sedm.1

Při závěrečných titulcích Petera Pana a Wendy mě ihned napadla jen jedna jediná otázka, a to proč dá někdo u Disney, který finančně, decentně řečeno, silně skomírá, ne-li až strádá, zelenou takovémuto nákladnému projektu, který jednak recykluje látku, kterou už každý stejně notoricky zná, jednak o ní nikdo navíc ani příliš nestojí, ale především naprosto nic zásadního nepřináší, a to jak pro samotný děj, tak hlavně co se zpracování týče. Já tu tedy nechci tvrdit, že se jedná o nesledovatelný film, na který bych mohl lusknutím prstu nakydat hromadu špíny, problém je ale spíš v tom, že něco takového prostě už dnes nemůže naprosto uspět, jelikož Peter Pan a Wendy jednoduše nenabízí vůbec nic, co by mohlo kohokoliv zaujmout a nalákat. Ano, efekty jsou fajn, i když tedy nikterak velkolepé, či strhující, nicméně svou kvalitu mají, ano, postavy nenudí a především jejich obsazení je výrazné a sympatické, ano, má to slušnou atmosféru, a ano, v ději se objeví pár nových nápadů, které nejsou úplně marné, nicméně i přesto všechno se znovu vracím k otázce, proč se natočí právě takovýto film, který nemá čím přitáhnout publikum. Já tudíž rozhodně nechci od této podívané kohokoliv odrazovat, jelikož sám jsem se u ní nikterak nenudil, sem tam proběhne i nějaká scéna, která dokonce vyloženě pobaví, ale pokud by se mě někdo zeptal na tu nejotřepanější otázku, proč bych měl Petera Pana a Wendy vůbec vidět?, nedokázal bych na ní odpovědět, nic takového mě totiž nenapadá a to je snad ještě horší, než kdyby ten film byl vyloženě špatný.

Tak to vypadá, že se nám Channing Tatum ,,prostriptýzoval´´ k Poslednímu tanci, a já si po skončení této podívané upřímně oddechnul a řekl si, konečně. Jako takhle, pokud bych měl začít pozitivy, respektive zmínit, zdali vůbec trojka Bez kalhot nějaká má, tak ano, má a jako první musím určitě zmínit neuvěřitelnou chemii mezi Channingem a Salmou, kdy to mezi těmito dvěma skutečně sexy herci vážně přesvědčivě jiskří, Tatumovu vypracovanému tělu a Hayek jako celku nelze naprosto co vyčíst, ty vole, hlavně ta ženská mě i ve svém věku dostává neskutečně do kolen 8D, takže toto ústřední obsazení prostě celému filmu zásadním způsobem prospělo a je jen velká škoda, že je naprosto nikdo nedoplnil, což se například ve dvojce nestalo, tam bylo těch výraznějších postav mnohem víc a udělalo to tam sakra velké plus. Dále pak nechci úplně pohanit ani přesun do Londýna, ten trojce též prospěl, no a asi i ten závěrečný výstup v divadle též nemohu úplně zazdít, je nápaditý, efektní, v podstatě i emočně silný, takže proč ne. Toť pozitiva. Nyní zápory. Celá ta zápletka je giganticky blbá, ohromně naivní, totálně nepřesvědčivá a něco takovéhoto vymyslet vážně někomu nemuselo dát příliš práce a dovolím si tvrdit, že v tomto případě nepomáhá ani vypnutí mozku, tak nesoudně triviální to totiž je. Jinak třetímu Magickému Mikovi chybí v jakémkoliv ohledu výraznější scény, momenty, dialogy, nefunguje dramatičnost, nefungují emoce, nefungují odlehčené momenty, a když si to tak vlastně zpětně celé uvědomuji, tak jakmile neprovádí Channing s Helmou nějaké to erotično, tak to stojí s prominutím za hovno. Abych ale nebudil až tak zlý dojem, tak nemohu tedy tvrdit, že bych se u třetích Bez kalhot nějak vyloženě nudil, ale prostě ten děj je tu fakt tak hloupý, že to zkrátka celý opravdu posílá do kopru.

