MartinX.

Nesporně v české kinematografii naprostá špička, jeden z nemnoha velkých filmů. Argument pro spor, zda může být film vysokým uměním bez berliček pseduointelektuální, snobské nudy. V tomto případě se jedná o komplexní umělecké dílo, oproti třeba Markétě Lazarové navíc vcelku divácky stravitelné. Málo se ví, že v polovině 60. let měl Obchod na korze mnohem větší ohlas v USA, než u nás. Při prvním promítání v kinech na podzim 1965 víceméně propadl (ne u kritiky, ale u diváků) a byl nasazen do kin znovu po Oscarech na jaře 1966. Je ovšem otázka, do jaké míry se skutečně jedná o "echt" český film. Slovenský namět od Slováka Grossmana, natočeno na Slovensku ve slovenštině se slovenskými herci slovensko-českým režijním duem Kadár-Klos, přičemž zlé jazyky tvrdí, že Kadárův podíl byl v tomto případě vysoce převažující. Nicméně výrobně se jedná o český Barrandov, protože vzhledem k "protislovenskému" námětu na Kolibě nebyl o podobný film zájem. A především neuznávám pojem "československý film", který sugeruje, že se na území československého státu vyskytovala nějaká společná kultura, což je fikce. Odhlédnu-li od těchto trochu sporných momentů, zůstane úžasné drama s tragikomickými rysy, kterému vévodí chaplinovský Josef Króner a přesná Ida Kaminska. Budu-li trochu cynický, tak tento film ospravedlňuje jinak poněkud hanebnou existenci Slovenského štátu, bez té by by totiž nebyl...

Pro mne velké zjevení od prvního shlédnutí v roce 1990. Politický thriller nejvyšší klasy a zároveň soukromé partnerské mikrodrama. Civilní, samozřejmé a přitom přesné herecké výkony Brzobohatého a Bohdalové jsou pro mne vlastně největší šok. Člověk má některé lidi uložené v přihrádkách spotřebního televizního herectví a tohle je hluboký kontrast, zcela vědomý a soustředěný.

Film, film, film. Kde se kliká na šestou hvězdičku?

Jako pár dalších snímků Michelangela Antonioniho podle mne předevšim film o neuchopitelnosti reality. Paradoxně umístěný do Londýna, který byl v polovině 60. let středem té podivuhodné duchovní revoluce, která změnila svět víc, než si uvědomujeme. A přesto hlavnímu hrdinovi, uspěšnému, dandyovskému fotografovi, žijícímu uprostřed té štědré, životem kypící doby, neustále něco uniká mezi prsty, ač se to snaží uchopit, vyfotografovat, koupit, ukrást, obejmout a vysouložit, vše mizí nebo se promění v marnost a cetku.

Údolí včel mne zasahuje ze všech filmů nejvíc. Spor mezi věrností vysokému, dokonalému, ale sterilnímu a nelidskému ideálu a touhou po nedokonalém, kompromisním, smyslovém, ale hřejivém životním bohatství je tady zobrazen a zkonkrétněn tak působivě a především spravedlivě, že sám od prvního shlédnutí nevím, komu dát přednost - Ondřejovi nebo Arminovi? Rozum a cit hovoří pro Ondřeje, srdce a oči pro Armina...

Theodor Adorno kdysi psal o nepřípustnosti, nemravnosti zábavného umění po něčem tak neslýchaném jako je Osvětim. Mám pocit, že je to hlubší - tváří v tvář Tomu je každé umění frivolním žertem. Lanzmannovo Šoa je asi jediná možná forma umění po Osvětimi.

Komentář tiskového tajemníka presidenta republiky Hájka: Pan president odsuzuje tuto průhlednou rádobysatiru na kupónovou tombolu. Co chtějí pánové Formanové, Papouškové, Passerové a jim podobní sdělit našemu lidu potměšilými hláškami typu: "Kdo si nenakrad, musí to brát, jako že nevyhrál"? Ano, je pravda, že se zhaslo, a následně z tomboly nezodpovědní jedinci sebrali většinu cen a když se zhaslo podruhé, byli jsme nuceni zachránit pro naše rodiny, co se dalo. To ale ještě nedává právo těm, kdo byli pomalí nebo se nestarali, aby očerňovali ty, kdo byli rychlejší, seděli v tombolovému výboru nebo se umějí lépe prát.

Tváří v tvář - mlčení Boha, mlčení vědomí a svědomí, mlčení společenství a mlčení hodnot - tento film šeptá a sem tam neslyšně vykřikne.

Dekadentní, nesrozumitelný výplod krizových let v naší kinematografii.

Po téměř 20 letech od natočení tohoto filmu musím sdělit, k čemu mne dlouholetá úvaha nad ním dovedla: myslím, že za pár desítek let bude "Návrat idiota" považován za nejlepší český film všech dob. Nebo možná nebude, ale měl by být, jak by řekl Emanuel Rádl. Ve své době byl Návrat idiota sice přijat příznivě a vcelku oceněn, ale když někdo vyletí tak vysoko, riskuje, že nebude ze země pořádně vidět. Nedivím se vlastně, že Saša Gedeon netočí. Už to přece natočil. Nám už zbývá jen pochopit.