Konvička

Konvička


strůjce svého štěstí

0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 31.12.2008  12:31

    Z podobně laděných filmů jsem viděla jen Syrianu, která se mi líbila moc - a Labyrint lží se mi zamlouval neméně. Je sice trochu přehlednější a mainstreamovější, ale to mi nebránilo užít si ho a posléze ho trochu prodiskutovat s pár přáteli z Blízkého východu. Zvlášť když si pár dnů poté v domovině jednoho z nich vstupenku do nebe vyzvedl jeden z nekonečna sebevrahů a odpálil se v restauraci. Ale to sem neptaří, pardon. Taky se mi zamlouvalo vykreslení postavy Haniho - ono jim opravdu není radno lhát, těmhle lidem z horkých pouštních oblastí, avšak s mrazivě chladnými zásadami... A i mnohé jiné střípky či charakterové rysy sedí moc zdařile. Škoda, že film má "filmový" charakter, dokumentárnější forma by mi vyhovovala mnohem víc.

    • 1.11.2008  18:58

    Jsem poněkud alergická na americké vánoční filmy, ve kterých se to jen hemží falešným sentimentem, falešným sněhem, falešnými úsměvy, falešnou vánoční pohodou a morálními ponaučeními tak omletými, že jejich pointa je vyplyne do prvních deseti minut. Jednu hvězdu za pár vtípků, děkujeme a na neshledanou! Existují totiž i mnohem vtipnější a milejší vánoční komedie.

    • 1.11.2008  16:54

    Souhlasím s rozhořčenými komentáři něterých uživatelů, že Bond se inspiroval Bournem, že Craig není Connery či Brosnan, že odlehčená atmosféra bondovek se mizí s každým novým filmem, ale dodávám: NO A CO! Po pravdě (a psala jsem to už v komentáři u Casina Royale): Craigův živočišný, trochu humpolácký styl - tedy v porovnání se švihákem Brosnanem - mi sedí daleko víc a vzdáleně mi připomíná Conneryho v prvních bondovkách. Jediné, co mi včerejší půlnoční návštěvu kina trochu znepřehlednilo, byl vyprávěcí styl "hop sem, hop tam", díky němuž jsem chvílemi měla pocit, že v kině sedím minimálně dvě hodiny, ale stihla jsem přitom přelétnout půl světa a ještě se vrátit zpátky na sedadlo, kam mě definitivně přikoval seskok bez padáku ala Johny Keanu Reeves Utah z Bodu zlomu. Klidně bych zašla ještě jednou, poněvadž některé scény jako třeba toskánskou Sienu, Toscu, pouštní tvrz atp. jsem kvůli zvýšené hladině adrenalinu nestihla vychutnat s alespoň trochou racionálního odstupu... A ty ostatní scény, kdy mi adrenalin nestříkal z uší - vyzdvihla bych především všechny s M, Mathisem a reminiscence na Casino Royle - jsem si také vychutnala maximálně.

    • 5.7.2008  14:45

    Svižná romantická komedie v podání dvou malých lidiček. Notně jsem u ní zavzpomínala na svoje první flirtování s láskou a oživila si všechny ty naděje, pochyby, zklamání, nadšení a další stavy, které ve stavu zamilovanosti mají trvanlivost od jedné milisekundy po milióny let.

    • 13.5.2008  11:59

    Tak tohle byl velice osobní film, ačkoli nemám léta ani zkušenosti hlavního hrdiny. Ale absurdita bytí, žití a konec konců i zdánlivá smířenost s takovým životem, až dokonce rezignace mě hodně oslovily. Hlavně díky Billu Murrayovi. Teď jsem ještě ve věku, kdy mi hodně věcí ve filmu připadalo absurdně vtipných (zároveň však hluboce lidských a tím pádem i shovívavě pochopitelných), ale jestli to stejně vtipně budu vnímat i za pár desítek let, nedovedu odhadnout. Možná se pak na tenhle film podívám znovu, vydám se na svou vlastní cestu zpět po partnerských křižovatkách a případně doplním svůj komentář.

