sedm.1

Watcher si dovolím označit za skutečně solidní thriller, který bych klidně ohodnotil i vyšším počtem *, kdyby ovšem tvůrci měli o dost větší koule a nechali závěr tak jak jsem doufal, že ho nechají, tedy parádně netradiční, nekompromisní a bez posranýho happyendu, jenže to oni né, oni tam museli mermomocí narvat ještě pokračování oné scény a bylo po mé radosti, a tím pádem i po mé další * navíc! Jinak ale musím zopakovat, že se ve výsledku jedná o vážně působivou podívanou, které minimálně co se žánru týče, nechybí vůbec nic. Výborná atmosféra, pramenící především z rumunského velmi ponurého a zároveň fakt výrazného prostředí, perfektním způsobem fungující napětí, jenž je dávkováno v pravidelných intervalech a především jeho zpracování je opravdu mrazivé a skličující, postavy, které sice nejsou kdovíjak originální, ale v žádném případě si je nedovolím označit za nezajímavé, a to samozřejmě i díky skvělému castingu, kde mě hlavně bavila má oblíbenkyně a stoupající herecká hvězdička Maika Monroe, která svou paranoidní ústřední hrdinku sehrála velice přesvědčivě, i když tedy chvílemi bylo její chování na pár facek, nicméně je fakt, že v realitě dělá člověk takový koniny, že některé ty její afektované výstupy možná zas až tak nevěrohodný vlastně ani nebyly. Celkově má zkrátka Watcher určitě co nabídnout, celý film si dovolím v rámci žánru označit za opravdu působivý a příznivcům podobných podívaných udělá jistě velkou radost.

Breaking News in Yuba County nabízí thrillerovou zápletku zpracovanou v odlehčeně komediálním stylu. Za mě sebevražedná kombinace, která klapne skutečně jen ojediněle, no a zrovna v tomto případě se to očekávaně nepovedlo. Pár solidních momentů se tu tedy divák během té hoďky a půl dočká, spíš jde ovšem jen o záblesky na převážně trapně se nesoucí vlně nesoudných situací, kterým dominují opravdu přihlouplé postavy, evokující vesměs pouze dojem nepřesvědčivosti a triviálnosti. Samotná zápletka nicméně skutečně úplně marná není, jen to prostě chtělo skutečně více té soudnosti a hlavně solidnějšího přístupu, a ne z toho dělat za každou cenu taškařici. Překvapí jinak docela nekompromisní závěrečná desetiminutovka, kde se konce dožije vážně jen pár postav, a když už jsem u těch pozitiv, tak musím uznat i slušný spád celého filmu, kde to přes všechny ty nedostatky poměrně svižně odsejpá a neztrácí to čas nějakými zbytečnými odbočkami, které by filmu stejně nic nepřinesly. Každopádně největším záporem této podívané je silně nefunkční humor, do kterého jsou jednotlivé postavy mnohokrát až nesmyslně a především nevhodně tlačeny, takže většina těch rádoby vtípku následně vyšumí zcela do prázdna, respektive celý tento snímek by se dal pak chápat i jako satira na mediálních pět minut slávy, ovšem ani v tomto ohledu si nedovolím označit Breaking News in Yuba County jako působivou záležitost, jelikož tomu v tomto směru zas chybí jakákoliv údernost, ostrost, či trefa do černého, vlastně spíš trefa do čehokoliv. Hodně to tak zachraňuje alespoň poměrně výraznější casting, plný známých jmen, ale ani to nakonec ve výsledku nemění nic na tom, že se zkrátka nejedná o žádnou velkou zábavu, která by stála za pozornost.