Inheritance je slabý thriller, kde nefunguje nic tak, jak by mělo v takovéto žánrovce správně a hlavně efektně fungovat. Napětí, atmosféra, poutavá zápletka i postavy, které dokážou zaujmout, to vše zde prostě působí nepřesvědčivě a nudně, i když abych ale tvůrcům tak úplně nekřivdil, tak v mnoha momentech lze zaznamenat snahu o vše výše zmíněné, ovšem jak se říká, někdy jen snaha zkrátka nestačí a zde je toho ve výsledku divák přímým svědkem. Každopádně, především zápletka se nejeví vůbec jako zcela marná záležitost, i když tedy ne ani jako nějaká nápaditá, či jakkoliv originální pecka, nicméně prostě jako celek si dovolím tvrdit, že mohla fungovat, jenže nefunguje a mě se těžko hledají důvody, proč tomu tak vůbec je, příčinu lze spatřit ale asi hlavně ve spádu celého filmu, trpící až neuvěřitelnými výkyvy, kdy navíc převažují hlavně ty scény fádnější a nezajímavější, dále pak v absenci jakékoliv výraznější scény, či momentu, postupná gradace směrem ku závěru jinak též postrádá jakékoliv grády, no a samotné finále, nabízející zásadní zvrat, no co k tomu říct, lehce předvídatelné, lehce nepřesvědčivé, lehce naivní, ale hlavně těžce nudné, a to i přesto, že se alespoň v tom závěru dají zaregistrovat jakési pokusy o efektnější momenty, ovšem i ty nakonec sklouzávají jen do matných, šedých vod, které fakt nenakopnou. Napětí pak sice chvílemi vystrkuje růžky, ale že by cokoliv zachraňovalo, tak to ani náhodou, atmosféře pak chybí v jakémkoliv ohledu výraznost, a postavy vyloženě nebaví, a to i díky obsazení, kdy především ve své ústřední roli herecky zcela zkolabovala Lily Collins, a co se týče konkrétně Simona Pegga, kvůli kterému jsem dal této podívané vůbec šanci, tam to vidím ve sportovní terminologii na takovou neurážlivou remízku, každopádně že by mu tato pro něj rozhodně nestandardní poloha vyloženě sedla, to si fakt nemyslím, úplně mě totiž zrovna dvakrát nepřesvědčil. Inheritance tak spadá do nevýrazného žánrového průměru, který sice svou existencí potenciálního diváka nezničí, ale aby si z něj onen divák odnesl nějaký větší zážitek, či požitek, tak to opravdu také nehrozí.

První dva díly Never Back Down lze sice jistě též považovat za spíše béčkové produkce, ovšem i tak se v obou případech jednalo v minimálně rámci možností o zábavné a v rámci žánru bojových filmů i velice slušně zpracované podívané, kdy každý díl pak nabídl a přinesl sice úplně něco jiného, ale pokaždé funkčního a docela i výrazného, bohužel ničím z toho ovšem již třetí pokračování nedisponuje a já si celý tento snímek dokonce dovolím charakterizovat jako strmý sešup na úplné dno, kde se toho povedlo už skutečně jen velmi málo, takže jen stručně, zhruba dva souboje jsou natočeny tak, že nevyznívají vyloženě trapně a pak s přimhouřením obou očiček by se tu dala za jakousi záchranu považovat ještě i účast Michaela Jai Whita, charismatického a především fakt muskulaturou nařvaného chlapíka, který sice tedy vůbec, ale jako fakt vůbec neumí hrát, ale prostě mě i přesto nějakým záhadným kouzlem dokáže vždy zaujmout, takže ještě on tu tak nějak dokáže udržet diváka v pozornosti, toť je ovšem s těch pozitiv opravdu vše. Když už jsem tedy zmínil ty souboje, tak krom těch dvou je zbytek vážně marný, hlavně mi připadly strašně pomalé, a to především vinou těžkopádných bojovníků, jinak ale i nenápadité a neefektní, prostě v tom nejzásadnějším ohledu třetí Never Back Down selhává na plné čáře a hotovo. Zápletka pak působí i na to nejhloupější béčko ještě hloupěji, naivněji a hlavně nejtuctověji, co si lze snad představit, stejně tak jako postavy, což je jen přehlídka těch nejneoriginálnějších plagiátů, o hereckých výkon pak ani nemluvě, oproti tomu první dva díly působily jako oscarové kinohity, chybí tomu ale i napětí, emoce, zásadním způsobem i atmosféra a o úplném vyústění pak raději ani nemluvě, to je trapná parodie jako krááááva. Never Back Down je zkrátka nudné a až nesoudně tuctové bojové béčko, které rozhodně nestojí za pozornost. A málem bych zapomněl, to cameo Tonyho Jaa, to mě dorazilo definitivně, vážně jako nevím, jestli tohle má ten kluk sakra zapotřebí.

