SonGokussj

[First Impressions]: Seriál o klukovi, který najde vajco, se kterého se vyklube dračí pomocník, je určen spíše pro mladé obecenstvo Devi. Příběh je prostý, hádám, že vznikl dle nějaké karetní hry Devi. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, první, co mě napadne, je smíšenina Pokémonu s Digimonem Devi. Týpek vyvolá za pomocí kouzelné krabičky svého pomocníka (drak), který se liší svým elementem Devi. Bojuje proti jiným drakům Devi. K tomu mu dopomáhá magické zvířátko ve tvaru vejce Devi. Jmenuje se Devi Devi. Seriál neurazí, avšak je opravdu pro mladší publikum, které si ho může užít do sytosti, tak, jak my jsme si užívali Digimona. Dětských 65%

Asi nejrychlejší orgasmus a zbavení se panictví, které jsem za celý život v kinematografii viděl. Jak Startletka praví, "What the fuck did I just watch" totálně sedí. 65%

Prakticky jen opakování původního Tigen & Bunny s nadmírou CGI evektů, které celé všechno kazí... Ale možná byly i v originále? Kdo ví. Už je to pár let :-) Film jsem však dokoukal a to asi mluví za své... Jen kvůli "zbytečnému" opakování prvních pár dílů snižuji o hvězdu. 65%

Quicksilver jakožto nejlepší postava v celém filmu. Pan apocalypsa jako nejnudnější postava v celém filmu. Sansa viditelně umí hrát i jiné. Nightcrawler luxus. Katana-gárl nuda, to samé anděl a kdo působil psychologicky snad nejlépe? Pan sever-jih. Těším se na další díl. Tento byl příběhově velmi hezký až na fakt hrozně špatně zvoleného záporáka -_- 55%

Pomalý, optimistický, přehnaný a podivný rozjezd plný slz, nářků a křiku s doplněním o naivitu a pohádku... Nu, jsme u 9 EP a konečně to nabralo na zajímavosti. A to velmi hezky. Trochu mi to připomíná start One Piece, který jsem si zalíbil až u konce Arlong aku. 30-40 díl? Nějak tak. Ve chvíli, kdy už všechny jiné série 2x skončí. Tak nějak však pochybuji, že by měl Boku no Hero Academia naplánovaných 400 dílů....

Původně jsem chtěl začít komentář ve stylu "Jeffrey mi psal, že tomu dám 3 hvězdy, jsem rád, že se tak nestalo", avšak pak jsem byl tak ve 3/5 filmu a ... kvalita ukrutně spadla :-) Neo, musíš si uvědomit, že tu lžička není... Zářivé sluníčko ponořené do tmy putuje životem se zipem na puse. Osvobodí ji princ? Ano. Bohužel je to princ někoho jiného. Pěkná souvislost s tím, co se stalo hned ze začátku filmu :-) Asi to maj v rodině... Všehovšudy je to však velmi dojemný, poutavý příběh. Obsahuje spoustu náznaků muziky a i když tam není jediná postava s růžovými vlasy, jeho pomalu tekoucí příběh zahřeje i rozbublá srdce. Občas i jiné vnitřnosti. hlavně ve chvíli, kdy se veškeré tajemno přesune do "poučovací fáze", která je pak omýlána snad každým na potkání snad každých pár minut. Enegein, enegein, enegein... Konečné představení to malinko zachránilo, jen aby se to opět přehouplo v poučení a tím to také skončilo. Kdyby mi v polovině filmu zkapal počítač a nevzpomenul bych si nikdy, že bych to měl dokoukat, dávám 4. Protože jsem se však do zdárného a hudebně rozmanitého konce dostal (zde musím uznat, že poslední píseň = synchro dvou rozdílných skladeb, byla (až jsem zíral) opravdu povedená - kdo má tušit, že to jde takhle zkombit? poklona), musím hvězdu ubrat, protože jsem necítil k hlavní hrdince nic, co bylo celou tu dobu tak jemně budováno. Záměrně neříkám "dobře". Judy Garland dává palec nahorů. Somewhere, over the three stars... 65%

