s.e.p.p

Jako malý jsem ten film a jeho vcelku časté zařazování do víkendového televizního programu upřímně nesnášel, ale po dnešním zhlédnutí uznávám, že je Planeta opic opravdu skvělé sci-fi s jedním z nejlepších závěrečných twistů filmových dějin (pokud ne nejlepším).

Nejsem si vědom ničeho, co by Vaughn udělal špatně, takže mé nižší hodnocení pravděpodobně pramení z problému, který mám se samotnou X-Menovskou sérií. Nějak pořád nejsem schopný překousnout tu infantilnost, které se zatím žádný díl nebyl schopný zbavit a ani První třída bohužel není výjimkou. Ať už si vezmu efekty, masky nebo kostýmy – to všechno laděné do pestrých barev působí příšerně dětinsky a degraduje to jakýkoliv náznak temnější atmosféry. (Pasáže s pištícím klukem a okřídlenou holkou občas dokonce vypadají jako vystřižené z Rodriguezových Spy Kids!) A přitom ponoření do tmavých odstínů deprese se u X-Menů vzhledem k jejich tématu a přesahu přímo nabízí. Bohužel s odchodem Aronofského od druhého Wolverina asi zhasl i poslední plamínek naděje a tak si na dospělejší mutanty budu muset ještě chvíli počkat. Škoda. 65% (Viděno v kině)

Skvělá atmosféra, božská kamera a přenádherná Morriconeho hudba. A i když jsem měl v pár momentech co dělat, abych neusnul, mám chuť si film díky závěrečnému mrazení v zádech co nejdříve pustit znovu. Snad po druhém zhlédnutí docením na plný počet. 85%

Takhle nějak si představuju chytrou a zábavnou parodii na teenagerovské vyvražďovačky. Dva sympatičtí vidláci, parta děcek, originální zápletka a o zábavu je postaráno. Dokonce bez zbytečně doslovného vykrádání jiných filmů. A i když musím říct, že závěr po scénaristické stránce docela skřípe, dá se to bez problémů překousnout a film jako oddychovka funguje skvěle. 80%

Sandler je jistota a za to já jsem moc rád. Co bych si počal, kdyby nám aspoň jednou ročně podobnou komedii nenaservíroval. Ne snad, že by jeho jméno bylo zárukou kvality, ale není vůbec od věci se čas od času pobavit a uvolnit u nálože roztomile prvoplánového humoru. A oddych a občasné zasmání od srdce - to vám značka Sandler bezproblémů zaručit může. Je to hloupoučké, příjemně jednoduché a kdo do jeho filmů pořád jde s očekávánim něčeho víc, je Devlin. A dokonce mi tentokrát ani ta Jennifer moc nevadila . 70%

Pokud Kevin Smith trilogii Pána prstenů s posměškem nazýval jako "filmy o chození", zajímalo by mě, co by říkal na tohle. Útěk ze Sibiře je příšerně nudný, utahaný a paradoxně neskutečně zkratkovitý film, ve kterém každičká možnost nějaké vzrušující situace zůstane naprosto nesmyslně nevyužita - "Musíme se dostat ven z gulagu." Střih a jsou venku. "Musíme překročit ostře střeženou Transsibiřskou magistrálu." Střih a jsou za ní. A takhle vás tvůrci připravují o jednu potencionálně zajímavou scénu za druhou. Takže výsledek je ten, že dvě hodiny sledujete partu lidí na tůře a kolem nich se skákavě měnící krajinu, přičemž jednou za půl hodinky jeden z party odpadne. S takovou film funguje jen jako dosti solidní uspávadlo. Co ovšem musím pochválit je výběr herců a jejich výkony, a to i přesto, že by u tohoto typu filmu neuškodilo vybírat mezi rodilými národnostními příslušníky a nebát se potrápit zhýčkané američánky titulkama. 40%

Nakonec přeci jenom zůstanu s hodnocením kolem průměru. Se čtvrtým dílem mám stejný problém jako s jeho dvěma předchůdci. Všechny ty narážky, odkazy a sebeironie totiž narozdíl od prvního dílu působí strašně křečovitě a šroubovaně. Ta lehkost a rafinovanost s jakou si původní Vřískot střílel z ostatních žánrových bratříčků i sám ze sebe se jednoduše vytratila a snaha o reflexi dnešní doby (internet, úpadek žánru) působí hlavně v dialozích dost nepřirozeně. Navíc jí tam ani není tolik, jako jsme byli zvyklí a na její úkor přibylo nudných klišovitých keců. A to je škoda, protože právě ta odlehčenost a parodičnost je to, co u mě Vřískot dělá Vřískotem. Čtvrtý díl je tedy „jenom“ slušná vyvražďovačka, ale s prvním dílem už toho moc společného nemá. Podle mě se z toho dalo vytřískat mnohem víc. 70% P.S. Za ultra-přepálený konec dávám plusové body. (Viděno v kině)

Neskutečné! Film nadčasový v mnoha aspektech. Vytknout by se dalo jen pár trochu utahanějších míst a absence jakéhokoliv hudebního podkresu, jinak ale nějak nemůžu vyjít z údivu. Kdo by to byl řekl, že už v roce 1931 se v Německu kamerou prolétávalo skrz okenní tabulky. Opravdová lahůdka. 90%

Přes trochu uzívaných prvních 20 minut jsem se dostával až napodruhé a taky proto jsem myslel, že se Stezky slávy zařadí mezi klasiky, které mě naprosto minuly. Druhá polovina ale byla výborná. 75%

Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že kdyby film dostal do rukou někdo s temnějším režijním stylem, dost by mu to prospělo. Chyběla mi tam nějaká hutnější atmosféra a pořádná "thrillerová tíha", která vás příková do křesla a napětím vás přiškrtí (nebo přidusí igelitovým pytlem). Myslím, že takové uchopení se u podobné zápletky přímo nabízelo. Samozřejmě to není jediná výtka - chtělo by to i trochu zkrotit za vlasy přitažený a překombinovaný scénář, do obsazení mi vůbec nesedla Kate Winslet a některé momenty ve filmu byly zbytečně naivní a úsměvné. Na druhou stranu jsem se ale za celou dobu nenudil a film si udržel moji pozornost. A to se cení. Skvělý Spacey! 75%