Ze všech tří filmů s postavou Detektiva Knighta, v již smutně nesoudném podání Bruce Willise, je Independence tím nejslabším dílem, nicméně i tak si nadále oproti valné většině diváků, lavinovitě hodnotící ryzím Odpadem, stále myslím, že to zas až taková katastrofa pořád není. Willisovo postavu, respektive jeho (skoro) herecký výkon už vážně tedy hodnotit nechci, spíš mě ale zamrzelo, že zde tvůrci krapet uhnuli z nastaveného trendu z prvních dvou filmů, kde to fungovalo v rámci možností a divácké tolerance jak po dějové, tak atmosférické a stylové stránce, tady mi to ale spíš přišlo už jen jako tápavé přešlapování na místě, kde se za těch devadesát minut toho skutečně příliš nestane a jen sledujeme postavu jednoho neduživého chcípáčka, který jen pochoduje z místa na místo a vymýšlí při tom strašný hovna, aby ve finále vymyslel hovno úplně kardinální, no prostě to není zrovna žádná strhující zábava, nicméně abych jen nekritizoval, pár slušných scén se zde najde, ale jako celek to opravdu už dře, celé to již prostě vyznívá spíš jako zoufalý pokus o nějaké důstojné uzavření této trilogie, což se tedy ovšem opravdu moc nepovedlo. Herci tu pak jinak též s ohledem na předchozí díly předvádějí mnohem nekvalitnější výkony, akce je pak zpracována očekávaně trapným a nesoudným způsobem, a opět oproti předchozím dílům jí tu je navíc i fakt málo, tudíž ve výsledku film Detective Knight: Independence sice za Odpad nepovažuji, ale pokud to nechce někdo vidět jen kvůli Willisovi, aby si mohl odškrtnout jen další viděný zářez v jeho filmografii, tak jako to mám já, tak jiný důvod ke shlédnutí této podívané fakt asi neexistuje.

Good Joe Bell je emočně velice, ale opravdu velice silná a přesvědčivá podívaná, nad kterou jsem tedy před jejím shlédnutím vzhledem k tématu upřímně ohrnoval nos, jelikož mi to neustálé a především čím dál více se stupňující kňourání všech těch všemožných menšin již krapet leze krkem, ovšem zde je to úplně jiná písnička a i když se tedy jedná o téma ne zcela originální a již mnohokráte zpracované, tak v tomto případě to na mě zapůsobilo opravdu silným dojmem, kdy se mi nejednou zalily oči slzami a nejednou jsem si skutečně uvědomil, že lidé jsou prostě vážně jen nemyslící, zlí, zapšklí a netolerantní hovada, nad kterými se dá jen kroutit hlavou a ptát se, kam ten svět kurva spěje. Každopádně příběh Joe Bella a jeho syna Jadina je úžasně smutným filmovým zážitkem, disponující působivou atmosférou, perfektně vyhrocenými dramatickými momenty, ale především skvělými hereckými výkony, na čele s Reid Millerem, který svou postavu zahrál doslova strhujícím způsobem, kdy tak přesvědčivý výkon jsem již dlouho neviděl a fakt mu za to tleskám. Nicméně v čem mě osobně celý tento film dostal ale asi nejvíc, tak to byla přímo Wahlbergova postava, do níž jsem se dokázal skutečně vžít a vcítit, naprosto jsem ho chápal a od první minuty jsem se s ním absolutně ztotožňoval, to byla vážně upřímně lidsky napsaná postava, kdy ani nepamatuji, že by mi byla nějaká jiná filmová postava tak blízká, prostě i v tomto ohledu to musím považovat za parádní práci. Já tudíž nechápu to všeobecně chladné přijetí této podívané, za mě se totiž jedná o skutečně prvotřídní silný filmový zážitek, který mě opravdu dojal a dokonale oslovil.

