grangerova

Nebudu lhát, očekávání byla velká. Tahle verze JCS má být koncertem, nikoli plnohodnotným divadelním představením a jsem jí tudíž schopná odpustit nějaké nedostatky ve výpravě a scéně. Co už ale nejsem schopná odpustit jsou velmi diskutabilní pěvecké výkony (když už je to tedy ten koncert). John Legend tady sice působí na davy jako Ježíš, ale svoje party bohužel nezvládá (a to jsem jeho velká fanynka), Jidáš hraje tak páté housle, až jsou to spíš čtvrté violy. Celková hudební a pěvecká stylizace se hodně posunuje od rock opery k pop/rnb opeře, což by nebylo nutně špatně, kdyby tím jednotlivé písně neztratily svoje kouzlo. Nadšení tak nakonec přináší jen Sara Bareilles, Alice Cooper a hyperaktivní Šimon.

Dost mě překvapuje, že zrovna verze 2012 tady má nejvyšší hodnocení. Umečený Minchin je po čase pěvecky otravný (a výrazně líp by mu sedla role Ježíše), Foster je zase totálně nevýrazný. Velký špatný potom vidím v celkové stylizaci a kostýmech - Ježíšovi stoupenci tu působí jako parta zpovykaných děcek, kterým nějaké to zatčení skoro až přejete. Vrcholem je tady asi výkon Mel C, která je královnou mezi Máří Magdalénami. Vedle verze z roku 1973 je tahle ale chudý příbuzný.

Kouzelný, kouzelný film. Každý záběr je nádherný obraz, Wesova estetika ve své nejryzejší podobě, k níž se přidává neskutečně milý a humorný děj.

Tohle je prostě film mého dětství, viděla jsem ho snad stokrát a naučila jsem se díky němu poslouchat Ramones nebo Stevie Nicks. No a nejlepší na něm je, že i po tolika letech je pořád skvělej a nevnímám ho jen jako dětskou nostalgii. Nemůžu tedy dát jinak než pět hvězd (ačkoliv moc dobře vím, že pan S. na hvězdičky nehraje).

U sledování Brave New World jsem překvapivě měla podobný pocit jako u sledování Westworldu. Jen ho někdo vzal, zjednodušil všechny myšlenky a vsadil ho do velmi nahých, barevných a líbivých kulis. Což vlastně není samo o sobě špatně, jen na konci zůstává mlhavý dojem další Netflixovské limonády, která neurazí, dokonce drobně nadchne, ale zůstane pouhým prefabrikátem.

Zásadní vítězství formy nad obsahem. Zatímco umělecké ztvárnění mě velmi bavilo, kvalitní děj tu prakticky absentoval. Výsledek působí velmi samoúčelně, jakoby se tvůrci chtěli předvést, co všechno umí naanimovat a na Štefánika spíš zapomněli. Hvězdičku navíc dávám za sympatický pokus představit Štefánika jinak, než jako nudnou učebnicovou osobnost po které pojmenováváme ulice.

Tak tohle bylo jedno velké zklamání. Příběh a jeho gradace jsou velmi průhledné, zápletka překombinovaná a závěrečných patnáct minut bylo až absurdních. Dvě hvězdičky za herecký koncert Helen a Iana.

Problémisskám schází všechny kvality, které měla tématicky podobná Mrs. America. Příběh je plochý, postavy veskrze nesympatické a celé to zachraňuje jen hezký dobový vizuál, soundtrack a upřimný konec. Skutečně potěšil snad jen Rhys Ifans, ale ruku na srdce...doufala jsem, že zestárne líp.

Grace and Frankie je velmi “nesitcomový” sitcom, který táhne nahoru skvostná ústřední čtveřice. Příběh, jakkoli se může zdát nadsazený, je uvěřitelný a stejně hořkosladký, jako život sám. Objektivně je to spíš na čtyři hvězdičky, ale za Jane a její béžový kardigan musím přidat pátou!

Oktoberfest předkládá banální příběh v enormně přepálených kulisách (samoiští domorodci, přeexponované násilí, ztvárnění mnichovské bohémy atd.) Jakoby se tvůrci neuměli rozhodnout, jak vážně myšlenou podívanou chtějí předvést. Paradoxně, jako přiznaný brak by celý seriál byl výrazně lepší. Jediným větším kladem jsou kostýmy od Michaely Hořejší-Horáčkové, výprava a poměrně hezká titulní dvojice.