Truman Show

Udělat film o reality show, která sleduje život od narození v přímém přenosu, je nápad za milion. A za dva stojí-li za kamerou velikán Weirova formátu. Zdařilo se vtažení do obyčejného života Trumana Burbanka, které je po cca hodině stopáže najednou překříženo jinou dějovou linkou (jakou je asi jasné, ale stejně je to spoiler). To jak všichni krom Carreyho hrají přesně jak v telenovelách a vsunují "nenápadné" reklamy je součsně vtipné i mrazivé. Vskutku neuvěřitelně emocionálně silný snímek. K tomu nádherný soundtrack od Glasse a každým dalším shlédnutím se umocňující zážitek. Kdoby Trumanovi nefandil v jeho cestě za svobodou, že? Takže i tobě Trumane; kdyby jsme se snad náhodou již neviděli: "Dobré odpoledne, dobrý večer a dobrou noc!" (15.08.2004)

"Ten člověk je prostě génius!" chtělo se mi ihned po náběhu závěrečných titulků vykřiknout, ale bylo již po desáté hodině. Musel jsem se tedy smířit pouze s uznalým smeknutím imaginární fedory - ale i tak to stálo za to. Ano, ne nadarmo je Peter Weir jedním z nejstarších členů mého režisérské Olympu. Truman Show (třebaže za Weirovu režijní osmitisícovku stále považuji Master and Commander) je snímek mistrovský jak ve své formě (přeci jen ho snímalo 5000 pečlivě ukrytých kamer!:)), tak v obsahu. Speciálně pak v tom, jak jsou obě tyto roviny složeny do harmonického celku, celku, kterému jako smířlivý Bůh dominuje excelující Jim Carrey. Je to film na jedné straně neuvěřitelně zábavný (product placement vede) a nahuštěný křiklavými emocemi, ale na druhé nečekaně mrazivý, závažný a ozdobený nadčasovým poselstvím. A mimo jiné mi pomohl objasnit i to, jak se v mojí skříni vyskytla ta banda kostlivců z jisté nejmenované komerční televize. Osobně bych to tipl na nízkou sledovanost, ale kdo všechno se díval už se stejně nedozvím, takže to taktně promlčíme. P.S. Tu kameru v záchodové míse už nehledejte. :) // Poznámka na okraj: TS je tak trochu i duchovním otcem Manhuntu (to je pro změnu hra). Ten měl ovšem ještě trochu, řekněme, vyhrocenější rozuzlení. (11.04.2009)

Vědět tak, kam Andrew Niccol na ty nápady chodí. Co film to perla, ať už ho režíruje sám, nebo napíše scénář. Tedy ve skutečnosti stačí dívat se na svět okolo sebe s otevřenýma očima. Jak se říká o knihách, že nejlepší je taková, o které máme pocit, že jsme ji už četli, tak o filmech platí to samé. V Gattace i tady jsem slavil vítězství lidské vůle nad systémem, který jsme si sami zbudovali k tomu, abychom se sami odřízli od reality a uzavřeli do iluzí. Vyvěrá z toho taková naděje a víra v člověka, že mě to opravdu dojímá. S1mOne už je k lidstvu mnohem skeptičtější a naopak zobrazuje vítězství iluze nad skutečností. To zas potěší cynickou složku lidské osobnosti. Terminal se opět vrátil k vítězství člověka. Je vidět, že optimistický konec lze natočit bez přehnaného patosu a kýčovitosti, a přitom může být stejně úderný a působivý jako nějaká tvrdá překvapující pointa (nejvíc mě takový konec dostal v knize Piknik u cesty). Ale to jsem se dostal od filmu někam k filosofování, takže zmíním vynikající režii Petera Weira (s Niccolem si evidentně padli do noty), výkon Eda Harrise, Laury Linney a Jima Carreyho a ostatně všech ostatních "členů štábu" skvěle podávajících telenovelové neherectví, krásnou Nataschu McElhone a skvělou hudbu neuvěřitelně podbarvující celý film. Film navíc obsahuje několik skutečně skvělých scén, jako lidi stojící a čekající na povel nebo Carrey bušící na stěnu svého "dokonalého světa." Beru film jako takovou výzvu stát se pány svého osudu. A teď "kdybychom se neviděli dobrý den, dobrý večer i dobrou noc..." (21.11.2005)

Toužím po tom, aby mne měli lidé rádi, aby se na mne mile usmívali, aby se upřímně smáli mým trapným pokusům o vtip a jestli kvůli tomu mám být hvězda nějaké pitomé reality show, tak si to s Trumanem klidně vyměním. Jen ať si užije proradnosti lidského plémě, existenčních starostí či přívětivých návštěv exekutorů. Já mu zkrátka vždycky budu fandit, aby utekl z dosahu filmových kamer, ale jsem životem příliš omlácený na to, abych považoval jeho počínání za rozumné. (22.07.2014)

Truman Show je bezesporu vysoce originálním a bizarním snímkem se zajímavou myšlenkou a skvělým obsazením. Zejména jsem byla potěšena rolí Laury Linney. Nejspíš jsem však od něj očekávala něco jiného a nejsem si jista, zdali jsem ho vůbec (správně) pochopila. Jednalo se o realitu (vytvořenou v imaginárním světě), nebo jakýsi vytvořený imaginární svět (odehrávající se v realitě)? Co bylo vlastně skutečné a co jen iluze? Nebo je Truman show kompletní fantasmagorií? (07.04.2013)