    • 12.1.2008  19:08

    Walk the Line řadím mezi filmy, které si pouštím (nebo bych si pustila) jako zvukovou kulisu nebo jako kulisu obecně s občasným kouknutím při nějaké další činnosti. Vůbec to nesnižuje jejich kvalitu, ba právě naopak. Tyto moje "kulisové" filmy mi občas umožní úplně jiné vnímání jejich děje nebo naopak objevení nějaké nadčasové myšlenky. A to proto, že vnímám jen audiostránku, kterou si spojím s dalšími momenty, myšlenkami, obrazy, dojmy atd. buď vlastní jen mně, nebo i třeba ty, které se týkají filmu samotného. Některé filmy fungují jen jako celek zvuku a obrazu. Některé nefungují ani v takové kombinaci. Walk the Line mi vyhovuje jakkoli.

    • 9.1.2008  00:34
    Strangers with Candy (2005)
    odpad!

    Nejsem si jistá, jestli jsem se dívala na tentýž film, jako ostatní hodnotící uživatelé... Ale vypadá to, že ano. Už po první půlhodině jsem si byla jistá, že ohodnotím odpadem, a kdybych mohla, ještě ho ztrojnásobím. Tak trapné vtipy s předem odhadnutelnou pointou, pitomé dialogy a hromadu klišé už jsem dlouho nikde neviděla. Ještě jsem pro jistotu pátrala po jakémkoli náznaku nadsázky. Nikde nic. Odpad a na shledanou.

    • 28.12.2007  21:32
    Fontána (2006)
    ***

    Hudební doprovod i obrazy u Fontány se mi víc než zamlouvaly. Ostatně soundtrack si pouštím docela často. Ale na to, jaké ambice tento film, potažmo tvůrci (asi) měl/měli, mi to připadne neuvěřitelně placaté. Nechci tím zmenšovat tak silná témata jako láska, smysl života, smrt, touha, boj, atd., v tomhle filmu však klouzají jen po povrchu. Odpověď na otázky výše uvedených témat jsem nečekala, to ne, ty ať si každý hledá sám. Jen mi celý film přijde jako laciné pozlátko. Leskne se ovšem opravdu krásně a každému ve svých odlescích nabízí jiný obraz.

    • 28.12.2007  21:15

    Je mi celkem jedno, jak triviální byla zápletka, na ni jsem totiž v průběhu filmu vůbec nemyslela. To možná až po "vydýchání se" z té audiovizuální jízdy jsem zjistila, že vlastně o nic moc nešlo a že by se děj dal shrnout do tří vět. Čtyři hvězdičky dám ale s klidným srdcem, protože pokud mě film s relativně prázdným příběhem zaměstná tak - a může to být třeba tak úžasnou formou jako Vidocq, že nevnímám slabiny, nemohu jinak. A navíc je mi sympatické, že si tenhle malý film na nic nehraje. Na rozdíl třeba od Fontány, která má audiovizuální stránku taky úchvatnou (vnímání hudby a triků atp. je hodně individuální, proto ať si každý najde to svoje), ale mám při sledování pocit, že dělá z komára velblouda. Omlouvám všem, které jsem urazila srovnáním těchto dvou filmů, ale to víte, každý vnímáme reálný či každý jiný svět úplně jinak :-)

    • 25.12.2007  18:41

    Někde jsem četla, že film postrádá emoce... S tím by se snad dalo trochu souhlasit, pokud by jej divák vnímal jen jako souboj tří silných osobností. Ale způsob, jakým se hlavní postavy snaží dosáhnout svého místa na slunci, emoce musí vzbuzovat. Nechala jsem se trochu unést a po skončení filmu jsem spontánně začala tleskat. Nádherný koncert všech zúčastněných.

    • 25.12.2007  18:31

    Dávám nejvyšší hodnocení, protože mě uchvátila jak forma, tak obsah. Ty krátké filmy na různé téma, propojené jen osobou pianisty a jeho hudbou, podle mě přesně vystihovaly jeho charakteristické rysy. Originalita, údernost, výstižnost a dokonale zvládnutá technika okořeněná vlastní dávkou invence a ohromné muzikálnosti.

