CaptainNor

V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou.

Ten dlouhý seznam nahoře, to není nic jiného než odhodlaná filmová armáda v plné polní, připravená podat ten nejlepší výkon. Armáda generálů, vysokých důstojníků, praporčíků, ale i frajtrů a vojínů. Jak může dopadnout výsledek bitvy, když mapy namaloval největší stratég Jaroslav Dietl? Celé rodiny vyjížděly z chat a chalup s dostatečným předstihem, aby nepropásly klání svých hrdinů. Doktor Štrosmajer se stal národní legendou a v druhé části se zaskvěla Dana Medřická v roli doktorky Fastové. Krásně naspsané, bravurně zahrané a natočené. Kdo by tvrdil, že je to bezduchá telenovela nebo snad dokonce sitkom, bude mít co dělat se mnou:)

Strhující psychologické drama Jana Procházky si nemilosrdně zahrává s nashromážděnými emocemi, které hrozí vybuchnout každým okamžikem. Depresivní jízda liduprázdným lesem katarzi každým metrem odkládá až se pomsta, nenávist, strach, spravedlnost, válečná frustrace vzájemně vykrátí či anulují a vyústí v nečekané sblížení. Šokující konec vrhá na partyzány a potažmo i rudou armádu zcela jiné světlo, než na ně svítilo v budovatelských písních a učebnicích. Karel Kachyňa tímto odvážným kouskem odstartoval bouři nevole stranických orgánů vůči své tvorbě, ale Jan Procházka zastávající záhadným způsobem vysoké funkce prozatím dokázal usměrnit ideologické nůžky, které nás připravily o ještě syrovější záběry a dveře trezoru zůstaly zatím otevřené. Za filmem Ucho se už s velkým třeskotem zavřely a s nimi i scénáristovo jméno. Excelentní herecké výkony, kamera Josefa Ilíka a traumatizující varhaní hudba výčet završuje a dělá z něj nejen klenot čekoslovenské kinematografie, ale hlavně hluboké poselství o absurditě války.

Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první.

Sestřičky v Kachyňově tvorbě nijak zvlášť nevyčnívají, ale také zdaleka nepatří k jejímu průměru, ale spíš k tomu lepšímu. Proto mi dost mrzí poměrně nízké hodnocení. Film stojí na stabilním scénáři a neutěšené atmosféře tehdejší kolektivizační doby, kterou ještě umocňuje nevlídné počasí. Ale to jsou bezpochyby klady a nikoliv zápory. K tomu jako kontrast běží obyčejný, ale hezký příběh mladé dívky, která prožívá první kroky do života se všemi starostmi a láskami které život přináší i v lepších a horších časech než byly tehdy. Jiřina Jirásková jako by hrála sama sebe a svojí hereckou i lidskou moudrostí je oporou jak začínající mladé sestřičce, tak i začínající mladičké Aleně Mihulové. Něco končí a něco začíná…v tom je hlavní síla filmu!

Co napsat o tomto skvostu, když už jsem napsal komentář ke Smrt krásných srnců? Platí to v nemenší míře i u Zlatých úhořů. Tyhle dva filmy si hýčkám, mazlím se s nimi a žárlím na každého, kdo jim dává vysoká hodnocení :))) Nedělám mezi nimi zásadní rozdíly, první je více o „povedeném tatínkovi“ a druhý o rybách a řece. Přesto se do role Lea Poppera hodí typově více bonvivánský Karel Heřmánek, i když ho zahráli oba - i Vladimír Menšík více než famózně. Oba filmy jsou nahořkle veselé, nasládle smutné, nesmírně dojemné a …moje

Mzdu strachu jsem viděl před léty a zanechala ve mně hluboký dojem. Tak trochu připomíná neméně skvělý Poklad na Sierra Madre. Vynikající psychologická studie charakterů, které se pod vidinou zisku respektive „zlatou horečkou“ obnažují až na kost. Nadčasové drama od kterého nelze odtrhnout zrak, ale především memento, protože tyhle svody platíly a budou platit ve všech časových i prostorových rovinách.

Misery je film superlativ. Scénář jede jako po másle, kamera famózní a atmosféra je hustá, že by se dala krájet. Kathy Batesová, které dal první velkou příležitost Miloš Forman v Taking Off, tady dává jasně najevo, že se s ní bude muset vážně počítat a dotvrzuje to v další adaptaci Stephena Kinga Dolores Claibornová, kde je snad ještě lepší. V roli spisovatele Paula Sheldona září James Caan jako poslední ingredience koktejlu, po kterém vám bude minimálně 107 minut běhat mráz po zádech.

Kdyby tato báječná komedie vznikla v době Českých lvů, kdo by byl nominován v hlavní roli? Těch nominací by muselo být hned šest najednou. Opravdová esa českého filmu zde rozjíždějí herecký koncert, který dějově graduje až k onomu vysněnému večeru strávenému ve vinárně - „kde číšníci chodí ve fraku.“ A kdo jiný by měl tři fasádníky společensky vyškolit než prvorepublikový elegán Oldřich Nový?! Při scéně v zahradní restauraci s písní Hřeším, hřeším, musí snad každého napadnout: Tak takhle to umí jen Zdeněk Podskalský. A mne ještě napadá, že je to jedna z nejlepších českých komedií, ne-li nejlepší vůbec.

Jestliže dám Gaunerům 5*, pak bych musel dát Pulp F. 5,5 a to nejde… Když dám P.F. 5*, pak by Gauneři museli mít 4,5…což je nesmysl! Přátelé nechme toho. Quentin má 8 dětí - každé jiné, ale všechny jsou po tatínkovi. Co na tom, že jedno je blonďaté, druhé umí zpívat, další tančit. Všechny jsou moc šikovné a krásné a nebudu přemýšlet, které je nejlepší. Gauneři jsou prvorození a jsem z nich úplně unešen pro největší koncentraci „tarantinštiny“. Kdo je Quentinův fanoušek, ví o čem mluvím.