CaptainNor

Spousta skvělých Kingových románů byla zprzněna a většině se dostalo puncu šedivého průměru. Časožrouti z něj podle mne přece jen vyčnívají. Tísnivá atmosféra na letišti, kdy se za podivných zvuků „něco blíží“ a začíná psychologický boj povah a charakterů, na mne platí a funguje. Kdyby se film citlivě sestříhal a vyhodilo se tak 35 minut nudného smetí, měl bych se svými 4* úplně čisté svědomí!

Obvyklé a časté téma problémů a střetů dvou rozdílných generací je v tomto filmu podáno nenápadně a mile, na pozadí prosluněné letní atmosféry. Generaci konzervativní starší dámy Bártlové symbolizuje pochmurná vila, kde má všechno své místo a panuje klid a příšeří, zatímco generaci jejích vnuček Jiřiny a Jarmily bezstarostná volnost, radost ze života a sympatie k dvěma trampům, živořícím v nedaleké boudě. Trampové jsou zde na svou dobu až revolučně představeni v tom správném světle, na čemž má dozajista zásluhu trampský nestor a písničkář Jarka Mottl svou účastí na scénáři. Pozvolný přerod starosvětské dámy na moderní rozvernou a tolerantní ženu, chodící v teplácích, na kopanou a mezi trampy je asi totéž, jako kdyby si dnešní šedesátnice načesala emo patku, sedla na Choppera a vyrazila na technopárty. :-)

Jedinečný časosběrný dokument o Václavu Havlovi může vyvolat úsměv na tváři u babiček vychovaných k bezmezné úctě k hlavám státu, nostalgikům a lidem chovajícím Havla jako symbol opojné euforie revolučních dnů a týdnů se může dokonce zalesknout slza v oku, střízlivě uvažující pragmatici si po letech opět uvědomí jakou službu svými humanistickými postoji vykonal pro naše národy v zahraničí, lidé pachtící po pikantnostech z jeho soukromí shledají, že je ještě více člověčí, než se tehdy zdálo a mladá generace najde v dokumentu víc, než ve všech učebnicích a skriptech. Všechny tyto diváky může film jen utvrdit ve svém kladném názoru na tuto významnou osobnost - ba může ho dokonce umocnit. Co však nemůže - přesvědčit lidi, kteří se pod nesmyslnými a lacinými argumenty stali jeho odpůrci, protože se na něj nejspíš dívat nebudou…

Karel Smyczek se zhlédl v této kouzelné době a povzbuzen úspěchem seriálu Bylo nás pět ztvárnil další Poláčkovu předlohu. A ne náhodou se zde objevuje i většina stejných herců a to herců prvotřídních kvalit. Jejich přirozené, jakoby divadelní výkony povyšují poněkud prostý a místy fádní děj na lehce stravitelnou a příjemnou podívanou. Ještě větší devízou je však pedantská práce výtvarníků scény a kostýmů. Útulné secesní interiéry krásně voní i přes obrazovku a hladí po duši všechny milovníky meziválečného období. A já jsem pyšný, že jsem jeden z nich.

Dávám čestné pionýrské, že o Hrušínského replice ve vodě ani nemuknu!! Přece to není jediná kvalita filmu?! Jsou tam i jedinečné herecké výkony, živá, pohlcující atmosféra a Menzelova nesmírná odvaha, posílená loňským Oskarem, pokusit se převést Vančurův komplikovaný jazyk do filmové řeči a ještě si stříhnout nelehkou roli kouzelníka Arnošta. Co dodat? – Tento způsob zfilmování Vančurovy předlohy, ukázal se býti velice šťastným! (nikdy jsem nebyl pionýr :-)

I to málo, co o zahraničním filmu vím, mne nutí přiznat, že Polanský natočil bezpochyby kvalitnější filmy. Ale ten ďábel, který tu vystrkuje růžky ze všech koutů, mne uhranul a přesvědčil, abych měl právě Devátou bránu nejradši. Ani pozvolna vadnoucí konec završený ďábelským živočišným sexem mi neodradí, protože i v kvalitnější Rosemary je ještě slabší. Nesrovnalosti v rytinách starých knih, z kterých přímo čiší podpis Satana a závan pekla, to je moje a víc to pitvat nebudu! Kdybych se nebál, že způsobím v dnešní době interpelace až v Evropském parlamentu, dal bych pátou*, protože jsem konečně našel člověka, i když fiktivního, který kouří víc než já! :)

Tichý, skromný a slušně napsaný příběh je jako Popelka oděná v hávu skvělých hereckých výkonů. Jaroslava Adamová - Miroslav Donutil - Tatiana Vilhelmová, jsou tři oříšky pro Popelku a možná že jiné ambiciózní filmy pro velké plátno neuspěly právě proto, že příběh byl povrchní kráska - a bez oříšků…

Pohádka, která ponurým až děsivým zpracováním jako by ani nebyla Erbenova - ale spíš bratří Grimmů, mně způsobila v dětství takové trauma, že jsem utekl babičce z kina!! Dnes už se jí nebojím a výtvarné i dramatické řešení považuji za velmi vydařené a originální. Ostře řezaná, tvrdá tvář Radovana Lukavského je na roli zlého krále jako dělaná, ale Plaváček Alfréd Strejček postupem let vynikl více jako recitátor socialistické poezie a konferenciér estrád Československo - Sovětského přátelství.

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky!

Originálním způsobem zpracovaná a podaná Rezoluce lidských práv OSN. Na krátkém a nenudícím prostoru defiluje jedna bravurní animační technika za druhou a trochu mi mrzí, že autoři námětu zapomněli oslovit některou z našich výtvarných dílen. Zajisté je velice bohulibé, že OSN jasně definovala jakýsi kodex lidských práv a pokus o jejich ochranu, ale přesto je na celém světě, nejen v totalitních režimech, tisíce případů jejich porušování. Proč?? Deklarace totiž pojednává o živočišném druhu Homo sapiens! Tentýž živočišný druh jí sepsal a tentýž živočišný druh jí denně porušuje…