Plesna

Záčatek na mě působil poněkud zbrkle. Vžít se do postav a soucítit s nimi dokáže po 5 minutách filmu opravdu málokdo. Časem mi v hlavě vykristalizovala představa režiséra jako šíleného klavírního fanatika, ale tento pocit nemohl obstát dlouho - Konec byl naprosto ztrhující, smršť emocí a soucitu umocněná i slzícími spoludiváky. Po dojezdu titulků a krásné podtrhující hudby se člověk stydí za podvratné a ukvapené myšlenky (výše zmíněné). Doufám však, že mi odpustíte moji netrpělivost, protože nevtíravá plynulost scén, děje i smutného stařeckého života by zaostala v rychlosti i za největšími flegmatiky. Nakonec však musím říci, že jsem rád za tu pomalost a krutou všednost. Nejvíce mi je líto Muže, který si jako jediný podržel zdravý rozum a mnoho kvůli tomu trpí.

Objektiví náhled na svět.

Vizuální orgasmus. Mít možnost tak se ihned stěhuji na Pandoru.

Podle mě měl šťastný život. Ve svém alternativním světě byl králem.

Neotřelé, povedené jak graficky, tak scénaristicky a jihoafrickou angličtinou dávající filmu nový nádech. Johannesburg se mi líbil daleko více než další ultimátní destrukce sochy svobody...

Jedien z hrstky filmů u kterého sem v kině zažil potlesk, a určitě právem.

Engage.

Příběh, který napíše jen život sám.

Přestože je film po všech stránkáach vynikající, tak jsem nucen strhnout hvězdu za překombinovanost a přílišnou propletenost osudů, jež bije do očí a je zbytečně na škodu.

Úžasná nápaditost, vtipnost a komplexnost se na vás řítí jako smršť.