    • 25.12.2007  01:17
    Dravci (1999)
    ****

    Díky svéráznému použití hudby jsem se dlouho nemohla rozhodnout, jestli se mám bát, nebo očekávat nějaký veselý moment. Těch "veselých" momentů jsem se posléze dočkala v hojné míře, těch opravdu veselých tam taky pár bylo, ale byly podmíněny přímou úměrou. Čím větší smysl pro černý humor, tím více legrace. Nadchla mě výprava a exteriéry. A skok hlavního hrdiny ze skalní plošiny - kvůli takovému výhledu (když odmyslím tu bezvýchodnou situaci a sarkastického kanibala, pochopitelně) jsem si vždycky přála mít křídla. Konec konců vsadím se, že John Guy Pearce Boyd si je v tu chvíli přál také.

    • 25.12.2007  01:05

    Čím jsem starší, tím raději jsem, když se příběh o velké lásce vyhne šťastnému konci. Proč to je, nevím, ale mám pocit, že to v hloubi srdce upřednostňuje většina diváků. Ovšem vlastní vztah se nejspíš každý snaží vidět přes růžové brýle a doufat v to nejlepší. Kolik škody člověk dokáže napáchat kvůli milované bytosti... A stěží být v takových případech soudcem, to by dotyčný musel mít srdce z kamene. Jsem ráda, že existují filmy jako Anglický pacient. Aťsi je pro někoho nudná slátanina...! Ať. Pro mě je mementem toho, jak bezmocný je člověk čelící vlastní touze, nedorozumění a souhře - v tomto případě tragických - okolností. Kdo někdy opravdu nemiloval, nechť nesoudí...

    • 25.12.2007  00:41

    Jako kdyby pejsek s kočičkou vařili dort. Vidět tohle jako malá, mám nějakou dobu strach z lesa a vlkodlačího dřevorubce se sekerou, co v něm obchází. Nemluvě o Perníčkovi. Ale jinak triky jak ze šedesátých let a příběh se taky někam vytratil. Koukat podruhé už se na to pravděpodobně nebudu. To si radši přečtu nějakou pohádku a nechám pracovat svou vlastní fantazii.

    • 25.12.2007  00:34

    Nechala jsem se příliš unést pozitivními reakcemi divácké obce a čekala jsem naprostou bombu, něco, co mě dokonale uzemní. Nemohu se však bohužel přidat k většině nadšenců. Prostě NE. Celý film mi připadal málem jako výsměch a zkouška trpělivosti, co ještě divák snese. Korunu všemu nasadil konec. Bim bam a pohádce o světici je konec? Mě to spíš rozesmálo. Takový podfuk...

    • 25.12.2007  00:27

    Nenápadný film, zato však o to větší překvapení. Láska, která přetrvá všechna klopýtnutí, nenávist a nerozhodnost. Přátelství, které přesáhne předsudky. A vyhnanství, které se změní v domov.

    • 22.12.2007  16:58

    Dosud byl pro mě nejlepším Jamesem Bondem (po Seanu Connerym) Pierce Brosnan. Ale... Sbohem, Pierci! Dost bylo chameleonských Bondů a technických hračiček, které mě s posledními díly víc a víc iritovaly. Můj nový bondovský idol - a je dost dobře možné, že v mém žebříčku předčí i švarného Conneryho - se zrodil v roce 2006. Craigův 007 si stojí za svým, i kdyby ho to mělo zabít. Takové chlapské gesto a opravdovost jsem už dlouho postrádala. Bravo a těším se na další filmy!

    • 22.12.2007  16:39
    Kmotr III (1990)
    *****

    Můj nejoblíbenější díl z celé trilogie - dynamičtější, plastičtější, lidštější. Zde tolik diskutované Sofii Coppole jsem prvních pár minut nemohla přijít na chuť, ale později do své role rozhodně zapadla. Škoda, že čestnost opravdu nemá místo v těch nejvyšších sférách...

    • 22.12.2007  16:35

    Mám ráda filmy s intelektuálními výzvami a emocionálními poselstvími. Prestige uspokojila spíš onu první část. Konečně jsem zase po dlouhé době viděla snímek, kde se musí používat mozek. A navíc, každý z trojice představitelů má na plátně neuvěřitelné charisma.

