MartinX.

Ke kladům tohoto televizního filmu bych uvedl dobrý scénář a příjemné, poklidné tempo vyprávění, které není dnes moc časté. Slabinou celé série je ne zrovna šťastně zvolená dvojice hereckých představitelů postav Vašátka a Horáce. Preiss i Matásek jsou výborní herci, ale tento pokus jít proti typu nevyšel. Mezi oběma navíc nefunguje chemie, kterou by bylo lze očekávat u dlouholetých přátel. Zaujala mne Vanda Hybnerová v roli neurotické a žárlivé (zřejmě) lesby, zbytek hereckých výkonů byl méně výrazný.

Na serveru Aktuálně vyšla recenze k tomuto dílku s názvem "Seriál z mostecké hospody podkopává stereotypy". Už tam není zmíněno, že série sice některé stereotypy skutečně zesměšňuje, ovšem za cenu toho, že jiné posiluje. A tak sledujeme po x-té variaci na tupého burana z "venkova", který chlemtá pivo a přikusuje k tomu bůček. To, že vede xenofobní a přihlouplé kecy, to k tomu pochopitelně patří. Jiný obraz lidí, kteří se živi rukama, v českých televizích a ve filmu, zejména pokud jde o veřejnoprávně financované projekty, téměř neuvidíte. Arogantně povýšený pohled umělecké vrstvy na běžné lidi se v této společnosti šíří velmi rychle. Abych to uvedl do širšího kontextu: obraz chudých lidí v českém filmu prošel pozoruhodným vývojem: od soucitného a posilujícího pohledu třeba v Hej Rup nebo Svět patří nám, přes idealizovaný obraz v letech 40. a 50., postupné mizení chudších lidí v letech 60. až 80., jejich naprostou absenci v 90. letech, až po nepřátelský a zesměšňující obraz posledních dvou desetiletí. Most! je v tomto směru jen kontinuálním krokem. Nic na tom nemění, že je v řadě jiných ohledu skutečně vtipný, že někteří herci předvádějí pozoruhodné výkony (Hoffman, Stárková). Mimochodem, ten obraz chudých jako líných, směšných, neschopných a víceméně zlých je jen inverzí let 50., kde byli podobně zobrazováni lidé bohatí a nepřátelé režimu. Krátce řečeno, reprezentace chudých lidí v současném mainstreamovém filmu a televizi zcela otevřeně sděluje, že chudoba je vlastně morální problém, že si ji ti lidé svou mnohačetnou podřadností zaslouží. Kdo je zlým svědomím systému, je z toho docela patrné.

Proč je Mrazík takový fenomén v ČR a na Slovensku (a podstatně méně třeba ve své zemi původu, v Rusku), není až tak těžké odvodit. Pohádka zdařile mixuje humor s více či méně nápadnou moralitou, což je pro naši mentalitu typické. Najdete to totiž nejen u českých pohádek, a to i u těch z 50, let (Pyšná princezna nebo Princezna se zlatou hvězdou), ale i třeba u filmů nové vlny 60. let... Kromě toho měla popularita pohádky ještě další aspekty, Rusy zobrazuje tak, jak si je náš lid s chutí v dobách minulého režimu představoval: trochu hloupé, trochu vyšinuté, některé namyšlené a arogantní, jiné se srdcem na dlani. Korunu tomu přidává mnohokrát zmiňovaný český dabing (a také česká podoba scénáře a písní), který je skutečně mimořádný.

Rutinér Sequens se zrovna nevytáhl, ale problém bude již ve scénáři. TV film je dost přetažený délkou, závěr je naopak překotný a má nezvládnutý rytmus scén. Herci, i tak zkušení, jako Vinklář nebo Jelínek, předvádějí jen standard, oko muže potěší půvabné dámy Drahokoupilová a Maciuchová, a to je vlastně vše. Smyslem filmu bylo patrně předvést, jak špatně to v té Americe vypadá pro lidi, co tak úplně nezapadají. Ještě, že u nás v té době měli nekonformisté dveře otevřeny. Do kotelny nebo na vrátnici.

