Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (417)

plakát

Poruno no joô: Nippon sex ryokô (1973) 

Perfektní sexploit ze země vycházejícího slunce, ve kterém je divák svědkem ne příliš pěkných zážitků mladé Švédky v cizí zemi. V hlavní roli sledujeme pohlednou Christinu Lindberg, která po přistání v Japonsku naráží na nadrženého místního debila, který se chopí příležitosti a zatáhne dívčinu do svého stylového bytečku, kde dívku čeká opakované znásilňování, pouta z ocelových řetězů a roubík do roztomilé pusinky. Postava narušeného japončíka je naprosto dokonalá včetně hereckého projevu jejího představitele. Je to prostě úchyl od pohledu a tlusté dioptrické brýle s vymláceným sklem to jen podtrhují. Mladičká Švédka však z pasti uniká a útočiště hledá v blíže nespecifikovaném baru, kde se počáteční vidina azylu mění v další, ještě brutálnější znásilnění. Bosá a zubožená dívka končí s bilancováním mezi životem a smrtí na jednom z městských mostů, kde ji vyčápne původní trýznitel, jež po ní od útěku pátrá. Všemu odevzdaná oběť japonských sexuálních maniaků putuje opět do místa původního trýznění, kde vzájemné poznávání narušeného ztroskotance a s osudem smířené dívky nečekaně nabírá jiný směr. Řemeslná stránka tohoto flicku je naprosto bravurní, stejně jako herecké výkony. Většina stopáže stojí na sexuálních scénách, se kterými Christina Lindberg nemá očividně žádný problém. Mimochodem snímek mě opět připomenul doplnit si mezery zhlédnutím kultovního exploitu THRILLER EN GRYM FILM. Navíc film není pouze přehlídka násilností, tvůrci vše doplňují jistým artovým feelingem, který do celého koncept nádherně zapadá. Jistě, není to film pro každého, ale jako hltač podobných věcí nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.

plakát

Dívčí škola smrti (1989) 

Šílená ujeťárna plná bradavek ve stylu kultovní společnosti TROMA přivádí diváka na jednu americkou školu, kde si parta buranskejch týpků krátí čas trápením dívek. Dívky dostávají nejen do těla, ale i mezi nohy. Ovšem jen do té doby, než ženský pohár trpělivosti přeteče a hošani dostanou to, co si právem zaslouží. Dívky se však s tímto nespokojí a dál kosí všechno, co má piňdoura v nejbližším okolí. Řady pomstychtivých žen se rozrůstají a v humorných situacích, někdy více, někdy méně, eliminují mužský element. Herecké výkony nemá cenu vůbec rozebírat, jsou na stejné úrovni jako tohle šílené divadlo. Herečky se však nestydí, takže mezi scénami, kdy se střílí a divák čeká kapku krve, kterou však nedostává, ukazují své přednosti. Ano, dochází i na sprchovou scénu. Tvůrci se snaží, seč jim síly stačí. Ihned v úvodu vrhnou na diváka varování ohledně sexuálních scén, které ohlašuje houkačka a nekonaného se gore, které ohlašuje gong. Chvilku to působí vtipně, posléze to ovšem omrzí. Co se ovšem vyvedlo, jsou odkazy na slavné hororové filmy, které vnímavého diváka s přehledem pobaví. Někteří mužští představitelé vydrží v příběhu chvilku déle a nakládají divákovi postavami typu drsný polda, retardovaný hlídač či operní patolog. Ve výsledném dojmu se jedná o lehce nadprůměrnou zábavu pro shovívavějšího a optimálně naladěného béčkového diváka. U mě za tři hvězdy.

plakát

Salon Kitty (1976) 

