contrastic

Peter Sellers přijal roli z toho důvodu, že chtěl vyzkoušet spolupráci s legendárním Vittoriem De Sicou.

Film má hodně společného s o rok starším snímkem Co je nového, kočičko?. Na spojitost s tímto filmem upozorňuje i reklamní plakát, na kterém se podílel i výtvarník Frank Frazetta. Nesl nápis "Chytil jsi kočičku… Nyní hoň lišku!"

Film byl natáčen černobíle na klasický formát, aby do něj mohly být využity archivní letecké záběry.

Tajemná kráska z filmu - Maria Grazia Buccella (*1940) - se roku 1959 stala miss Itálie a druhou vicemiss Evropy.

Britt Ekland a Peter Sellers byli v době natáčení manželé a několik měsíců před začátkem prací na filmu se jim narodila dcera.

Z části se natáčelo i ve vesnici Sant' Angelo během vrcholu turistické sezóny. Vesničané byli tak zaměstnáni turisty, že jako kompars museli být použiti obyvatelé okolních sídel.

Režisér Budd Boetticher zastupoval hlavního představitele ve všech scénách v aréně, protože před kariérou režiséra se živil jako profesionální matador.

Ke zvukové produkci používali gramofon synchronizovaný s projektorem.

Film byl až do devadesátých let minulého století považován za ztracený. Národnímu filmovému archivu se jej podařilo získat ze Spojených států, kde byl patrně uveden pro početnou obec českých emigrantů, a to pod názvem Hrabě Jaromír z Kolovrat, s poněkud senzačním podtitulem Tajemství zámecké hrobky.

Vůbec první film s tématem homosexuality.

Film vznikl z iniciativy průkopníka sexuologie Magnuse Hirschfelda.

Nacisté většinu kopií tohoto snímku spálili.

Hlavní roli ztvárnil herec Conrad Veidt, představitel převážně rolí bláznů a zvrácenců, takže tato volba předurčila spojení homosexuality s morbiditou. I když mělo jít o obhajobu, ve skutečnosti došlo k utvrzení negativního obrazu homosexuála.

První rakouský zvukový film.

Četné cenzurní zásahy znemožnily uvedení filmu do kin v původní podobě

V průběhu natáčení zemřel režisér Robert Wiene na rakovinu, snímek dokončil jeho přítel, režisér Robert Siodmak.

Snímek byl pro svou kritičnost delší dobu cenzurou zakázaný.

Snímek byl natočen ve třech verzích a při natáčení bylo exponováno 85 000 metrů filmu.

Pracovalo na něm 12 000 lidí.

Film měl pařížskou premiéru 22. prosince 1955.