Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Pohádka

Recenze (352)

plakát

Hum Tumhare Hain Sanam (2002) 

Madhuri v nezavidenihodne pozici mezi zarlivym psychopatem SRKem a nablblym Salmanem. Chudak zenska. Ale teda se SRKem na sebe maji v tomhle stesti. Pokud to mela byt nejaka hommage Anjaamovi, tak to ponekud nevyslo - z obou filmu se zveda kufr, ale v Anjaamovi zcela zamerne, tady v tomhle veledile maji snad naopak tvurci dojem, ze je to nejak romanticke ci co…brrr, pravy horor.

plakát

Raavan (2010) 

Pro me vysoce zajimavy, byt ne dokonaly, pokus (a za tim slovem si stojim) o to, udelat konecne neco s Ramleelou a ukazat, kdo je vlastne v ramovskych mytech (taky) padouch a to ten nebezpecnejsi. Jako bonus navic krasna kamera, hudba a velice organicke zapojeni scenerie do narace. Za me rozhodne palec nahoru.

plakát

Alai Payuthey (2000) 

Hodnotim stejne jako Saathiyu, zajimava myslenka, ale unyle provedeni. Ale zas na druhou stranu v originale aspon neni Oberoi, ale Maddy a to je samo o sobe jakesi plus (byt by to bylo vetsi plus, kdyby bylo Maddymu aspon o 15 let vic a mel fousy;). No co clovek nadela, aspon ze ta hudba je vyjimecna.

plakát

Saathiya (2002) 

Je jiste chvalyhodne, ze se Mani Ratnam jak v tamilskem originale, tak v hindske predelavce snazi ukazat, jaka blbost ten indicky filmi recept na instantni a nekonecnou lasku vlastne je a jak strasne stastni pak mnozi lide v takovem idealu jsou, ale mel to natocit trochu zabavneji, takhle to poselstvi ponekud zanika. Co ale nezanika je hudba, jeden z nejlepsich Rahmanovych soundtracku vubec a to je co rict. (Ale v tamilskem originale, hindstina se k te hudbe az vzacne nehodi;)

plakát

Shakthi: The Power (2002) 

Bez dcerky neodejdu po hindustansku aneb naivni NRI Karishmu ceka po svatbe mensi prekvapeni v podobe novych pribuznych v puvodni domovine, kteri veru nezastavaji demokraticke ani liberalni nazory. Pomuze ji s utekem zpet do kasirovane Kanady dobracky (a zlity) bum SRK? Sledujte a dozvite se to, ale nutno rict, ze v Nana Patekarovi a cele indicke spolecnosti maji teda zatracene silne protivniky.

plakát

Ašoka (2001) 

Prvotridni pecka a imho jeden z nejlepsich SRKovych filmu vubec. Santosh Sivan reziruje i toci a oboje dodava filmu takovou zvlastni snovou auru. To jeste podtrhuje krasna hudba v podobnem duchu. Scenar, postavy ani herecke vykony v nejmensim nezaostavaji - SRK jede na dvojite plne obratky jako padouch i hrdina v jednom, ale musim vypichnout predevsim Kareenu, ktera snad nikdy nehrala lip a zajimavejsi postavu, a Ajitha coby zlotrileho Asokova bratra, ktery tu na sve pomery podava vyborny vykon. Pridejte velkolepou vypravu a mate velkofilm prvni A tridy. Takze je pro me vecnou zahadou, proc to byl takovy propadak…

plakát

Někdy veselo někdy smutno (2001) 

Á dva tři, není nutno není nutno, aby bylo přímo veselóóó, hlavně nesmí chybět patriárchální podkuřování starší generaci a jejím totálním hovadinám. Pater familiae má právo na cokoliv a všichni musí srazit kufry a radši emigrovat než mu říct dřív než za 4 hodiny, že je kokot (a to jen tak lehoučce, aby se náhodou neurazil). Jestli to Karanovi přináší nějaké vnitřní potěšení, netuším, ale možná by se ta terapie dala dělat i soukromě a mít taky nějaký pozitivní vývoj. No tak zas z toho zbydou jen ty prvotřídní songy, ještě že jsou většinou k mání samostatně, za tohle ani rodinná romance SRK-Hrithik(-Amitji) nestojí.

plakát

One 2 Ka 4 (2001) 

Napoprvé to moc smyslu nedávalo, napodruhé už to bylo vcelku zábavné. Přece jen, SRK jako neúspěšný akční hrdina a podobně schopný náhradní tatík celé Jackieho jedenáctky v jednom a Juhi jako undercover agentka, které SRKova nablblost kazí akci, to stojí za vidění. A ten SRKův původní byteček s domácí zvířenou, to je taky kvalitka.

plakát

Gaja Gamini (2000) 

Jakási férie v divadelních kulisách na Madhurinu počest, která teda ale imho moc nevyšla (ani počest, ani férie).

plakát

Hey Ram (2000) 

Docela zajímavý rozbor indické náboženské netolerance a fanatismu, v němž se nešetří ani metaforou ani brutalitou. Jen zase K. Haasan nezkrotil úplně své ego, takže zrovna jeho postava nepůsobí v ději až tak organicky, jak by asi bylo záhodno.