ukazujue hooodne sporadicky (ale zas ma u toho dost srandovni pornstache). Jinak takova dobova prumernost o pomste, kterou si nevimproc Sridevi nemuze udelat sama, ale potrebuje k tomu komandovat partu podivnych teenage loseru.

Z tohohle filmu si pamatuju jen lolezni pokusy o predstaveni zivota starsi skolni mladeze a psychedelicke vyjevy v kamasutra jeskyni, takze pokud mate zajem o cokoliv z toho, muzu (asi) doporucit.

Hodne zajimavy pokus o to vykrocit aspon trochu z dobovych klise tim, ze je zparoduju na max. Prekvapive i zamysleny humor tu docela funguje (rarita;). Na konci uz to sice neudrzi a parodie se vraci spis na zdrojovy level, ale i tak palec nahoru. A musim taky ocenit postavu Anupama Khera, slusny tanecek.

Puvodni recenzi mi snedl system, takze se omezim na nadsene provolani nad tim, jak je mozne, ze je cela trilogie tvorena tak odlisnymi a prece tak jednotnymi Dily s velkym D. V Lady Vengeance navic PCW vytocil humormetr na max a velice stylove tim celou trojjizdu zakoncil.

Je smutne, ze ve svetle tohohle brnenskeho majstrstyku, se Pitaval jevi jako relativne zrucne natocene a svizne dilo. To asi rika vse ;) Zde se soudruzi pokusili ozvlastnit "pribeh" mnoha motivy, ktere spolu nemaji nic spolecneho ani fakticky ani dejove, ale jsou veskrze bajecne urazejici (homofobie, sexismus, nevim-o-co-se-to-pokousel-Dvorak atd.), takze bravo na vsech frontach.

Chcete videt Hrithika pokousejiciho se hrat jako Amitabh? Chcete. Tak vidite. Vysledek je sice podobne lolezni jako vetsina Hrithikovych pokusu o nejakou jinou pozu, ale prekvapive to doda filmu, ktery je jinak teda jak pres kopirak, docela stavu. Zase naopak ty maceto-kydlicky v jizanskem stylu na sever (stred?) moc nepasuji.