Lukoboss

Ten úvod je sice pomalejší, ale působí tak nějak záhadně, že to diváka celkem zajímá. Jenže cca od jedné třetiny, kdy se Banderasův host začne chovat jako debil, to začne jít z kopce a valí to z něj vlastně až do konce. Ona snaha tvůrců udělat z toho šíleně chytrej thriller je ve výsledku úplně na škodu, protože postupně přichází twist za twistem, až jsem si říkal, že už to snad není možný. A. Banderase jsem po dlouhé době rád viděl, hraje si svůj kvalitativní standard, ale bohužel si vybírá opravdu špatný filmy, nedá se nic dělat.

Rozhodně jsem si nemyslel, že se ještě někdy dostanu k těmto hrdinům jednoho z prvních "nekonečných" seriálů, jakých teď existujou stovky. Jo, tvůrci se rozhodli, že to po dlouhých letech nějak oživí, a nápad to rozhodně nebyl špatnej (slušně logicky vysvětlen úvod seriálu, cca 3 díly). Původní diváky to rozhodně na začátku nadchne, protože nostalgie tady funguje na plný obrátky, ovšem postupem času to celkově slábne. Už to není tak napínavý, vyloženě geniální úniky taky nečekejte, nicméně špatný to taky není a navíc se znovu setkáte s oblíbenýma postavama včetně ultrazáporáka T-baga. V tomhle ohledu je to v pořádku, ale chvílema to opravdu ztrácí dech a na původní seriál to nemá. Tzn. jsem rád, že jsem to viděl, pocit nostalgie nastal, ale to je všechno, lepší než původní série to určitě není.

Tady se někdo pokusil vzít motiv Suicide Squad a naroubovat ho na jinej, nekomixovej příběh. Tak já vám jako řeknu, že to teda je pěknej průser. Na začátku to ještě jde, seznamujeme se trochu s hlavní postavou, pak ve vězení i s dalšíma jebnutýma (a s pohnutým osudem) kumpánama, potud dobrý. Jakmile ale vylezou z cel, začne to být totální sračka. Samozřejmě, že tenhle tým šílených zabijáků se pokusí zachránit svět, ale to provedení je hrozný. A třešničkou na dortu bylo, když se skoro v průběhu akce začne hlavní hrdina líbat s největší vražedkyní v týmu. Tak to už jsem nedával a nadával. Tomuhle se vyhněte obloukem, nestojí to za to, pravděpodobně to stejně zůstane v zapomnění.

Další nízkorozpočtovej survival, tentokrát ale z Indie, což celkem potěší, protože aspoň vidíme nějaký míň okoukaný prostředí. I když... ve výsledku se vlastně pohybujeme po jednom bytě. Úvod filmu je nudnej, sledujeme takovou nejapnou romantiku, kde milej chlapec neví, jak má oslovit kolegyni, pak se mu to podaří, ale ona začne mít problém s tím, že nemají kde bydlet. Ha, on má jen dva dny na to, aby něco našel, a tak se mu nakonec (páč jako nemá love = prachy, love = lásku, tu má až až) podaří splašit byt v rozestavěným vysokánským baráku. Rozhodne se, že to tam trochu zvelebí, než to slečně ukáže, ale co čert nechtěl, ráno se mu zabouchnou dveře. Ovšem tak debilně, že on zůstane uvnitř bytu a klíče jsou zvenku, přičemž je nějaký seklý, takže to nejde otevřít. Uf, to nasere. Baterka na mobilu vybitá, elektřina nejde, voda neteče, všechno špatně. Některý jeho pokusy, jak se dostat ven, jsou skoro směšný, ale budiž. Moc jsem nepochopil scénu, kdy se na chvilku spustila voda z kohoutku, ale on si ji nešel nabrat, protože v té místnosti byl potkan. Tak jako mně kdyby šlo o život, potkana umlátím snad i holýma rukama a tu vodu prostě budu mít. No, třeba se pletu. Je tam nahoře v tom patře fakt dlouho, až se mu podaří... no nic, nebudu to přece prozrazovat. Jako nápad dobrej, neotřelej, ale dost takových divných a nelogických momentů se tam mihne, takže přes tři hvězdy to určitě jít nemůže.

