CaptainNor

Už jako kluk jsem byl v našem malém voňavém kině při závěrečné scéně naměkko. O to víc mne překvapilo, že má film i po tolika letech svoje kouzlo a řekněme nadčasové poselství. Ale i přes trochu naivní herecké výkony je učiněný zázrak, že vznikl v Sovětském svazu a ještě k tomu v tak neutěšené době. Humanistickému obsahu nemohli bolševičtí cenzoři nic vytknout, ale trochu se divím, že jim nevadila západní forma a neodvezli krabici s filmem někam na Sibiř.

Sharon Stone je nadmíru krásná a přitažlivá žena i dnes, tak proč se proboha chová jako pistolník nebo námořník, když to není bezpodmínečně nutné? Isabele Adjani je křehká a dětsky půvabná s nádherně vlhkým pohledem, ale ani takové kočky nezachránily podprůměrný thriller. Námět je zajímavý, ale nedotažený a užuž jsem to chtěl vzdát, když se na scéně objevila Kathy Bates v roli bystrého a inteligentního detektiva a dosavadní plytkost jako by byla polita živou vodou. Přesto se film nedostal z podprůměrných hodnot, ale bude-li někdy jako příloha v novinách, 40 korun za něj dám.

Zdravý rozum velí dát nižší hodnocení a přesto to z nějakého důvodu nemohu udělat. Film má klasické schéma jako když píšete dopis a ze začátku si dáváte záležet na písmu a úpravě, ale už za chvilku je z toho mazanice i s pravopisnými a stylistickými chybami. Ale!! Ztroskotání jachty, bouře, zlověstné záběry na podivné město, ponurá hudba a letmé střihy na divné domorodce slibují vynikající thriller. Pak je to deštěm zmáčený balast a zvláštní konec zklamání trochu napraví. Film má bezpochyby originální atmosféru, ale doba kdy si ho pustím znovu je v nedohlednu. Možná bych to udělal o několik let dřív, nebýt výkonu hlavního hrdiny. To je kolosální nemehlo s mimikou ještě horší, než npor.Ráž (z Chlapci a chlapi)

V krásných českých pohádkách bývá z hlediska filmového zpracování spousta stejných prvků a schémat. Z tohoto úhlu pohledu je Dařbuján a Pandrhola hodně vyjímečný a originální. Sám nevím proč, ale nikdy jsem ho nedostal pod kůži, i když vyrůstal a dospíval současně se mnou.;) Snad je to silným levicovým podtextem, který mi u pohádky vadí víc, než u prvoplánových agitek. Vidím to tam jenom já ?? Každopádně u velkého Mac Friče nepatří pohádky k jeho silné stránce, přestože je natočena a obsazena bravurně a vždy se na ní rád podívám.

Jak může držitel 3 českých lvů, režisér velice slušného psychologického dramatu Pravidla lži a zdatný dokumentarista vyplodit takovou hnojnici, takovou žumpu?! Tam nefunguje ani to nejmenší na čem stojí film jako takový a co ho drží pohromadě. Klidně mohl nastoupit i Krampol, Vydra, Uršula Kluková, Skamene a Sobota. Tohle dílo by vůbec neutrpělo. Hnus!!

Depresivní, velmi silná káva. Pro někoho velmi chutná, pro někoho moc těžká, obzvlášť před spaním, pro jiného moc hořká a někdo se nemůže zbavit dojmu, že v ní něco plave. Každopádně první šálek je obtížný i pro skutečné fajnšmekry. Můžete si jí vychutnat nebo se jí opařit. Musí se umět pít. Jan Němec jí uvařil dokonale, přesto, že jí dělal poprvé. Není divu, recept mu na ní dal Arnošt Lustig, který zažil na vlastní kůži, když se pražila. Já popíjím běžně kávu standardní, ale i takovou pochoutku si někdy rád dám. Musím k tomu mít dostatek klidu, pohodičky, nálady a potom mne ani nenapadne, abych v ní hledal kýč v podobě utopené mouchy. Až si dám druhý, třetí..šálek nejspíš její hodnocení ještě zvednu.

I to málo, co o zahraničním filmu vím, mne nutí přiznat, že Polanský natočil bezpochyby kvalitnější filmy. Ale ten ďábel, který tu vystrkuje růžky ze všech koutů, mne uhranul a přesvědčil, abych měl právě Devátou bránu nejradši. Ani pozvolna vadnoucí konec završený ďábelským živočišným sexem mi neodradí, protože i v kvalitnější Rosemary je ještě slabší. Nesrovnalosti v rytinách starých knih, z kterých přímo čiší podpis Satana a závan pekla, to je moje a víc to pitvat nebudu! Kdybych se nebál, že způsobím v dnešní době interpelace až v Evropském parlamentu, dal bych pátou*, protože jsem konečně našel člověka, i když fiktivního, který kouří víc než já! :)

Film ve kterém se sjíždí divoká voda mne nemůže nechat chladným! Ale nebýt napínavého, gradujícího příběhu, který podpírá svým výkonem především Meryl Streep a Kevin Bacon, samotné záběry peřejí a panenské přírody by byly jen fádním dokumentem. To, že je naše rodinka nucená plout dále po proudu se zločinci, kteří nemají co ztratit v zádech, dává Divoké řece všechny atributy, které má thriller mít. A to, že splouvání každé řeky může vztah rozdělit nebo sblížit, není pro mne žádnou novinkou a rozhodně to není pouhé klišé.

Po shlédnutí upoutávky jsem si vyjímečně přečetl obsah, ač to běžně nedělám a tušil jsem, že mohu čekat nevšední zážitek. To se však nestalo, protože jsem dostal o mnoho víc! Francois Truffaut oprostil příběh od všech klišé a schémat a „zklamal“ každého, kdo očekával byť jen náznak Tarzanova, či Mauglího podobenství a vzoru. O tom jaký živočišný druh se chlapce v lesích ujal a odkojil není čas ani důvod přemýšlet, protože téma výchovy a vlídného začleňování do lidské společnosti, formou téměř dokumentárního vědeckého denníku, tuto zvědavost ponechá zcela bezvýznamnou.

U filmů Zdeňka Podskalského a zejména jeho komedií se zpěvy je příznačné, že nic nepředstírají, na nic si nehrají a přesto jsou tolik oblíbené a málokdo je zatracuje. Jako by do nich dal pan Podskalský kus svého dobrého srdce, moudrosti a pohody. Ale hlavně při tom myslel na pobavení lidí a nikoliv na prestiž, festivaly a ocenění. Drahé tety jsou toho zářným příkladem. Miloučký film s popletou Hrzánem, starosvětskými tetičkami, pejskem Ťapinou a zpackanou loupeží pošty. Hvězdičkové hodnocení je jen srovnávacím parametrem, ale srdce dává těmto filmům hodnoty mnohem vyšší.