Dia no Ace: Season 1: Dia no Ace začal trochu jinak, než všechny ostatní. Nadhazovač, který přišel do nového týmu, je lama a trvá mu neskutečně dlouho, než začne být alespoň trochu použitelný. V porovnání s ostatními, kdy jsou to naprosto úžasní nadhazovači, je to vítaná změna. Má také konkurenta, který má též zpousty chyb. Vytkl bych snad možná až přílišné řvaní nebo prakticky žádnou změnu persony přes všechny ty měsíce, co to dávali. Nejzajímavější postavou byl tak asi catcher Miyuki a nadhazovač Eijun. Dia no Ace: Season 2: 51. díl nám skončil a já musím uznat, že jsem se bavil malinko více, jak v první sezóně. Jak náš uřvaný, tak i druhý mlčící nadhazovač posilnili, naučili se dalších triků a zocelili svou hru tak, že už jsem se moc nebál, když přišli na řadu. Velký skok udělal i Catcher - Miyuki. Svým chováním i názory. Stále se jedná o průměrnou show, na kterou se dobře kouká, ale nevyniká nějakou velkou specialitou. Například v porovnání s úžasným One Outs, u kterého jsem si každou minutu opravdu užíval. Celkově tedy za obě série 65%

Pokračování Durarara je jako vejce na Aljašce. Na podnose. S diodama okolo. Svítí, bliká, lidé se na něj chodí koukat, ale všechno, co vidí, je jen... vejce. Nikdo nechápe, proč tam je a jediný důvod, proč tam chodí, jakou ty diody. Protože vědí, že když je něco diodováno, mělo by to stát za to... Durarara pokračuje s bezbřehým představováním nových postav a myšlenek, které se rozcházejí s původní sérií. Mysterie povadá, důležitost a zajímavost postav též. Otevírají se nové cesty, křižovatek je zde tolik, že to člověka už ani nebaví... Bezhlavých 60%

Když Ghibli vytvoří nové dílo, které postavami připomíná minulá díla Ghibli, tak nějak mi to nevadí. Spíše naopak. Zde však vidím prakticky totožný design postav jako z Ookami kodomo no Ame to Yuki nebo Toki wo Kakeru Shoujo... Na to si však člověk zvykne. Je mu představen vcelku zajímavý začátek osamoceného potomka, který začne zábavnou formou inklinovat k životu s odlišnou rasou, než jsou lidé. Rasou, která v sobě nechová zlo (krásná pointa pak na konci). Okolo poloviny se však film přehoupne na o 8 let později a přesně v tuto chvíli to začne ztrácet šťávu. Jednostranné zalíbení, hrdina si drží svůj postoj ke světu jen kvůli tomu, že se tak choval na začátku, objeven záporáka, ... Všechno začne být takové divně přehnané a je to škoda. O zakončení ani nemluvě, velké zklamání. Dobrá idea, urputně trestuhodné zpracování. Závěrem musím zmínit hudbu, ta byla velmi hezká. Ale pokud bych něco doporučil, radši shlédněte výše zmíněné jeho předchozí 2 filmy. Obzvláště Ookami kodomo patří k mým šíleně oblíbeným pohodovkám ke klidnému večeru nebo i jako předvedení "co je to anime" osobám, kteří ještě žádné neviděli. Silný začátek, slabý konec: 55%

Když se tvůrci rozhodnout udělat dílo, ve kterém budou hrát jen a pouze 3 postavy, je třeba, aby v něčem bylo natolik poutavé, že to obecenstvo chytne. Zde to bohužel nebylo mnoho. Zprvu se tvůrci snažili určité diference mezi 2 antiviry, avšak po dvou krátkých hudebních němých (ale nádherných :-)) představeních byly všechny tři postavy prakticky k nerozeznání. Pokud se podíváme na svět, o žádnou výhru se také nejedná. Ano, takhle krásně vypadající už jsem dlouho neviděl, avšak nějaké hlubší vysvětlení, proč se tam děje to, co se děje, se vám dostaví až na konci a v ne úplně tak pochopitelném, resp. uspokojujícném vysvětlení. Co se však povedlo, jak už jsem zmínil, byla animace. A i když jsem k žádné ze tří holek nijak nepřirostl a na konci nebrečel, dívalo se na ně pěkně a dokázaly vykouzlit úsměv na rtech. Hlavně na začátku. Hezká odreagovačka bez hlubšího smyslu (strojený povrchní hluboký smysl vnucovaný divákovi) s předvídatelným zakončením. Vcelku usměvavých 68%