SpicyNugget

Párty na počest Roba je v plném proudu. Všichni si užívají a loučí se se svým kamarádem, který chce odjet za prací do Japonska. Vtom se ozve ohromná rána a vypadne proud. Účastníci prchají pryč, televize spekuluje o zemětřesení, ale vláda má jiný názor - Zemi napadlo obrovské monstrum… Páni, docela zajímavý film. Horor jako takový to není, je to sci-fi. Bylo to dobře natočené, pěkná kamera prostřídaná s found-footage se mi líbila, cením Odette Annable a Jessicu Lucas, mám ráda filmy s těmito herečkami. Monstrum bylo nechutné a děsivé, konec super, kdyby to dopadlo jinak, budu nasraná.

Gayové Göran a Sven jsou manželé. Žijí si celkem v poklidu v baráčku na předměstí. Ovšem jedna životní radost jim chybí - dítě. A proto skáčou dva metry vysoko, když se dozví, že se pro ně našlo v děcáku dítě, roztomilý 1,5 letý Patrik. Když se ale přede dveřmi objeví patnáctiletý Patrik, který rozhodně není roztomilý, protože má kriminální minulost, je homofobní až hanba a voražená lázeňská veverka je proti němu amatér, nastane v rodině dusno, které Sven nezvládne a od spratka uprche. Je na Göranovi, aby dal rodinu zase dohromady… Sakra, to byl moc krásný film. Herci sympatičtí, námět super, konec krásný. Zírala jsem na to obrovské a zlaté Göranovo srdce, které ukazoval po celou dobu filmu. Sympaťák. Velice krásný film.

Mě tento film zaujal. Myšlenka ztráty pudu sebezáchovy z důvodu nákazy se mi líbila, konečne nákaza, která u toho zabíjení trochu přemýšlí a nedělá z lidí jen zombíky. Celkem slušný námět, film mě pořád držel v napětí, ani jsem snad nemrkala. Za mě skvělý snímek.

Manželé Likensovi hodně cestují kvůli práci a své dvě dcery Sylvii a Jenny tentokrát nemohli vzít s sebou. Domluvili se s Gertrudou Baniszewski, jejíž dceru zná Sylvia ze školy, že se za ně za úplatu na nějakou chvíli postará. Jenže Gertruda je svině. V roce 1965 po smrti Sylvie je v Indianapolis odkryt případ toho nejstrašnějšího mučení, jaké obyvatele kdy zažili… Podle skutečné události. O případu jsem věděla první poslední, takže jsem se na film těšila, i když jsem měla strach, protože jsem věděla, co se bude dít. Perfektně zpracované, přesně podle detailu, opravdu nechyběly ani ty nejhnusnější věci. Jen ať svět ví, co jí svině dělala. Odpočívej v pokoji, Sylvie.

Le je nováček v klavírní škole. Jednou slyší dosud neslyšenou a zajímavou skladbu z klavírní místnosti. Jde za zvukem a poznává se s Yu - dívkou, do které se zamiluje. Když ho jednou Yu přistihne, jak se nechává ocicmávat jinou, zničehož nic Yu zmizí… Jednu hvězdu dávám za luxusní klavírní představení. Já tu hudbu prostě miluju. A druhou za konečné rozuzlení a téma “cestování časem”. Ale ten začátek mě bolel. Slaďárna, okej. Ale ta nebohá holčina byla tak žárlivá, chladná a hloupá, že jsem při sledování fakt trpěla. Navíc bylo už na začátku z okavidných indicií (ehm ehm oslovení na chodbě ehm) malinko jasné, o co půjde. Pak už jsem jen čekala na to, proč je tomu tak. Asi nejsem cílovka pro romanťárny.

Majitel velké firmy Ted Crawford načapá svou ženu při schůzce s milencem. Když přijde domů, chladnokrevně ji střelí do obličeje. Soused střelbu uslyší a zavolá policisty. Ti na místo dorazí, ale do domu k Tedovi je vpuštěn pouze poručík Nunally. Ten v postřelené ženě poznává svou milenku (a Ted v Nunallym jejího milence). Přizná se mu, že ji střelil, ale u soudu s tím mladý právník Willy neuspěje. Vrah je propuštěn bez důkazů na svobodu… Herecké obsazení bylo skvělé, potěšil mě Sir Anthony Hopkins a Fiona Shaw v roli soudkyně, na Goslinga se taky vcelku dobře dívalo. Ale jinak mě film nudil, nemůžu si pomoct. Rosamund Pike tady byla úplně zbytečná. Nebylo to drama, to byla prostě soudní přestřelka s právničinou. Bavil mě jen Hopkins, jak si dělal ze soudu neskutečnou prdel. Ale znovu už to vidět nemusím.

Laura vyrůstala v sirotčinci na mořském pobřeží a po třiceti letech se spolu s manželem a synem vrací do míst dětství. Má v pláni znovu otevřít nyní opuštěný sirotčinec jako domov pro postižené děti. Její syn se však na novém místě začíná chovat zvláštně a poté zmizí. Laura zjišťuje, že starý dům má své hrůzostrašné tajemství… Joo, celkem obstojná duchařina, mám takové filmy ráda. Temná atmosféra obrovského sirotčince je super. Děsivé, herci skvělí (kromě toho malého syna, hraje dobře, to ano, ale že by mě uchvátil…). Masky dětí byly povedené. A konec - první rozuzlení příběhu bylo super, vůbec jsem nečekala, že to dopadne zrovna takhle. Ale ten postkonec, happyend? Ne, díky, tohle v hororu nemělo být. Takže poctivé 3*.

Joe Bowers moc chytrosti nepobral. Po nepodařeném vládním projektu se probudí v roce 2505. Lidstvo značně zdegenerovalo a tupý Bowers se tak stává nejchytřejším člověkem na planetě. Je tedy na něm, aby lidstvo zachránil… Jako jo, zasmála jsem se, bylo to bizarní až tak, že to bylo vtipné. Prezident Terry Crews a totálně tupí ministři mě pobavili. Ale něco tomu chybělo, nějakej drive, kterej by to vystřelil. Ale ne, byla to fakt jen přehlídka pitomců a jediné, k čemu se na konci dohrabali, bylo zalévání kytek vodou. Přišlo mi to málo. Měla jsem pocit, že degeneruji s nimi.

Tohle je podle mě jedno z nejlepších zpracování PC hry. Tento film znám už 14 let a pořád se k němu ráda vracím. Ta myšlenka opuštěného města, ve kterého číhá zlo, je prostě skvělá. Praktiky církve, které tohle všechno začaly, skvělá monstra, která mě i po těch letech děsí a nemocná holčička, která má s městem něco společného... Jodelle Ferland zde hrála trojroli a byla naprosto skvělá, v jednu chvíli mě děsila a ve druhé byla roztomilá. Hudba je perfektní a siréna na kostele mě strašila každou středu v měsíci při nácviku poplachu. Silent Hill je pro mě definice skvělého hororu.

Detektiv John Constantine si doslova prošel peklem a vrátil se zpět. Proto se dá dohromady s policistkou Angelou, aby jí pomohl vyřešit záhadnou sebevraždu jejího dvojčete. Jejich vyšetřování je dovede do světa démonů a padlých andělů… A to bylo přesně to, co mě nebavilo. Nemám ráda tahle témata, tohle ještě bylo vyloženě špatně zpracované. Koukám, že jsem zase v menšině, no nic, mě toto prostě nezaujalo. Jednu hvězdu dávám za pointu o sestře, to jsem čuměla. Jinak jsem trpěla.