Piškotka

Skvělé, skvělé, skvělé. Časové smyčky, vzájemná provázanost, roztrojení Nema, pelmel barev, kontrastů a nebetyčná fantazie. Oboustranná láska zde paradoxně přináší největší oběti - náhlé odloučení, domněnky a snad i zoufalství. Jednostranná láska je jasná od prvopočátku a je "volbou" všech dotčených. Nemo je vždy něčím zvláštní, tvůrčí, přesto v tvůrčím vakuu. V ději místy podoba s Amélií. Neuvěřitelný Jared Leto, nádherná jemná tvář a velké oči - velký potenciál pro takové role.

Boj s Alláhem nemůže skončit dobře. Teroristi a sebevražední atentátníci jsou pro mě nepochopitelnou sortou, která si neváží sama sebe, natož druhých. Vyjednávání s nimi se nedá nacvičit, připravit, jsou nevyzpytatelní. Tady to byl ukázkový případ, jak si poměrně sympatický chlapík dokáže pohrát s odborníky na slovo vzatými. Nevím, jestli byl úmysl tvůrců dosadit ženu a ukázat tak možné stereotypy mužského a ženského jednání, nebo snad ukázat,, že v tomto případě dokáže být humánnější pouze žena? Byla jsem na straně krutého S. L. Jacksona, jak nasadil pracovní plášť, dostávala jsem strach, tak byl dobrý. Stejně jak podřízl teroristovu ženu. Tabletky asi nebral jen tak.

Film si vystačil s minimem - herečky přirozeně půvabné, bez nutnosti líčidel, módních kreací. Rychle utíkal, tak jak sám život. Mnohé situace byly hodnověrné, z hereček čišela animálnost, smyslnost a osudovost. Hrály si spolu, se svými emocemi a svět kolem jakoby neexistoval, ostatní kolem byli jen nutným komparsem. Důkazem toho jsou maximalistické zaběry na obě hrdinky. Život Adele se odehrával v čase, kdy mi chyběly jeho předěly. Bylo obtížné poznat, že holky stárnou a jejich životy se ubírají určitým směrem. Jejich vztah, na počátku živelný, zakusil zklamání a už nešel nikdy slepit, i když si holky byly souzeny. Výborná A. Exarchopoulos - brečící s nudlí u nosu, funící do polštáře, spravující si úlet na hlavě, nic extra neřešící. Zkrátka živel.

Sázka na krásný obličejík Liesel, na ní film stojí. Místy poetické, místy vytržené z kontextu, přesto hodnověrně snímané dětskýma očima. Člověk by čekal zázrak či magii, ale nedostavují se. Zakončení vzhledem k volbě tématu reálné. G. Rush dostal velmi málo prostoru se projevit, stejně tak i jeho protějšek E. Watson.

Tuhle strunu mám docela ráda. Významná rodinná událost rozkrývá karty emocí a tajemství, které si zúčastnění nesou na svých bedrech. Servírujou si velká sousta, někteří se dusí, jiní začínají svobodně dýchat. Naprosto skvělé jsou slovní přestřelky a boje mezi M. Streep a J. Roberts, vnímám je jako rovnocenné herečky a hráčky. Muži tady vystupují jako ti více citliví a milující - překvapivě Ch. Cooper a očekávaně B. Cumberbatch.

Jeden z mnoha příběhů, o kterých se můžeme dočíst nebo vidět ve filmu. Hrdina je vždy něčím výjimečný. Solomon byl gramotný a talentovaný houslista a tady jeho výjimečnost skončila. Nenadálou ztrátou svobody a násilnou změnou identity se stal nickou, která sice umí číst, ale nikdo to po ní nechce. Na počátku chce žít, v průběhu už jen přežít. I když film v ničem extra nevyniká, byl natočen s velkým citem a vírou v přerod či změnu, a proto u mě má plný počet hvězd. Ch. Ejiofor mi přišel jako ten pravý černoch, co táhne za sebou tryznu a věří v člověka.

M. Douglas přesladce zženštilý, M. Damon jako Scott k němu typově příliš nepasoval. Jejich marnivé a kýčovitě líbivé soužití probíhalo jako podle kopíráku (byly a budou další oběti), Liberače svůj narcismus ani nehodlal potlačovat. Výroky okolí nadměrně vztahoval ke své osobě a rád vlastnil. Jeho nápad s plastikou vlastní i Scottovou nesl prvky psychopatie. Přesto Scott byl výjimečný nejen svým osudem, ale srdcem na dlani i ve chvílích nejtěžších. I když byl "bi", Liberačeho miloval z celého svého srdce. Dalo by se říct, že film byl dojemný, ale vadilo mi extrémní pojetí homosexuality.

Strhující drama o lásce jako trám. I když v jedné chvíli mě napadlo, zda druhý pár chování prvního páru nenapodobuje, protože tam pověstná jiskra neproběhla. Zakázané ovoce chutná nejvíce, i když.... Vztah nebyl pokrevní, přesto tutlaný a skrývaný. Idylka nemohla trvat věčně, to si obě nejlepší kamarádky dobře uvědomovaly. Zásadním a osudovým momentem byla jejich domluva, že jedna se vzdá své lásky ve prospěch druhé, která svou lásku ztratila. Byla to krutá hra s mužským egem a vyústění to jen potvrdilo. Hra na pravdu vzduch pročistila a vše najednou bylo tak, jak na začátku. To bych nečekala. Film byl vyvážený a příjemný volbou scenérií. Moře a pobřeží bylo uklidňující, herci uvolnění a přirození, byl na ně hezký pohled.

Líbánky se táhly jako nudle, dlouho se nic nedělo, i dialogy byly skromné a strohé. Tajemný Aleš byl víc než tajemný, ale hodně toporný. Vyústění bylo umělé a i přes svou závažnost se mě nijak významně citově nedotklo. Byla to utopie, stejně tak i herci.

V návaznosti na dokument jsem volila tento kousek a nelitovala jsem. Drsné hlášky sršící vtipem a ironií. Clint v roli chlapáka a zároveň i zjihlého muže. Komedie ke konci plynule přešla do prvků válečného dramatu s morálním podtextem. Závěrečné vítání s hrdiny typicky americké.