Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (52)

plakát

Benny a Joon (1993) 

Tak milý a hřejivý film jsem už dlouho neviděla. Bezchybný song "I´m gonna be" jsem několik dní nemohla dostat z hlavy. Po shlédnutí filmu "Chaplin" jsem si uvědomila, že mi některé Deppovy kousky připomínají samotného nejslavnějšího z komiků (především scéna s tancujícími rohlíky).

plakát

Black Books (2000) (seriál) 

Jedna z mých srdečních záležitostí. Je snad možné nezbožňovat symapticky nesympatického Bernarda, poťouchlého Mannyho a bláznivou Fran s jejich ironickým humorem, spoustou knih, lahvinkou vína a krabičkou cigaret?

plakát

Boy Eats Girl (2005) 

Nenazývala bych to zombárnou. Spíš je to sympatická romantická komedie s pár napínavými momenty a dávkou nadhledu. To vše v příjemném anglickém prostředí.

plakát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Jeden z nejkultovnějších sitcomů, ale - před pěti lety bych tohle napsat nemohla - možná až příliš nadhodnocený. První dvě série jsou tutovky, s dalšími sériemi mi ale RD přijde horší (především poslední dvě série), i když v každém díle (opravdu v každém) je minimálně jedna naprosto úžasně vtipná situace či hláška. Ale ve srovnání s jinými, většinou méně profláklými, seriály pro mě trpaslík ztratil onu genialitu, kterou si mě kdysi získal, když jsem se teprve rozkoukávala po britské sitcomové scéně.

plakát

Daria the Movie: Is It Fall Yet? (2000) (TV film) 

Počínaje tímhle filmem (a dvěma posledními díly čtvrté série) dostává Daria (poslední série i druhý film) nový rozměr. Už to není jen ten úžasně sarkastický seriál jako na začátku, teď se začínají řešit vážnější problémy. Postavy se mění, stárnou. Otázkou je, jestli přeladění seriálu na trochu vážnější notu je to pravé ořechové. Někomu to možná nemusí sedět. Já jsem to i docela uvítala. Seriál neztrácí na vtipnosti (i když některé díly jsou spíše vážnější), ale posouvá se dál. Už jsem byla s postavami natolik sžitá, že mně jejich trápení zajímalo určitě víc, než kdyby v tomhle stylu seriál začínal (ale i kdyby tak začínal, věřím tomu, že bych si ho přesto zamilovala).

plakát

Desáté království (2000) (seriál) 

Ano, film asi není kdovíjak kvalitní a fenomenální, přesto jsem jím byla okouzlena. Možná jsem až moc velký romantik, nebo se ve mně probudilo nadšené dítě, nevím. Každopádně jsem s nadšením čekala na každý díl.

plakát

Diova krev (2020) (seriál) 

Ještě, že nás autoři nenudili vícerozměrnými, propracovanými postavami. Bylo by tam míň prostoru pro bezduchou akci a divák by si vytvořil k hrdinům zbytečné sympatie. Srovnání s Castlevanií je mimo. Společné to má jedině to, že obojí je animované (tohle o něco hůř). Ok, ještě má obojí společného dabéra. První půlku jsem pořád čekala, že mě to něčím chytne, že se to zlepší. Druhou půlku už jsem dokoukala ze zvědavosti, jestli to bude pořád tak hloupé. Bylo. A co je to za nesmysl, že postava A vykládá postavě B příběh o celém životě postavy B. To jako kdyby to postava B náhodou všechno zapomněla?

plakát

Dr. Horrible's Sing-Along Blog (2008) (seriál) 

Dr. Horrible si mě získal od první vteřiny. Písničky jsou úžasně chytlavé, celou dobu jsem si pobrukovala. Tady jde vidět, že se dá natočit něco originálního, i když základní zápletka je vlastně celkem prostá. Dr. Horrible je i přes svou zlotřilost sympaťákem na první pohled a nejde jinak než mu celou dobu fandit. Captain Hammer je zase dokonale zparodovaný kladný superhrdina, který oslňuje už jen svým zářným zjevem. Moje největší nadšení si ale získali ti tři absurdní zpívající koňáci. První scénu s nimi jsem si musela pustit znovu, protože poprvé jsem ji nemohla pořádně vnímat, jak jsem se smála. Signed Nutrička :)

plakát

Final Fantasy VII: Advent Children (2005) 

Ačkoli jsem hry nikdy nehrála, film se ke mně nějakým záhadným způsobem dostal. Předtím jsem (neukamenujte mě) vůbec nevěděla, že existuje. Leč o samotné hře jsem jisté tušení měla. Podívala jsem se a přesto, že jsem z toho minimálně půlku nechápala, jsem byla nadšená. Našla jsem si o tom tedy nějaké informace a podívala se víckrát, abych z toho měla víc než jen vizuální a zvukový zážitek. Hudba je okouzlující, scény mají náboj a zpracování je dokonalé.

plakát

Futurama (1999) (seriál) 

U prvního dílu jsem si říkala: "Jó, není to zlé... ale Simpsni jsou Simpsni," u druhého se to dostalo k: "Dobře, líbí se mi oboje tak nastejno..." a po shlédnutí dalších tří jsem dospěla až k nápisu "Bite my shiny metal ass" na tričku vedle vlastnoručně nakresleného Bendera. S postavami jsem se skutečně sžila a u Futuramy jsem proseděla hezkých pár dní v kuse.