Další Brassova dekadentní jízda pod hlavičkou hákového kříže. Tentokrát se Tinto pustil do ulic Berlína, přesněji do vyhlášeného vykřičeného salónu Kitty, který si vysoce postavený důstojník SS upravuje k obrazu svému. Za zaběhlé kurvy dosazuje mladý výkvět árijského ženství, který prochází netradičním přijímačem – co jiného by divák od Brassa čekal. Jakmile je osazenstvo kompletní, může započít špionáž vysokých německých důstojníků ve chvilkách rozkoše, která může některé protiněmecky smýšlející přivést na šibenici. Průvodkyní filmu je mladá, ale za to hrdá národní socialistka, která je pro svého vůdce schopna udělat cokoliv. Ovšem po románku s německým letcem se její ideály začínají pomalu, ale jistě bortit. Herecké výkony nejsou vůbec špatné, nahoty je samozřejmě kopec, i když záběry do dívčích klínů režisér poněkud šetří. Dekadence je však v dílku dostatek, obstarávají ji nejen zvrácení zákazníci salónu, ale i strůjce celého projektu Waltr Schellenberg, jehož postava je historicky podložená, ostatně jako existence celého špionážního zařízení. Tinto opět z aury hákového kříže ždíme maximum a vše podlévá dokonale sprostou nahotou i kapkou krve a nezbytného hnusu. Bohužel, stejně jako u SENSA ´45 však dojíždí tvůrce na přepálenou stopáž, která se projevuje přílišným rozbřednutím celého příběhu. Stejně jako výše zmíněnému snímku, uděluji SALONU KITTY tři hvězdy.

plakát

The Poughkeepsie Tapes (2007) 

Zajímavý a zároveň kvalitní serial killer kousek o fiktivním magorovi, na jehož stopu přicházejí muži zákona po objevení stovek hodin videonahrávek v Poughkeepsie. Kromě výpovědí z řad odborníků i veřejnosti jsou úryvky z těchto nahrávek zakomponovány do pseudo dokumentu, který dokáže s přehledem vyvolat v divákovi sakra nepříjemné pocity. Dopomáhá tomu nejen forma podání příběhu, ale i extrémní kousky, které stopovaný magor předvádí. Divák je svědkem skrze výše zmíněné postupy tvůrců počátků vrahova řádění, jeho stupňování, až dalo by se říci husarského kousku, který dokazuje jeho vyjímečnost, se kterou si neví rady ani přední znalci ve vytváření profilů podobných zvířat v lidské kůži. Brutální Ed získává patřičnou přezdívku a přes stupňující se počet svých obětí stále uniká. Divák sice nedostává žádná ultra jatka, ale autentickou a snadno uvěřitelnou sondu do existence jednoho chorého mozku, kterých po Spojených státech působí dle dílka daleko více, než si veřejnost zvyklá na pár případů (Gein, Dahmer a další) myslí. Co se týče řemeslné stránky, tak krom poutavého pojetí snímku, se dočká divák uvěřitelných hereckých výkonů, roztřeseného handcamu a optimální stopáže. Výsledný dojem trošku kazí některé nudou zavánějící pasáže i často zmiňované přehlcení diváka podobnou tvorbou. I přes přehlcení jsem se bavil na čtyři hvězdy.

plakát

Ženy v kleci (1971) 

Další parádní WIP kousek z americké produkce, ve kterém se divák setkává se známou trojící hereček (Brown, Collins a Grier). Stejně jako THE BIG DOLL HOUSE aka WOMEN´S PENITENTIARY (III) se toto vězeňské dobrodružství, mimochodem ze stejného roku, odehrává v lágru kdesi na Filipínách, kam putuje po policejní razii atraktivní, leč velmi naivní blondýnka Carol. Celu sdílí s výše zmíněnými kráskami WIP filmů, až na Pam Grier, která si zde střihla roli kruté vrchní dozorkyně a samozřejmě má na nové maso patřičně spadeno. Snímek postupuje dle zaběhlého schématu tohoto subžánru, takže diváka čeká klasická hromadná sprchovačka a následný chod místní káznice, který se skládá z fyzické dřiny na polích, sexuálního povyraženíčka vrchní dozorkyně a s ním spojených intrik. Pam se však neuspokojuje jen s krásou dívčích těl, ale i kapkou mučení na důmyslných nástrojích ve své skromné mučírně. Na řadu přichází také smradlavá samotka a nezbytný útěk. Mužský prvek zde oproti výše zmíněnému snímku ustupuje do pozadí, až na stopaře uprchlých vězeňkyň. Dílko i přes hromady bradavek není nijak extrémně nabité sexem, což díky zajímavému příběhu, který se neodehrává jen ve věznici a vstupují do něj i jiné postavy, zas až tak nevadí. Herecké výkony jsou dobré, dostavuje se i troška napětí a nezbytná bitka mezi vězeňkyněmi. Provedení útěku je povedené a perfektní závěr posouvá dílko s přehledem ke čtvrté hvězdě.

