Nutrička

Velmi krásné anime (nejen co se výborné animace týká). Žádná nekonečná soap-opera, ale reálné vyprávění o každodenních radostech i bolestech pěti studentů, jejich známých, přátel a lásek, to vše v příjemném prostředí umělecké školy. Silnou stránkou je detailní propracování a charakterizace postav (především Takemoto), jejich pocity a také jednoduše znějící, přesto však hluboké myšlenky. Aspoň mi teda přišly hluboké. Ale aby si někdo nemyslel, že je to moc velké drama, tak jsem se hodněkrát zasmála. I hudba je hezká a příjemně podkresluje situace. Jsem ráda, že vzniklo pokračování, ale nutno přiznat, že mi tento původní částečně otevřený konec vyhovoval, takže by další série vůbec vznikat nemusela. Tím by si ale tvůrci proti sobě určitě poštvali celou řadu nadšených fanoušků.

Ačkoli jsem hry nikdy nehrála, film se ke mně nějakým záhadným způsobem dostal. Předtím jsem (neukamenujte mě) vůbec nevěděla, že existuje. Leč o samotné hře jsem jisté tušení měla. Podívala jsem se a přesto, že jsem z toho minimálně půlku nechápala, jsem byla nadšená. Našla jsem si o tom tedy nějaké informace a podívala se víckrát, abych z toho měla víc než jen vizuální a zvukový zážitek. Hudba je okouzlující, scény mají náboj a zpracování je dokonalé.

Divím se tak rozporuplným názorům. Film mi přišel vtipný a milý. Nebyla to žádná přeslazená limonáda, naopak i přes happy end to bylo dostatečně střízlivé (zajisté zapříčiněním hlasité famílie).

Čím víckrát to vidím, tím víc mi přijde, že mezi hlavními představiteli to nejiskří tak moc, jak by mělo. Připadá mi, že si stále drží jakýsi odstup, i když jsou zrovna v tolik očekávaném objetí. Myslím, že začátek v sirotčinci je až příliš dlouhý na úkor zkráceného a zjednodušeného konce. Přesto se mi film velmi líbí, je to dosti zdařilé zpracování knihy. A já si teda nemůžu pomoct, ale pan Rochester dle mého není vůbec ošklivý. Právě naopak mi přijde jako přitažlivý a charismatický muž.

Filmová klasika, na kterou se vždycky ráda podívám. Dle mého nejsou nejsilnější scény ty s Jackem a Rose. Mnohem větší dopad na mě mají ty, kde za procítěného hraní hudebníků leží dva staří lidé spolu v posteli a svorně čekají na smrt a maminka, která uspává své děti.

Nejspíš neexistuje žádný zápor, který bych mohla zmínit. Osobně se mi líbí jak kresby a hudba, tak i poměrně inteligentní humor a občasné jakoby mimochodem prohozené filosofické věty, které vůbez nezní kýčovitě. Zpočátku se Cowboy Bebop možná tváří nevinně, ale komu se zalíbí, zjistí, že se nemůže jen tak odtrhnout, natožpak aby nezačal charakterově skutečně reálným postávám fandit a prožívat jejich pohnuté osudy. Konec zasáhnul i mě, ačkoli u televize brečím zřídka. Lepší anime neznám a v mých očích budou konkurenti "lovce odměn" překonávat velmi obtížně.

První britcom, který jsem kdy sledovala, aniž bych měla ponětí, co pojem britcom znamená. Zbožňovala jsem ho a i nadále budu.

U prvního dílu jsem si říkala: "Jó, není to zlé... ale Simpsni jsou Simpsni," u druhého se to dostalo k: "Dobře, líbí se mi oboje tak nastejno..." a po shlédnutí dalších tří jsem dospěla až k nápisu "Bite my shiny metal ass" na tričku vedle vlastnoručně nakresleného Bendera. S postavami jsem se skutečně sžila a u Futuramy jsem proseděla hezkých pár dní v kuse.

Jedna z mých srdečních záležitostí. Je snad možné nezbožňovat symapticky nesympatického Bernarda, poťouchlého Mannyho a bláznivou Fran s jejich ironickým humorem, spoustou knih, lahvinkou vína a krabičkou cigaret?

Za mě mnohem lepší, než přehnaně nadhodnocený Mad Max. Komiksový vizuál plný stínů a kontrastů v kombinaci s luxusní atmosférickou hudbou vytvářejí skutečný audiovizuální požitek. Akorát Mila Kunis v tom byla neskutečně otravná.