    • 22.12.2007  16:30

    Co by se stalo, kdyby... Aneb štěstí přeje připraveným (účel a morálku házím stranou). Ale řeknu vám, partnerka hlavního hrdina mě doháněla k šílenství. Takhle se za mnou někdo pořád motat... To bych si buď hodila mašli (i vzhledem k té "postranní" patálii) nebo bych brokovnici namířila do kruhů nejbližších.

    • 22.12.2007  16:28

    Bohužel se nemohu ztotožnit s názorem, že jde o výjimečný film. Nechci mu upírat nádhernou vizuální stránku, ale víc natolik pozitivních věcí, abych se nad ním rozplývala blahem, asi nenajdu. Možná kromě hereckých výkonů. Filmové plátno holt čichové vjemy nikdy zprostředkovat nedokáže. Budu-li si chtít tento příběh připomenout příště, zvolím jednoznačně knihu.

    • 22.12.2007  16:26

    Moc dobře jsem se pobavila... Nad abstinujícími žraloky i tupými racky. Prostě paráda :-) Jo, a před Darlou bych asi prchla taky.

    • 22.12.2007  16:25

    Pokud mě film nezaujme do prvních deseti minut, nedokážu se na zbytek pořádně soustředit. Na pohádky se dokážu soustředit skoro vždy. Na Polární expres jsem koukala dnes ráno, za oknem padal sníh a mrzlo, a tak se to nemohlo sejít líp. Moc se mi líbilo to promyšlené balení a rozdělování dárků (Santa ne). Nad tím jsem jako malá nikdy nepřemýšlela :-) Hlavní hrdina i ten typicky obrýlený besserwisser byli někdy na hranici koukatelnosti, ale celkově mocinky hezké.

    • 21.12.2007  19:40
    8 žen (2002)
    ***

    Co se mi líbilo: že každá z osmi žen tu měla své pěvecké číslo, kostýmy a lstivé intrikaření. Co se mi nelíbilo: no, vlastně ani nevím, jen ten konec nedosahoval kvalit předchozího děje.

    • 21.12.2007  19:34
    Pianistka (2001)
    **

    Já jsem se na ten film tak těšila! Ale nakonec mi z něj přes všechnu mou snahu zůstala jen trpká příchuť rozředěných splašků.

    • 21.12.2007  19:29
    Scrubs: Doktůrci (TV seriál) (2001)
    **

    Dost dobře nechápu, proč je tento seriál tak vychvalovaný, až málem kultovní. Mě snad zaujal jen díl s Brendanem Fraserem. Jinak nudné a herci uvěznění ve stereotypu svých postav. Ale možna jsem viděla jen ty nudné díly.

    • 21.12.2007  19:21
    Mluv s ní (2002)
    ****

    Film se mi líbil o něco míň než Vše o mé matce. První polovina super, ale po pravdě... To, co naznačil černobílý snímek, jsem vytušila už během první půlhodiny. Fakt, že hlavní hrdina musí být po zásluze potrestán, mi přišel tak nasnadě, že jsem doufala, že Almodóvar se k němu neuchýlí. Ale uchýlil. Přesto jsem ronila krokodýlí slzy. Nádhera.

    • 21.12.2007  19:13
    Loď duchů (2002)
    **

    Proč jen se zbytek filmu nenesl v duchu úvodní scény s ocelovým lanem... Pak by to opravdu mělo ten správný "říz".

    • 21.12.2007  19:08

    Pro mě naprosto normální film o normálních lidech... I když - co je normální...? Pro každou z postav jsem měla pochopení a každé postavě jsem rozuměla. Láska žen nezná hranic, ať jsou překážky jakékoli.

    • 21.12.2007  19:03

    Pro někoho byl možná nejsilnější scénou odchod Náčelníka, já jsem však zůstala přimrazená sedět ve chvíli, kdy kdy se v závěru vrací McMurphy. Pořád jsem čekala, že vyvede podobný kousek jako po prvním lékařském zákroku... Až ty jizvy na čele mi přehodnotily úplně všechno a ačkoli jsem předtím nechápala, proč sestru Ratchedovou diváci tolik nenávidí, připojila jsem se k nim během vteřiny.

<< předchozí 1 2