plakát

Obřad (2011) 

Kvalitní satanský hororový kousek s vynikajícím Anthony Hopkinsnem z prostředí tajemných zákoutí Říma a srdce katolicismu Vatikánu. Právě tam přijíždí mladý student církevní školy Michael, aby se zúčastnil semináře exorcismu. Michael, který s sebou vláčí tíživou minulost, je k praktikám exorcismu skeptický a s vírou to má také na štíru. Na popud vedoucího kurzu se dostává do rukou zkušeného exorcisty Otce Lucase v podání výše zmíněného Hopkinse. Následně je svědkem vymítání ďábla z jedné mladé Italky, což mu s praktikami Otce Lucase na víře zrovna nepřidá. Do všeho se navíc zaplétá mladá pisálka, která o exorcismu smolí jakýsi článek, avšak do praktik obřadu proniká více, než by chtěla. Dílko disponuje delší stopáží, což se projevuje hlavně v první polovině snímku vláčným dějem, který i přes zajímavě podaných částí mozaiky Michaelovi minulosti v čele s výborným Hauerem v roli otce funebráka, postrádá spád i napětí, které by divák od satanského filmu čekal. Druhá půle už je o poznání lepší, vymítání nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a divák dostává nejen herecký koncert Hopkinse, ale i několik emotivních scén, které z hlavy jen tak nedostane. Vše směřuje k očekávanému finálnímu vymítání, které hlavního hrdinu ve víře buď utvrdí nebo víru v boha zavrhne. Ovšem vymítání je sice očekávané, ale posedlá osoba nikoli. Samotné scény vymítaní jsou vydařené, nechybí kapka vulgarity a nelidské pohyby posedlých. Herecké výkony uvěřitelné a obsazení až na pisálku velmi vkusné. Co se týče prostředí, tak dle mého tvůrci nemohli volit lépe. Výsledný dojem je vydařený satanský horor, kterému by neuškodila kratší stopáž a lepší volba ústřední ženské představitelky. U mě za čtyři hvězdy.

plakát

American Gothic (1988) 

Šťavnaté béčko made in USA z 80-tých let, které zpočátku lehce nudí vláčným rozjezdem, jenž se točí okolo ztroskotání skupinky přátel na ostrově kdesi v Pacifiku. Skupinka není nijak zajímavá, až na vypsychatělou Cynthii, kterou právě pustili z ústavu. Výlet, který měl být původně relaxačním prostředkem právě pro Cynthii, se po objevení rodinky pobožných psycho buranských obyvatel ostrova, mění v noční můru a samozřejmě boj o přežití, který nemůže vyhrát každý. Tvůrce na svůj slasher koncert připravuje diváka velmi citlivě a pak zaútočí. Mordů je v dílku celkem dost a jejich provedení je velice pestré. Masakr graduje, a když si divák myslí, že už není co, režisér vždy něco vytasí. Prostě radost pohledět. K dobrému diváckému zážitku přispívají navíc dobří herci a pochmurnost celého ostrova i domku pochybné rodinky. Stopáž je naprosto optimální a příběh velmi slušně vystavěn, až na úvodní zaváhání. Snímek je béčko jak řemen, takže se žádná atmosférická jízda nekoná, i když je na ní v jistých pasážích značně našlápnuto. Konec považuji za nekompromisní ránu kladivem do hlavy. Bože, mám pro tebe novinu, zříkám se Tě a dávám svojí duši Satanovi! U mě s přehledem za čtyři hvězdy.

plakát

Dívčí nápravná škola (1986) 

