typa

Peter Weir režíroval už geniální snímek Společnost mrtvých básníků. I tady se jedná o film, který odhaluje, jak je důležité otevřít oči a používat vlastní myšlení. Jaké jsou skutečné hodnoty a ideální život. Truman Show je vizionářský počin o tom, jakou moc mají média. Já ho také vnímám kromě jiného jako zdařilou satiru na současný stav společnosti. U filmu si kladu otázku, nakolik jsme i my dnes obětí reklamy, médií a byznysu.

Film, ke kterému se pravidelně vracím. Carpe diem, aneb umět život skutečně prožít. Hlavní postava je učitel ztvárněný Robinem Williamsem, který roli zvládnul bravurně. Představuje učitele, který nebere své povolání jako zaměstnání ale jako poslání, jak mladým lidem prostřednictvím literatury otevřít oči a naučit je samostatně myslet. A daří se mu to. Závěr mě vždycky dojme k slzám.

Pro takové pohádky mám slabost. Pohádky, kde se prolne svět bohatých a chudých, aby zde vzniklo upřímné přátelství. Přátelství, které oba v životě posune správným směrem. Je to příběh o bohatém bělochovi na vozíčku, který dá práci černochovi z ulice. Film táhnou excelentní a plně uvěřitelné výkony nejen hlavních ale i vedlejších postav. Jiskření mezi bohatým Philippem a chudým Drissem je dokonalé. Líbí se mi podmanivá hudba, která se snímkem nese. A celé je to podané odlehčeně jako komedie. Všeho je tam tak akorát, přiměřeně.

Od filmu jsem neměla velké očekávání a tak jsem rozhodně dostala víc, než jsem čekala. Film mě vtáhnul do děje, hezká hudba podkreslovala jeho poselství, herecké výkony byly přesvědčivé a dialogy neotřelé. Celé mě to dojalo a to už se mi u filmu hodně dlouho nestalo.  Postavy jsou dobře vykreslené, sympatizujete s nimi, držíte jim palce, prostě zážitek.

Dlouho jsem se filmu vyhýbala, že asi bude patetický a hrát na city. Jaká chyba! Bravurně natočený příběh, při kterém jsem místy ani nedýchala. A závěrečné poselství mě dostalo.  Výkon hlavního hrdiny je uvěřitelný, přestože se jedná o neuvěřitelný životní příběh. Angelina se režie chopila skvěle, to jsem nečekala.

Moje 100.recenze patří výjimečným Madisonským mostům. Už dříve jsem tento film pokládala za skvost a to hlavně kvůli výkonu Meryl Streep. Brečela jsem u scény v autě. Ale časem jsem docenila i hloubku dialogů a celý scénář kompletně i s výkony vedlejších postav - dětí Francesci, nebo té sousedky, se kterou se nakonec Franceska sblíží a daruje jí Robertovo knihu. Je to film o realitě, kterou žijeme, a ve které se může zablesknout na setkání s osudovým člověkem, spřízněnou duší. Dialogy jsou místy zajímavé jako sám život, bolavé jako sám život, krásné jako sám život...

Tento film jsem plně docenila až teď, s přibývajícím věkem. Dříve jsem ho vnímala jen jako výbornou komedii s převlíkáním Robina Williamse, bavil mě jeho herecký talent. Ale teď mě dojalo i zpracování tématu rozvodu, jeho hloubka. Už ho nevnímám jako komedii, i když pochopitelně perfektní komediální scény tam jsou. Ale tento film je víc než komedie.

Opravdu nádherná kamera a příjemná podívaná. Nebýt nelogičností ve scénáři, dala bych ještě hvězdu navíc.

Boj s mafií? "Město je pod vodou a ty bereš kýbl, místo aby sis oblík plavky." Pro mě to byla taková svižná pohádka o boji dobra se zlem. Oddechovka.

Samá pozitiva. Pochvala uživatelům ČSFD, že ve svých recenzích doporučují jít do filmu po hlavě a nic o něm nezjišťovat. To jsem udělala a bylo to perfektní. Celý děj se skládal jako puzzle, každý dílek mě fascinoval a vyvolával ve mně zvědavost. Čím víc to do sebe zapadalo, tím víc jsem na to koukala s otevřenou pusou.  A samozřejmě souhlasím s tím, že malá Lexy Kolker má obrovský herecký talent, její výkon byl obdivuhodný.