Piškotka

Podpůrměrná zábava, pointa o vaření ze zkažené vody. A herci, hotová přehlídka nepřitažlivosti a anti-sexappealu.

Nebýt charismatu S. Penna, dala bych dvě hvězdy. Příběh vyzněl do ztracena, vypíchla bych to, čemu nebyla příkládána až taková váha. Díky komplikovanosti a návratům do minulosti to bylo trochu chaotické. Ale téma aktuální, etnické čistky jsou nepochybně atraktivní pro mediální průmysl. N. Kidman mi tam vůbec neseděla, dosadila bych tam pro větší autenticitu nějakou mulatku (H. Berry?), když byla ze smíšeného manželství.

Bezobsažné a mnohdy typicky americké. Každý řešil svou třináctou komnatu. Konec přisládlý, herci nepříliš zajímaví.

Slabší příběh, ale dalo se na to celkem dívat díky černobílosti. Starší bratr byl tak tajemný, že se kolem něj chodilo téměř po špičkách. Téměř nesmrtelná legenda. Rourke vypadal k nepoznání, celkem sympatický a pohledný chlap. Škoda, že Nicolas Cage si moc nezahrál, měl dobrou řepu na hlavě:-) Matt Dillon neměl v hlavě, kompenzoval to silou.

Bylo to nádherné a smutné zároveň. Uzavřenost ve vlastním světě a střádání peněz na operaci svého dítěte bylo vyčerpávající. Björk tak trochu doplatila na své hrdinství a tajnůstkářství. Sice se rvala jak samice o své mládě, ale během soudního procesu byla bezbranná a maličká. Důvěra je opravdu někdy slepá. Moment, kdy čekala na svůj ortel, byl okázale opravdový. Björk se do všeho položila na jedničku.

Deprese odehrávající se ve tmě s pořádně vytřeštěnýma očima. Život jakoby ztrácel smysl a kouzlo, záchrana vyhasínajících a zbytečných životů nuzáků se jeví jako úděl hlavního hrdiny. Nezbývá než být cynický a oprostit se od nezáchraněných životů. Ale vidina Rose je opravdu všude. Cageovi ta role pásla, hlavně výrazově.

Fajnové a příjemné. Malý český člověk oproštěn od jakýchkoli ambicí, tak trochu mi to imponuje. Líbila se mi Bolkova spontaneita, nad věcmi zbytečně neuvažoval a nechal svůj život plynout naprosto volně. Některé momenty připomínaly pozdější "Kopyto". Herecké počiny bezchybné, hlavně Bolek, Kretschmerka a paní Synková.

Hůře postřehnutelné akce, záběry vždy s perspektivy daného hrdiny. Všichni svým způsobem divní, ta trojice pubertálních bulimiček (?) zvracejících do rytmu zejména. Ale zdaleka se nevyrovnaly klukům ve vojenském. Ti útočili naprasto chladnokrevně, jako kati vykonávající ortel. Tak trochu dokumentární, koukatelné spíše až ke konci.

Paranoidní nádech minulosti. Snůšky lží podané na družstvě. Dobrý blbákov, člověk začíná věřit tomu, co prvně odmítal a popíral. Působilo to chladně inscenačně, Petr Kostka perlil. To byl fakt nářez:-)

Věřím, že se vydržím dodívat až do posledního dílu. Knižní předlohu jsem začala číst třikrát a nikdy nedočetla. Děj je opravdu magický a absurdní. První díl na mě zapůsobil stejně jako začátek knihy, zejména jsem si vybavila polemiku o existenci boha a hlavu bez trupu. Tak trochu mi vadily ty typické ruské obličeje, raději čerpám ze své fantazie:-)