Komentář obsahuje SPOILERY. Soft WIP s nádechem klasické béčkové americké kinematografie 80-tých let. Dílko se snaží držet schématu WIP movies, takže se dočkáme v úvodu zatčení zde nezletilé blonďaté dívčiny Jenny, kterou soudce posílá do nápravného zařízení, kde to nebude mít vskutku lehké. S ní do vězeňského pekla samozřejmě putuje další várka čerstvého masa, jež se musí okamžitě hromadně vysprchovat. Jenny s dalšími putuje na cimru, kde vládne punk girl Charlie, poskok hlavní prasoidní dozorkyně Edny, která má na Jenny a její mlaďoučké kámošky od první chvíle spadeno. Drsná Charlie, jež má téměř v každém záběru činku v ruce, se svými děvkami využívá privilegií a když není na obzoru tlustá Edna, v teroru dívek ji obstojně zastupuje. Nahoty je v dílku celkem dost, dokonce přichází na řadu v náznacích i troška sexu. Tortury je v dílku minimálně, opomenu-li upálení plyšového králíčka jedné napravované. Na řadu přichází také fyzická dřina při okopávání nějakého pozemku a pár ran z brokovnice. Samozřejmě se zde objevuje i spásná duše v podobě mladé terapeutky, kterou se ředitelka ústavu podobná ďábelské Ilse snaží odstranit. Veskrze podprůměrné ztvárnění, jenže trademark osmdesátkových béček posouvá toto dílo do výšin nefalšované zábavy. No, v kterém jiném WIPu byste mohli vidět punk girl hrozící při vzpouře ze střechy jedoucího vězeňského autobusu a další libůstky, které nechci prozrazovat. Nepříliš přesvědčivé herectví a antilogika mé nadšení nakonec zmírňují na čtyři hvězdy.

plakát

Masakr v kopcích (2009) 

Komentář obsahuje SPOILERY. Slabý, leč celkem krvavý hixploitation od syna famózního George A. Romera přivádí diváka do buranova Spojených států na přelomu 60-tých a 70-tých let, kde během cesty stopem do Washingtonu DC uvízne partička mládežníků. Místo pořádné demošky v hlavním městě, je uvítá krvavá stauntonská farma. Pětice přátel s jedním pochybným týpkem, k němuž se přifařili do pickupu, využívá po celkem vlídném přijetí pohostinnost farmářů, za kterou se však skrývá cosi zlověstného. A jak už to u podobných filmů bývá, nastává boj o holý život. Dílko i přes jeden celkem slušný zvrat nedokáže díky tvůrčí neoriginalitě udržet divákovu pozornost a děj se neskutečně vleče. Vše už tu bylo v tuctech podobných filmů. Napětí do prvního masakru téměř nefunguje a ani během dobře zvládnutých krvavých lázní není nijak výrazné. Postavy obětí jsou vesměs nesympatické a jejich herecké výkony zavání křečí. Záporáci jsou naopak vydaření, hlavně Sherry Weston v roli stařešiny rodu Stauntonů, které zdatně sekunduje Kathy Lamkin (známá z Nispelova remaku TEXAS CHAINSAW MASSACRE a následně jeho prequelu). Hlavní zabiják, dementní synek, je ztvárněn parádně, a pokud zrovna neonanuje ve svém bunkru plném panenek, stahuje nevinné blondýnky z kůže, seká jim nohy a co se mu nehodí, prostě hodí prasatům. Ovšem výše zmíněné libovky nemohou vyvážit nedostatky tohoto nenápaditého buranského hororu, kterému uděluji s odřenýma ušima dvě hvězdy.

plakát

Maska démona (1960) 

Lahůdka z italské hororové stáje v podání Maria Bavy vtahuje diváka do mlhami zalitého příběhu o upírech a čarodějnicích v Moldavii, kde je divák nejdříve svědkem zneškodnění čarodějnice pomocí masky s hřeby a klasické hranice, všem dobře známé z inkvizičních procesů, aby se následně po dvě stě letech, za asistence dvou projíždějících doktorů kamsi na lékařský sněm, stal svědkem znovuzrození služky satanovy. Pokořená čarodějnice odpočívá v kryptě pod krucifixem, který vězní její zlo v betonovém sarkofágu ve sklepení hradu starobylého rodu Vajdů, kam zavítávají výše zmínění lékaři Kruvajan a Andrej, hledající nocleh po své dlouhé cestě. Černobílý gotický horor krom nesporné řemeslné kvality nabízí také parádní atmosféru, která s přehledem působí na diváka i po více než padesáti letech. Bombastické interiéry i exteriéry včetně hradu plného tajných chodeb či mlhou zalitého hřbitova. Pokud máte rádi produkci studia Hammer Horror, s přehledem se také oprostíte od jisté dávky naivity, která čouhá skoro z každého záběru v porovnání s dnešní hororovou produkcí. Stejně tak působí i herecké výkony. Já mám tyhle staré pecky prostě rád a kritickým okem jsem nezpozoroval jedinou věc, která by mi na LA MASCHERA DEL DEMONIO vadila. Za mě jasný plný počet hvězd.