CaptainNor

Filmová báseň Holubice je hustý a silný koncentrát průzračného umění a esencí vymačkané umělcovy duše, snů a představ. Po tom touží každý umělec a ne každému se to podaří, a už málokterému hned v prvním celovečerním debutu. Po této stránce měl František Vláčil splněno. Prostřednictvím svobodných holubích křídel a zurčením tónů Liškovy šokující kompozice pohrdá dílo čárami na mapě, kterým lidé říkají hranice a boří i hranice mezi lidmi samotnými. Ovšem k tomu, aby člověk film pochopil a prožil, být chovatelem holubů nestačí...

Komerce je podobná žluté kouli s velkou tlamou z počítačové hry Pac man. Je olepená bankovkami, logy slavných TV stanic, bez chvilky oddechu rejdí a každou chvilku schramstne nějakého umělce nebo neumělce. Že se jí to podařilo u Ivany Chýlkové jen dokazuje, jak je mazaná! Pak už jen tyto nešťastníky vyplivne na takových místech, kde vznikají samá hodnotná díla jako je tento seriál. Pane Vorlíčku, proboha utečte, dokud je čas! Vykašlete se na němce, na seriály a vraťte se ke kořenům…

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky!

Příjemná letní komedie Hynka Bočana je postavená na inteligentním scénáři o inteligentních lidech. Podle toho vypadají i vtipné dialogy. Nic zde neskřípe, nestagnuje a slabších míst je jako šafránu. Kdybych někde narazil na hada, vydával bych asi podobné skřeky jako Josef Abrhám.:) Poučení z filmu je jasné: Pracháči sepisujte předmanželské smlouvy, a vy ostatní podnikejte předsvatební cesty - každý do toho „svého“ Jiljí. :-)

Theodoru Pištěkovi leží celý film na bedrech a nebýt jeho účasti, dopadl by patrně daleko hůř. Je v něm ale jeden krásný příklad všem notorickým srovnávačům. Tak jako se tehdy hrál fotbal i hokej jinak, jiné byly i herecké výkony. Dnes se můžeme pousmát nad výkony sportovců i filmových herců, ale fanoušci a diváci to tehdy viděli docela jinýma očima. Každopádně naše současné fotbalové vedení by takového vlastence a poctivce, jako byl starý Klapzuba potřebovalo jako sůl a dost možná, že by se hodil i srdcem hrající Pištěk do současného filmu…

Co jsem mohl od filmu čekat? Zklamání? Kdyby někdo zorganizoval společný koncert Pink Floyd, Erica Claptona a Boba Dylana, byl by to také zážitek u kterého se nezívá, přesto že trvá tři hodiny. Naprostá špička akčního a kriminálního žánru, která mně rozkymácela horní příčky žebříčku. Tvrdá konfrontace silných charakterů na opačné straně zákona nemá v gangsterských filmech obdoby a gentlemanský rozhovor v kavárně už vůbec ne! Komu z nich fandit, v tom nemůže mít jasno ani velmi horlivý policejní ředitel, či prudérní ministr spravedlnosti, natožpak obyčejný filmový divák :)

Originálním způsobem zpracovaná a podaná Rezoluce lidských práv OSN. Na krátkém a nenudícím prostoru defiluje jedna bravurní animační technika za druhou a trochu mi mrzí, že autoři námětu zapomněli oslovit některou z našich výtvarných dílen. Zajisté je velice bohulibé, že OSN jasně definovala jakýsi kodex lidských práv a pokus o jejich ochranu, ale přesto je na celém světě, nejen v totalitních režimech, tisíce případů jejich porušování. Proč?? Deklarace totiž pojednává o živočišném druhu Homo sapiens! Tentýž živočišný druh jí sepsal a tentýž živočišný druh jí denně porušuje…

V dobách své slávy si nikdo příliš nelámal hlavu, je-li film naivní. Sydney Poitier na vrcholu slávy podal překrásný výkon, který dojímal diváky k slzám a dojímá i po letech. Krása a dokonalost příběhu se však paradoxně stala příčinou polemik o deziluzi a naivitě a já se bez mučení postavím na tento břeh. Obávám se totiž, že by takovou bandu fracků nezkrotil ani Igor Hnízdo, i kdyby měl místo rákosky halmu od lopaty!

Oldřich Lipský neměl zapotřebí dopouštět se nějakých zvláštních úliteb režimu. Beru tedy vše o rodině Potůčků, jako slabší chvilku v jeho tvorbě. Že napsal tak prostinký scénář Jaroslav Dietl, pro to vysvětlení nemám. Ale přesto mi na filmu baví dvě věci: Že je to jakási ideologická road movie :-) a fakt, že tuto agitku vysílá třikrát do roka právě TV Nova hlásající ideologickou čistotu.

Zřejmá a místy úporná snaha o vzkříšení „nové vlny“ 60.let na mne při první projekci zafungovala. Při druhé jsem si uvědomil, že přemíra demence je prvoplánové vydírání a to mi trochu vrátilo na zem. Ale i ze země musím uznat, že je to plamínek v porevoluční filmové tmě, který by mohl zažehnout pochodeň, pokud nebudou autoři při každé klapce myslet na Hollywood.