All the Old Knives je vážně parádní a silně nedoceněný thriller, kterému já osobně nemám prakticky co vytknout, tedy možná snad až na obsazení Thandiwe Newton, kterou osobně skutečně nemusím, jelikož mi přijde opravdu hodně moc nesympatická a nepohledná, a to se tu může svlékat jak chce, to jí naopak spíš ale ještě jen ubere, protože nemá co nabídnout ani v tomto ohledu, jinak ale opakuji, pro mě tato podívaná představuje vážně výbornou žánrovou záležitost. V první řadě samozřejmě musím zmínit nadprůměrně fungující zápletku, odehrávající se v několika časových rovinách, což sakra můžu, a zde to prostě funguje na podtrženou jedničku, postupně jsou zde totiž díky tomu odhalovány veškeré karty, poodhalující postupně strhujícím způsobem pozadí celé události a je to zpracováno tak šikovně, že díky tomu zde pak úžasně funguje i parádní napětí a gradace, která následně vyvrcholí v úplném závěru hned dvěma strhujícími zvraty, které mě posadily na zadek a moc, moc jsem si je užíval, i když tedy je zároveň i pravdou, že námitky proti jejich jemné kostrbatosti a hlavně vypočitatelnosti jsou asi také na místě, mě to ovšem vůbec v tomto případě nevadilo, já na ně skočil i s navijákem a oba ty zvraty mě skutečně hodně oslovily a bavily. Skvělý je jinak i casting, tedy až na zmiňovanou Thandiwe, určitě za výraznou pak musím označit i atmosféru a chybou by bylo opomenout emoce, které po celou dobu působí též velice silným dojmem, o závěru ani nemluvě. Zkrátka tato podívaná je prvotřídní žánrovkou, které nechybí vůbec nic a jen mohu zopakovat, že se jedná o neprávem opomíjený a podhodnocený filmový zážitek.

Poměrně milé překvapení, jelikož po zcela průměrných čtyřce a pětce jsem už upřímně žádnou další hitparádu od této série neočekával, o to víc jsem ale proto nyní potěšen, že šestka nabízí daleko lepší zábavu, než právě tyto dva předchozí díly, a to prakticky ve všech ohledech. Především zápletka mi přijde mnohem více nápaditější a ne až tak hloupě vykrádající a kopírující předchozí díly, k čemuž samozřejmě ale asi i dost přispěla změna prostředí, čehož jsem se tedy původně také upřímně bál, nakonec se tyto mé obavy ovšem ukázaly jako zcela liché, jelikož tím Ghostfaceovo řádění naopak dostalo úplně nový náboj, a to ani nemluvě o tom, když to už zmiňuji, že řádění ústředního záporáka je zde jedno z těch nejpočetnějších a nejefektivnějších, zkrátka se tu s tím v šestce Ghostface vůbec nesere, rube to hlava nehlava na všechny strany, ovšem zde bych k tomu měl zároveň ale i jednu menší výtku, to co tu totiž spousta postav přežije, to je jako dost přes čáru a v tomto ohledu mohli mít tvůrci trochu větší soudnost, protože několik postav je tu docela slušně rozpáráno, a oni se chovají, jako by je bodl jen komár, no zkrátka to nepůsobilo vůbec přesvědčivě, jinak nicméně opakuji, Ghostface tu řádí opravdu slušně a za to dávám jasný palec nahoru. Jinak ale i veškeré postavy mě tu tak nějak srali méně než v té čtyřce a pětce, i když většina z nich je prakticky minimálně právě z pětky stejná, jen jsem si na ně ale asi potřeboval jen zvyknout, dále zde slušně zafungovala i gradace, mířící do krvavého finále, jehož vyústění a následné odhalení též není vůbec marné, a dost často vystrčilo růžky i povedené napětí, prostě šestka je o pořádný kus lepší než čtyřka a pětka, což určitě potěší nejen příznivce této série, ale i všechny ostatní hororové nadšence, já se bavil a klidně sem se sedmičkou.