Tommy Wirkola je blázen, je to jeden z mých nejoblíbenějších současných tvůrců a na každý jeho nový film se těším jako malé děcko na vánoce, ovšem paradoxně právě z tohoto důvodu nemohu dát Šílené noci plných pět hvězd, jelikož vím co Tommy umí a zde mě prostě nepřesvědčil až tolik, abych je mohl dát, což ovšem samozřejmě vůbec neznamená, že bych chtěl snad byť jen naznačit, že Violent Night není parádní jízda a nářez v jednom, jen oproti ostatním Wirkolovým filmům mi tu prostě vadilo pár věcí, které mě zklamali a které tu musím vytknout. V první řadě se tedy jedná o velmi nezáživný prostředek filmu, kde se toho upřímně příliš neděje, postavy toho jen dost nakecají a výsledkem není nic jiného, než naprosté divácké vychladnutí. Dále zamrzí i akce, které tedy není rozhodně málo, ovšem opět vzhledem k předchozím Tommyho zářezům zde vyznívá méně efektně, nekompromisně a i choreograficky slaběji. No a v neposlední řadě mě zklamal úplný závěr, který je až nesnesitelně slaďoučce happyendový. Jinak ale kurňa šopa, víc takových Tommy Wirkolů, kteří se toho nebojí a umí se ve svých filmech kurevsky rozdovádět. Takže už jen samotný námět a zápletka je jedna velká paráda, zaručující luxusní zábavu, plnou především nápaditých scén, dialogů a činů, které se jen tak nevidí, navíc je to celé velmi nadprůměrně funkčně černočerně vtipné a krvavě akční, s parádními postavami a naprosto dokonalým castingem, s výbornou atmosférou a osobitým tvůrčím rukopisem, kvůli kterému právě Tommyho filmy tak moc žeru. Je to ode mě zkrátka asi dost zvláštní, hloupé a kontroverzní, ale upřímně, nebýt ten film od Wirkoli, asi bych to těmi pěti* ohodnotil, takhle ale tu jednu musím ubrat, jelikož jsem přesvědčen, že právě jen tento šílenec z toho mohl vytřískat ještě mnohem lepší pecku, nicméně opakuji, i tak jasný palec nahoru pro Šílenou noc a jen tak dál Tommy, jen tak dál a neboj se toho.

Filmy ze stáje revenge thrillerů mám velmi rád, a to dokonce natolik, že jsem u nich schopný velmi často odpustit i nedostatky, které bych u jiných žánrů nebyl ochoten v žádném případě tolerovat, v případě Underverden je to ovšem natolik slabá podívaná, že byl překročen i onen můj práh snesitelnosti a nemohu tak tento dánský snímek charakterizovat jinak, než jako těžce nezáživný a především nevídaně nepřesvědčivý film, kde snad krom představitele ústřední role Dara Salima, s postupně stoupajícím hereckým statusem charismatického a výrazného to borečka, nelze označit už nic dalšího, co by dokázalo vyvolat pozitivnější dojem. Zápletku tedy kritizovat nějak zásadně nemohu a ani nechci, v rámci těchto filmů je totiž těžké, ne-li až nemožné přijít s něčím zásadně převratným, tento typ filmů má jasná pravidla a ty tu dodržené poměrně funkčním způsobem jsou, problém spíš ale vidím v tom, že se zcela vůbec nepovedlo zpracování této podívané, jelikož již samotný důvod k pomstě je takový na pomezí únosnosti, daleko horší je to pak ale se samotným vyřizováním si účtů, které je naprosto pomalé a po celou dobu nevídaně nezáživné, přerod hlavní postavy z ňoumy doktůrka na nemilosrdného mstitele též vyznívá vyloženě naivně, a co se týče akce, v podobě následného likvidování členů gangu, tak i to působí ryze unylým způsobem, bez koulí a diváckého efektu. Samozřejmě by se pak dalo namítat, že se tvůrci snažili o co nejreálnější a nejcivilnější pojetí, takže hrdina má působit jako jeden z nás, na což by se dal brát určitě ohled, nic to ale nemění na tom, že by kvůli tomu měl tak být celý film tak vlažný a připosraný, což je další věc, která mě určitě zamrzela, a to matná atmosféra, kdy se vzhledem k obsahu mělo jednat o extra temný a nekompromisní revenge, ale ona je to spíš jen taková mizerně tmavě přefiltrovaná záležitost, postrádající v podstatě jakoukoliv atmosféru. Další nedostatek shledávám ve zcela nefunkčních emocích, o jejichž navození se tu navíc tvůrci snažili snad ze všeho nejvíc, ale ani v tomto ohledu film ani trochu nešlape, je to chladné a odtažité, tudíž o veškeré postavy a jejich osud nemůže divák projevit sebemenší zájem, což jen potvrdí úplné vyústění, které ve výsledku nepřináší vůbec nic. Zkrátka a dobře, Underverden není povedená žánrovka, jen zde došlo k promrhání výraznosti ústředního herce a i přes mou oblíbenost tohoto konkrétního žánru musím prostě ve výsledku jen upřímně konstatovat, že tento dánský revenge thriller za pozornost bohužel vůbec nestojí.