Jan Hřebejk už léta neměl tak dobrý scénář. To je jednoznačný klad a vklad celé série. Nadprůměrná je i jinými stránkami, především hereckými výkony. Zaujal mne představitel titulní role Ondřej Sokol, vnímavá Petra Hřebíčková, sehraná dvojice gaunerů Novotný+Hofmann a také jako břitva přesný Roman Polák v roli generála Ference/Lorence. Vyšla, podle mne, i stopáž tv série, protože dva díly by byly málo, šest příliš, tohle bylo tak akorát. A teď námitky: tři díly série stoupala nahoru, díl od dílu to bylo lepší, a na konci třetího dílu byly akcie nejvýš. Čtvrtý díl hodnotím s velkými rozpaky, byť pád do bláta to nebyl. Většinu 4. dílu rámuje Redlovo mučeníčko. OK, ale doposud se děj věnoval tomu, aby Redla divákovi dostal pod kůži, a nyní tedy sledujeme hrdinovo trýznění a jsme jaksi trýzněni s ním. A čímpak nám díl a série končí? Budu teď kazit těm, kdo sérii ještě neviděli, zábavu, ale končí nám, soudruzi, smrtí soudruha. A ještě k tomu se o ní vlastně dovíme jen díky zvuku výstřelu a komentářem nějaké vedlejší postavy, která sdělí, že se Redl zastřelil. Jestli je to pravda, nebo mu někdo pomohl, to už není zjeveno, jen uvidíme Redlovu hlavu v černém igelitu. Po čtyřech dílech série a hodině (sou)mučení v její poslední části to je tedy od autorů, jak jsme říkali jako děcka, "výdup". No nic, já vím, umění, a tak. Ale jinak, dobrý.

Dokument poučný v mnoha směrech. Jednak ukazuje, že největší "hrdinové", bažící po spravedlnosti, se vyrojí pravidelně, až jim nic nehrozí. To konečně vidíme i u současných bojovníků proti komunismu, třicet let po něm. Ostatně, ta spousta chytrých, kteří soudí sedmdesát let po válce, je taky docela smutná. Věci jsou obvykle složité, a tento dokument se moc nesnaží onu složitost ukázat. A tak je tento film poučný také v tom, jak lze malou manipulací dosáhnout velké manipulace. Ani se nenamáhá vyložit, že tomu všemu něco předcházelo. Peklo, jaké v tomto rozsahu nemá v lidských dějinách obdobu. Strach a deformace lidských povah, které ta hrůza vykonala, dokument zcela pomíjí. Že mnohé excesy, které se děly po válce, mají svůj základ v tom, co se dělo během války, autora moc nezajímá. V dokumentu jsou kromě toho zcela nechutným způsobem použity úryvky z válečného vysílání V+W. Pane Kratochvíle, řečeno právě s tím Werichem, ve válce se bojuje jakýmikoliv prostředky, ve válce se nadává, ve válce se vyhrožuje. V té válce se, opakuji, bojovalo se zlem, které v této mase nemá obdoby. Koho udivuje, že se tomu zlu nadávalo a vyhrožovalo, má něco s hlavou.

Radost koukat. Dobře spletené nitky příběhu, zajímavé figury. Ale hlavně, skvěle se podařilo přiblížit jednotlivé hlavní osoby a jejich příhody divákovi, už dlouho jsem nezažil v tv nic, s čím bych takto "soužil". Nevím, jestli to je zásluha scénáristů nebo režisérky, ale prostě, tohle vyšlo na 100 %. Ocenil bych hlavně výkony Lukáše Vaculíka, Davida Máje (jako padouch je neodolatelný) a Kristýny Podzimkové. Slabší byly snad jen herecké výkony či režisérské vedení u postav státních zástupců.

Ztratili jsme Stalina není špatný film, občas je i dost vtipný. Jeho problém je, že se svým pojetím a atmosférou naprosto míjí se svým tématem. Tento film ze všeho nejvíc připomíná jinou režisérovu komedii, In the Loop, která se odehrává v současné americké politice. Vyznačuje se rychlopalnými dialogy, vulgaritami, cynickým pohledem na politiky a černým humorem. Nic proti tomu, ale s ruskou mentalitou a tím, jak pravděpodobně vypadalo dění okolo Stalinovy smrti, to má společného velmi málo, spíš nic. Je to film o tom, jak si jeden anglický režisér představuje komedii o Stalinově smrti. Škoda, téma je to hodně zajímavé, a dalo by se z něj vytěžit leccos.

Po téměř 20 letech od natočení tohoto filmu musím sdělit, k čemu mne dlouholetá úvaha nad ním dovedla: myslím, že za pár desítek let bude "Návrat idiota" považován za nejlepší český film všech dob. Nebo možná nebude, ale měl by být, jak by řekl Emanuel Rádl. Ve své době byl Návrat idiota sice přijat příznivě a vcelku oceněn, ale když někdo vyletí tak vysoko, riskuje, že nebude ze země pořádně vidět. Nedivím se vlastně, že Saša Gedeon netočí. Už to přece natočil. Nám už zbývá jen pochopit.

Docela hezky natočené, dobří herci, z nichž jsem až teď zaznamenal zajímavou Johanu Matouškovou. Vytkl bych předimenzovanost témat, osob, délky. Zřejmě příliš málo lidí četlo, či si pamatuje, kterak tomu bylo s dortem pejska a kočičky, Podle mne by bylo lépe materiál osekat na dva, tři intenzivní a konzistentní díly, ale asi je líp placené udělat jich hned šest.