Piškotka

Lesbická sexploatace v elegantním kostýmu, plná jemných symbolů a hudebního podkresu. Stejný scénář, s drobnými hereckými nuancemi, které ovšem svými tykadly odhalila partnerka, která celou hru vyprovokovala a vlastně režírovala. Pro její polovičku to byla hra na hranici citové únosnosti. Chtěla hrát samu sebe. Film pro estéty.

Drama plné zvratů, navíc ve válečném prostředí. Vyústěníí filmu očekávatelné, ale pro mě v jiných souvislostech, ne tak zamotaných. Penelope hrála výborně.

Reese mě mile překvapila, jako herečka vyzrála. Tady se mi to potvrdilo. Její postava, v bodu obratu, kterému napomohla vysokohorská trasa brázděná úskalími přírody a člověka, zažívala četné flasbacky, které filmu zbytečně škodily. Lepší by bylo nastínění životního příběhu na samotném začátku. Konec filmu otevřený, že by nakročeno na pokračování?

Opravdu zvláštní film a konec hustý. Všichni zúčastnění za maskou uchýlky či odchylky od normy prahli po lásce, blízkosti a touze žít život navzdory sobě a všem. Na konci tunelu objevili své světlo a štědrovečerní krmě mohla začít.

Snímek bez šťávy. Nejde mu ale upřít dobré zachycení doby co do kostýmů a prostředí. Slavná Marilyn, bohyně krásy a ženskosti, byla křehkou duší smrtelnice. Vůbec mi tu nepřipadala jako snobská celebrita, spíše jako neukotvená hromádka neštěstí, pro konzervativní Angličany zřejmě nepochopitelný stav. Byla závislá na prášcích a mínění svého okolí. Mladý asistent režite jí zobal z ruky, nebyl typem člověka, co by ji zneužil a jakkoli ublížil. Byl jí nablízku, vychutnával si její krásu a v podání E. Redmayneho to byla hezká podívaná. M. Wiliams to vedle něj slušelo.

Další z povedených Woodyho kousků a další povahová variace Woodyho samého. Mezilidská motanice a míchanice skutečnosti a fantazie nebyla záměrem spisovatele ublížit skutečným postavám, které se evidentně musely poznat. Spíše šlo o důkaz, že jsou v jeho životě velmi důležité a nebo že se jim všem chce omluvit za své přehmaty. Harry, neurotický a hypochondrický, se hodně inspiruje Freudem. Ve Woodyho podání skvělý, nejde si ho neoblíbit. Na veškeré své konání má netradiční zdůvodnění a kdoví, jestli je schopen lásky. Líbil se mi konec filmu, kdy se dočká ocenění za četného potlesku protagonistů jeho knihy - symbolicky za účasti velmi dobrých herců - R. Williams, B. Crystal...

Vidím zde kus Jeníčka, jaký byl, jaký je. Jak ho znám jako literáta, fotografa a milovníka ženské kyprosti. Jsem velká obdivovatelka jeho tvorby a zřejmě i proto mě film chytil za srdce. Bez ohledu na momenty, kdy se Jan choval sobecky a prostopášně. Možná se takto schovával do ulity vlastní zranitelnosti a svou nepraktičnost v běžném životě vkládal do originálních výtvorů. Jeho archaický slovník a uctívání kultu ženskosti mi přijde jako ten pravý mix, který každou ženu povýší na nejkrásnější z nejkrásnějších. Sáru jsem si tak nějak představovala, jako kombinaci rozumu a kalkulu. Nevím, co je pravdy na tom, že její činy mohou být odrazem zhrzeného ženství. Do role mi velmi zapadl Vašek Neužil ml., Samuelovi se hodně podobá, docela i Marie Málková samotné Sáře. Karel Roden má do Jeníčka daleko, ale zahrál ho brilantně, musel si to při natáčení náležitě užívat.

Americká hudební romance se sladkým happy endem díky překladné Grettě. Film nenudil, herci příjemní a vtipní. Akorát jsem předpokládala, že Gretta se dá dohromady s Danem. Jiskra mezi nimi probleskla.

Velké zklamání a fantasmagorický příběh. Havlová s Donutilem jako éterické bytosti, Polívka jako ten největší borok a hlupák. Svou tvář z minulého dílu si zachovali Goldflam a Dulava.

Na filmu se mi líbí samotný časosběr, ten stárne ruku v ruce s jeho protagonisty. Líčí život běžný, s občasnými skokovými změnami a vlastně se tam může najít kdokoli z nás. V ničem zvláštním mě to nepřekvapilo, přesto jsem zaznamenala, že Chlapectví bylo natočeno citlivě, možná je to i díky samotným hercům. Dýchá z něj také americký patriotismus.