Já se upřímně všem příznivcům tohoto snímku omlouvám, ale za mě se jedná o vážně nadhodnocenou podívanou, jejíž ohromný úspěch a nekonečné divácké nadšení z něj nějak nepobírám. Tím samozřejmě v žádném případě nechci a ani nemohu tvrdit, že se nejedná o kvalitní podívanou, jen mi to přijde jako takové ,,mnoho povyku pro nic´´. Především ale v souvislosti s Room nepobírám veškerá ta ocenění pro Brie Larson, to jako vážně? A za co prosím? Opět, aby tedy nedošlo k mýlce, její výkon je určitě výrazný a poutavý, ale že by stál za všechny ty největší herecké ceny roku, tak to pardon, to ale ani náhodou. To už mě i více oslovil mladičký, talentovaný Jacob Tremblay, který tu v podstatě nastartoval svou kariéru a snad v budoucnu nedopadne jako třeba takový Haley Joel Osment. Co se pak týče zápletky, tak mě osobně oslovila rozhodně víc druhá polovina filmu, kde se tvůrcům velice přesvědčivě a věrohodně podařilo zpracovat vyrovnávání se obou ústředních postav s následky, kterým museli čelit v právě té první polovině, která pro mě osobně postrádala působivě silné jak dramatické, tak emoční scény, což následně po vysvobození ve filmu dominuje a vážně až v těchto okamžicích jsem si uvědomil, čemu musí oběti právě těchto trestných činů čelit, a teď objevím Ameriku, fakt to není prdel 8D. Takže ještě jednou, Room tedy skutečně sice považuji za až nesmyslně přeceňovaný snímek, což ovšem neznamená, že bych ho zároveň nepovažoval za opravdu silný filmový zážitek, který především v druhé polovině má úžasný divácký dopad, a pro více citově založené publikum se nemusí jednat o vůbec jednoduchou záležitost.

Při závěrečných titulcích Petera Pana a Wendy mě ihned napadla jen jedna jediná otázka, a to proč dá někdo u Disney, který finančně, decentně řečeno, silně skomírá, ne-li až strádá, zelenou takovémuto nákladnému projektu, který jednak recykluje látku, kterou už každý stejně notoricky zná, jednak o ní nikdo navíc ani příliš nestojí, ale především naprosto nic zásadního nepřináší, a to jak pro samotný děj, tak hlavně co se zpracování týče. Já tu tedy nechci tvrdit, že se jedná o nesledovatelný film, na který bych mohl lusknutím prstu nakydat hromadu špíny, problém je ale spíš v tom, že něco takového prostě už dnes nemůže naprosto uspět, jelikož Peter Pan a Wendy jednoduše nenabízí vůbec nic, co by mohlo kohokoliv zaujmout a nalákat. Ano, efekty jsou fajn, i když tedy nikterak velkolepé, či strhující, nicméně svou kvalitu mají, ano, postavy nenudí a především jejich obsazení je výrazné a sympatické, ano, má to slušnou atmosféru, a ano, v ději se objeví pár nových nápadů, které nejsou úplně marné, nicméně i přesto všechno se znovu vracím k otázce, proč se natočí právě takovýto film, který nemá čím přitáhnout publikum. Já tudíž rozhodně nechci od této podívané kohokoliv odrazovat, jelikož sám jsem se u ní nikterak nenudil, sem tam proběhne i nějaká scéna, která dokonce vyloženě pobaví, ale pokud by se mě někdo zeptal na tu nejotřepanější otázku, proč bych měl Petera Pana a Wendy vůbec vidět?, nedokázal bych na ní odpovědět, nic takového mě totiž nenapadá a to je snad ještě horší, než kdyby ten film byl vyloženě špatný.