Když pominu experiment v podobě Army of Darkness, tak jsem až doposud považoval každý film ze světa The Evil Dead za naprosto nepřekonatelný žánrový vrchol, bohužel s Evil Dead Rise to už ale tak růžové není, a to hned ze dvou důvodů. Jednak se potvrdila má obava, že přesun z odlehlé lesní chaty do města rozhodně filmu neprospěje, jelikož tím za prvé totiž zmizelo ono kouzlo prostředí, které prakticky tvořilo gró předchozích Evil Dead filmů a za druhé tím dost utrpěla atmosféra, která sice pořád funguje, ale už ani zdaleka nemá takový koule. A druhý důvod, proč mé nadšení nedosahuje takových výšin, jako tomu bylo u předchozích The Evil Dead filmů, a to ať už od těch Raimiho, tak i Alvareze, tak že se tyto filmy proslavily především nehoráznou, nekompromisní a až groteskní brutalitou, a to hned od prvních minut až po závěrečné titulky, zde si tvůrci ovšem dávají pořádně na čas a k nějakému odvážnějšímu řádění dojde prakticky až po hodině trvání filmu, což pro mě znamenalo v podstatě až neodpustitelnou záležitost, a vlastně nakonec ani ta závěrečná půlhodinka nepřinese takový jatka, na jaké jsme od Lesního ducha zvyklí, zkrátka mi to celé připadalo, jako by chtěli být tvůrci už trochu více komerčnější, což samozřejmě znamená, že museli na intenzitě zobrazení brutality a násilí ubrat. Abych ale jen nekritizoval a nevyznělo to, že Evil Dead Rise není dobrý horor, tak to v žádném případě. Evil Dead Rise je totiž zatraceně skvělý horor, který i přes mou výše zmíněnou kritiku je pořád o míle daleko před vší ostatní žánrovou produkcí, co současní hororový přizdisráči točí, a to jak co se týče napětí, efektů, atmosféry, postav, to vše je prostě úplně jinde a já si to vše prostřednictvím této podívané parádně užíval, jen zkrátka opakuji, ta má kritika pramení prostě jen z porovnání s předešlými filmy ze světa Evil Dead, ze kterých Evil Dead Rise opravdu vychází jako ten prohrávající, ovšem v porovnání s ostatní hororovou produkcí jde o jednoznačného vítěze. Jinak by byla určitě ještě chyba opomenout i herecké obsazení, které skutečně považuji za hodně výrazné, především pak Alyssa Sutherland tu působí doslova excelentním dojmem, takže ve výsledku se jedná o vážně parádní krvavou zábavu, která sice za svými staršími bratříčky mírně zaostává, pro hororové příznivce se nicméně pořád jedná o žánrový svátek.

Halloween Ends? Že by konečně, říkal jsem si? Vzhledem k tomu, jak tvůrci Michaela Myerse pořád dokola v každém dalším díle už fakt až trapně oživovali, by mi to ani trochu upřímně nevadilo, takže já osobně bych ten jeho ,,Ends´´ již vážně uvítal, no nicméně, i když to v tomto závěrečném filmu z trilogie pocházející od tvůrčího týmu kolem D. G. Greena tedy už skutečně vypadá, že tohle usmrcení by již nemusel Michael zrovna dvakrát rozchodit, tak mám stejně pocit, že někdo další vymyslí zas nějaký fígl, kterým tuto postavu dostane již po nespočetně zpět na plac a budeme zas tam, kde jsme byli. Každopádně, k filmu samotnému. Já jsem předchozí dva Greenovy filmy kritizoval především proto, že se po většinu stopáže obou snímku jednalo o až nesnesitelně nudné kopie všeho předchozího Myersovo řádění, co kdy bylo již natočeno, a tak jsem zde v Ends s radostí uvítal, že tvůrci razantním způsobem změnili přístup, a už to nebylo jen o nekonečně otravném bezduchém Michaelovo chození od domu k domu, sem tam nějakému zabití a konec. Tento film je opravdu o dost jiný, nicméně pozor, je toho dosaženo na úkor jiné věci, a to že po naprostou většinu času se jednalo o podívanou o Michaelu Myersovi bez Michaela Myerse. Jinými slovy, Myersova postava tu byla zásadním způsobem upozaděna a pořádně se objevila vlastně až v úplném závěru, do té doby ale byl mimo hru a je vlastně jen na každém divákovi, jak se s tímto zásadním výkyvem vyrovná, z mého pohledu je to každopádně dost složité, jelikož na jednu stranu jsem skutečně pozitivně uvítal, že byl změněn celý ten styl filmu, hned na druhou je ovšem fakt, že bez Myerse to už prostě nebyl ten Halloween, co všichni známe, proto opakuji, složitá záležitost, se kterou se není lehké divácky popasovat. Zápletka každopádně funguje ale poměrně dobře, nenudícím a svižným způsobem, kdy tedy sice rozhodně ubylo násilí a mrtvých, zároveň ale fungovalo více napětí a momenty překvapení, přibylo též sympatičtějších a výraznějších postav, které se navíc nechovali až tak debilně, jako v předchozích filmech, naproti tomu nicméně zmizela ta klasická působivá halloweenská atmosféra, a tak se ve výsledku tedy opět jedná o průměrný zážitek, ovšem s ohledem na předchozí díly, minimálně tedy ty od Greena, bych právě Ends označil za ten nejpovedenější. Ovšem pokud by se mělo jednat o opravdu již definitivní tečku za řáděním této legendární postavy, tak si upřímně nemyslím, že by se zároveň jednalo o tu tečku úplně nejdůstojnější, na to je to zas totiž vážně prostě až příliš průměrná podívaná.