Totální krávovina, která se řídí pravidlem, že H. Berry je ta největší smolařka na světě. Už od začátku filmu nám to tvůrci servírujou, že si toho nejde nevšimnout. Má práci servírky, ze které je na nervy, zrovna všichni hosti, kteří tam v tu chvíli jsou, se chovají jako kreténi, její zástup na další směnu má zpoždění, navíc řeší rozvod a opatrovnictví svýho jedinýho syna. Pak jdou na pouť a chlapeček chce zmrzku a taky jít na atrakce, ale to nejde, protože ona na to nemá peníze. Pak jí zazvoní telefon, kde se dozví, že dítě nejpíš připadne manželovi, a ještě se jí vybije baterka. Otočí se a syn nikde, samozřejmě si nikdo z toho množství lidí vůbec ničeho nevšiml. No a tak tam pobíhá, jde směrem k autu a vidí, jak jejího syna někdo strká do auta. Rozběhne se, skočí na auto, ale pochopitelně spadne a rozbije si tím telefon (ten, co už byl vybitej, to kdyby náhodou). Tak skočí do svý káry a jen co se rozjede, má v cestě nějaký lidi, zase smůla. A to byl prosím jenom úvod filmu. Dál se tam opakuje hodně dalších podobných šíleností, který trvají celých 90 minut, až přijde závěr, kde se ukáže, že ona odhalila mezinárodní gang únosců dětí. Tak to už bylo moc. Rozumím pointě, že mateřská láska je to nejvíc, ale ne tímhle způsobem teda!

Hodinu a půl se dívat na obyčejnou, nepřizpůsobivou a divokou kočovnou rodinu mě teda vůbec ale vůbec nebavilo. Celou dobu se chovají jak jebnutí do palice (někteří víc, někteří míň), provokujou, dělají problémy a pak se diví, že mají problémy. Jenže ono se tam přitom neděje nic zajímavýho, chvílema jsem se dokonce přistihnul, že ani moc nedávám pozor. Nějak jsem to prostě sfouknul a za chvíli už ani nebudu vědět, že jsem to viděl a o čem to bylo. No na druhý podívání to pro mě není teda.

První Trainspotting to byla jízda se vším všudy, tady už je to spíš takovej dojezd. Sice jsou hezký některý odkazy na dvacet let starou klasiku, ale přece jenom už to ždímá něco, co jsme jednou viděli. Silnou stránkou je vizuál (barevný filtry, umělecký záběry, jako by se jednalo o obrazy) a pak soundtrack, i když ten není tak silnej jako v prvním díle. Jsem rád, že jsem to viděl, nemůžu ani říct, že by se mně to nelíbilo, ale atmosféra starýho dobrýho "sledování vlaků" je ta tam. Divák se tomu srovnání prostě neubrání.

Tenhle díl (nevím, jestli je první, nebo druhej, ale vhodit do placu dva filmy za rok, to je teda věc) byl o něco horší než "druhej Pitbull". Je to hodně zmatený, nějaká posloupnost příběhu tady skoro není, občas to jakoby nedává smysl. A taky P. Stramowski tady hraje úplně vedlejší roli, což je škoda. V tomto filmu sice hrajou prim ženský, který se s tím taky nemažou a nějaká ta akce jim taky není cizí. Nejvíc stojí za pozornost J. Kulig, které si tam prostě všimnete, i kdybyste nechtěli (kdo to viděl, ví!). Ale to je všechno, žádnou další přidanou hodnotu to nemá, takže nechávám o hvězdu míň než dostal jeho filmovej bratr.

Toto bylo veliký překvapení pro mě. Polský filmy nepatří do nějakýho klasickýho mainstreamu, takže možná i právě proto to bylo jaksi jiný. V dobrým slova smyslu. Je to drsný, tvrdý, nekompromisní a chladnokrevný, což tomuhle žánru hodně sluší. Navíc hlavní vyšetřovatel / punkáč je fakt týpek k pohledání, úplnej badass motherfucker - kdyby hrál člena gangu, vůbec bych se nedivil. A to ani nemluvím o tom, že tolikrát za dvě hodiny jsem slovo kurva, resp. kurwa (s tou jejich drsnou výslovností), asi ještě neslyšel! :D

Není to úplně špatný, Francouzi vždycky uměli točit kriminálky a žánry s tím spojený, takže to je naprosto v pořádku. Casting se tady povedl hodně, každej týpek tady prostě vypadá, jako kdyby vypadl z nějakýho gangu, což atmosféru jenom posiluje. Pravda je, že příběh není v ničem novej, takových motivů už tady bylo tolik, že to diváka (krimi-thrillerů) nemůže překvapit. A vlastně kvůli tomuhle jsem rád, že je stopáž velice mírná! Už si totiž ani nepamatuju, kdy jsem se díval na film, kterej by měl jen hodinu dvacet. Tady to tvůrci odhadli perfektně a utnuli to v pravou chvíli.