Tak to vypadá, že se nám Channing Tatum ,,prostriptýzoval´´ k Poslednímu tanci, a já si po skončení této podívané upřímně oddechnul a řekl si, konečně. Jako takhle, pokud bych měl začít pozitivy, respektive zmínit, zdali vůbec trojka Bez kalhot nějaká má, tak ano, má a jako první musím určitě zmínit neuvěřitelnou chemii mezi Channingem a Salmou, kdy to mezi těmito dvěma skutečně sexy herci vážně přesvědčivě jiskří, Tatumovu vypracovanému tělu a Hayek jako celku nelze naprosto co vyčíst, ty vole, hlavně ta ženská mě i ve svém věku dostává neskutečně do kolen 8D, takže toto ústřední obsazení prostě celému filmu zásadním způsobem prospělo a je jen velká škoda, že je naprosto nikdo nedoplnil, což se například ve dvojce nestalo, tam bylo těch výraznějších postav mnohem víc a udělalo to tam sakra velké plus. Dále pak nechci úplně pohanit ani přesun do Londýna, ten trojce též prospěl, no a asi i ten závěrečný výstup v divadle též nemohu úplně zazdít, je nápaditý, efektní, v podstatě i emočně silný, takže proč ne. Toť pozitiva. Nyní zápory. Celá ta zápletka je giganticky blbá, ohromně naivní, totálně nepřesvědčivá a něco takovéhoto vymyslet vážně někomu nemuselo dát příliš práce a dovolím si tvrdit, že v tomto případě nepomáhá ani vypnutí mozku, tak nesoudně triviální to totiž je. Jinak třetímu Magickému Mikovi chybí v jakémkoliv ohledu výraznější scény, momenty, dialogy, nefunguje dramatičnost, nefungují emoce, nefungují odlehčené momenty, a když si to tak vlastně zpětně celé uvědomuji, tak jakmile neprovádí Channing s Helmou nějaké to erotično, tak to stojí s prominutím za hovno. Abych ale nebudil až tak zlý dojem, tak nemohu tedy tvrdit, že bych se u třetích Bez kalhot nějak vyloženě nudil, ale prostě ten děj je tu fakt tak hloupý, že to zkrátka celý opravdu posílá do kopru.

Inheritance je slabý thriller, kde nefunguje nic tak, jak by mělo v takovéto žánrovce správně a hlavně efektně fungovat. Napětí, atmosféra, poutavá zápletka i postavy, které dokážou zaujmout, to vše zde prostě působí nepřesvědčivě a nudně, i když abych ale tvůrcům tak úplně nekřivdil, tak v mnoha momentech lze zaznamenat snahu o vše výše zmíněné, ovšem jak se říká, někdy jen snaha zkrátka nestačí a zde je toho ve výsledku divák přímým svědkem. Každopádně, především zápletka se nejeví vůbec jako zcela marná záležitost, i když tedy ne ani jako nějaká nápaditá, či jakkoliv originální pecka, nicméně prostě jako celek si dovolím tvrdit, že mohla fungovat, jenže nefunguje a mě se těžko hledají důvody, proč tomu tak vůbec je, příčinu lze spatřit ale asi hlavně ve spádu celého filmu, trpící až neuvěřitelnými výkyvy, kdy navíc převažují hlavně ty scény fádnější a nezajímavější, dále pak v absenci jakékoliv výraznější scény, či momentu, postupná gradace směrem ku závěru jinak též postrádá jakékoliv grády, no a samotné finále, nabízející zásadní zvrat, no co k tomu říct, lehce předvídatelné, lehce nepřesvědčivé, lehce naivní, ale hlavně těžce nudné, a to i přesto, že se alespoň v tom závěru dají zaregistrovat jakési pokusy o efektnější momenty, ovšem i ty nakonec sklouzávají jen do matných, šedých vod, které fakt nenakopnou. Napětí pak sice chvílemi vystrkuje růžky, ale že by cokoliv zachraňovalo, tak to ani náhodou, atmosféře pak chybí v jakémkoliv ohledu výraznost, a postavy vyloženě nebaví, a to i díky obsazení, kdy především ve své ústřední roli herecky zcela zkolabovala Lily Collins, a co se týče konkrétně Simona Pegga, kvůli kterému jsem dal této podívané vůbec šanci, tam to vidím ve sportovní terminologii na takovou neurážlivou remízku, každopádně že by mu tato pro něj rozhodně nestandardní poloha vyloženě sedla, to si fakt nemyslím, úplně mě totiž zrovna dvakrát nepřesvědčil. Inheritance tak spadá do nevýrazného žánrového průměru, který sice svou existencí potenciálního diváka nezničí, ale aby si z něj onen divák odnesl nějaký větší zážitek, či požitek, tak to opravdu také nehrozí.

První dva díly Never Back Down lze sice jistě též považovat za spíše béčkové produkce, ovšem i tak se v obou případech jednalo v minimálně rámci možností o zábavné a v rámci žánru bojových filmů i velice slušně zpracované podívané, kdy každý díl pak nabídl a přinesl sice úplně něco jiného, ale pokaždé funkčního a docela i výrazného, bohužel ničím z toho ovšem již třetí pokračování nedisponuje a já si celý tento snímek dokonce dovolím charakterizovat jako strmý sešup na úplné dno, kde se toho povedlo už skutečně jen velmi málo, takže jen stručně, zhruba dva souboje jsou natočeny tak, že nevyznívají vyloženě trapně a pak s přimhouřením obou očiček by se tu dala za jakousi záchranu považovat ještě i účast Michaela Jai Whita, charismatického a především fakt muskulaturou nařvaného chlapíka, který sice tedy vůbec, ale jako fakt vůbec neumí hrát, ale prostě mě i přesto nějakým záhadným kouzlem dokáže vždy zaujmout, takže ještě on tu tak nějak dokáže udržet diváka v pozornosti, toť je ovšem s těch pozitiv opravdu vše. Když už jsem tedy zmínil ty souboje, tak krom těch dvou je zbytek vážně marný, hlavně mi připadly strašně pomalé, a to především vinou těžkopádných bojovníků, jinak ale i nenápadité a neefektní, prostě v tom nejzásadnějším ohledu třetí Never Back Down selhává na plné čáře a hotovo. Zápletka pak působí i na to nejhloupější béčko ještě hloupěji, naivněji a hlavně nejtuctověji, co si lze snad představit, stejně tak jako postavy, což je jen přehlídka těch nejneoriginálnějších plagiátů, o hereckých výkon pak ani nemluvě, oproti tomu první dva díly působily jako oscarové kinohity, chybí tomu ale i napětí, emoce, zásadním způsobem i atmosféra a o úplném vyústění pak raději ani nemluvě, to je trapná parodie jako krááááva. Never Back Down je zkrátka nudné a až nesoudně tuctové bojové béčko, které rozhodně nestojí za pozornost. A málem bych zapomněl, to cameo Tonyho Jaa, to mě dorazilo definitivně, vážně jako nevím, jestli tohle má ten kluk sakra zapotřebí.

Ze všech tří filmů s postavou Detektiva Knighta, v již smutně nesoudném podání Bruce Willise, je Independence tím nejslabším dílem, nicméně i tak si nadále oproti valné většině diváků, lavinovitě hodnotící ryzím Odpadem, stále myslím, že to zas až taková katastrofa pořád není. Willisovo postavu, respektive jeho (skoro) herecký výkon už vážně tedy hodnotit nechci, spíš mě ale zamrzelo, že zde tvůrci krapet uhnuli z nastaveného trendu z prvních dvou filmů, kde to fungovalo v rámci možností a divácké tolerance jak po dějové, tak atmosférické a stylové stránce, tady mi to ale spíš přišlo už jen jako tápavé přešlapování na místě, kde se za těch devadesát minut toho skutečně příliš nestane a jen sledujeme postavu jednoho neduživého chcípáčka, který jen pochoduje z místa na místo a vymýšlí při tom strašný hovna, aby ve finále vymyslel hovno úplně kardinální, no prostě to není zrovna žádná strhující zábava, nicméně abych jen nekritizoval, pár slušných scén se zde najde, ale jako celek to opravdu už dře, celé to již prostě vyznívá spíš jako zoufalý pokus o nějaké důstojné uzavření této trilogie, což se tedy ovšem opravdu moc nepovedlo. Herci tu pak jinak též s ohledem na předchozí díly předvádějí mnohem nekvalitnější výkony, akce je pak zpracována očekávaně trapným a nesoudným způsobem, a opět oproti předchozím dílům jí tu je navíc i fakt málo, tudíž ve výsledku film Detective Knight: Independence sice za Odpad nepovažuji, ale pokud to nechce někdo vidět jen kvůli Willisovi, aby si mohl odškrtnout jen další viděný zářez v jeho filmografii, tak jako to mám já, tak jiný důvod ke shlédnutí této podívané fakt asi neexistuje.