Recenze (1 445)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/830/161830487_789d56.jpg)
Baby Driver (2017)
Tu hvězdu za první(?) akční muzikál beze zpěvu a tance prostě přihodit musím.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/608/168608387_g1c1zx.jpg)
Duna: Část druhá (2024)
Písek. Pomsta. Proroctví. V druhém dílu se Villeneuve dává zcela do služeb feudální předlohy a konceptuálního příběhu. Tam, kde v prvním díle obrazy vypráví a objevuje, ve druhém skrze ně jen nechává proplouvat myšlenky o osudu, víře a mesiášství. Postavy téměř opouští a nové prakticky neetabluje. Opouští i náznak humoru, což vše ještě více odlidšťuje. Kéž bychom měli příklad nějaké epické trilogie, s posunem děje a příchodem nových postav, ve které všechno funguje mnohem lépe. Mimochodem, zkuste si porovnat černobílý souboj v aréně s o sto let staršími vozatajskými závody v němém Ben Hurovi z r. 1925 a říci mi, ve kterém aréna napráskaná diváky vypadá lépe.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/198/163198611_a10e3a.jpg)
Za zvuků hudby (1965)
Vražedně optimistický film. Na tři hodiny hudební výchovy v něm hudba není sice žádný skvost, ale pracuje se s ní účelně. Dobové zpívánky svým opakováním a proměnou v nových situacích dávají celému příběhu emocionální oblouk. Bezprostřednosti Julie Andrews navíc odolá málokdo. Snaha napodobit obrovský úspěch tohoto filmu se v dalších pár letech stala hřebíkem do rakve hollywoodského muzikálu.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/776/167776611_8vca59.png)
Barbie (2023)
První film s miliardovým výdělkem, co jsem nepochopil. Jakákoliv premisa tu má i svůj pravý opak.
Viva la Dirt League: Survival Logic (2023) (seriál)
Po dvou slabších přichází opět povedená série. Hrajou to asi jako já.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/375/166375626_a4aa1d.jpg)
What Is a Woman? (2022)
V roce 1949 byla udělena Nobelova cena v oboru medicína a psychologie. Za lobotomii. Jestli pro mě tenhle dokument něco odráží, je to především naprosté selhání vědy, lékařské etiky a terapeutických postupů, na jejichž výsledky budeme jednou nahlížet stejně, jako na onen zákrok prováděný dlátkem a kladívkem. Matt Walsh sice stojí nepokrytě na abrahámovských základech, ale uvidíme, jestli jeho otázka bude pro naše potomky jednou stejně nepochopitelná jako pro něj.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/444/166444922_6930c4.jpg)
Všechno, všude, najednou (2022)
Film, který dokázal využít potenciál paralelních světů pro skutečnou metaforu a přetavit scénáristický masakr do fungující emoce. Zážitek z trochu jiného vesmíru srovnatelný třeba s Věčným svitem neposkvrněné mysli.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/167/473/167473003_995qp3.png)
Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023)
Když dva dělají totéž, není to totéž. Pokračování animovaného pavoučího mnohovesmíru přebírá to nejhorší z Marvela a se sebestřednou jistotou drtí vše, co bylo úžasné na jedničce. Komentář a nadhled vystřídalo vršení jednorázových gagů, úžasnou animaci, která spoludotvářela příběh, vystřídal bezcílný stylový průjem. Postavy ztratily jakoukoliv kontinutitu a celý mnohovesmír je jen hračka pro Spider*ovy feelings. Reakce Evelyn Wang je zcela odpovídající.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/887/166887811_a46ea6.jpg)
Kocour v botách: Poslední přání (2022)
Nepochopitelné UFO hollywoodské kinematografie, ve kterém se kdosi rozhodl nacpat porci kreativity, existenciální hloubky a zenové moudrosti do sequelu jedenáct let starého spin-offu. Tohle měl být Shrek 2.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/840/166840794_0d238f.png)
Avatar: The Way of Water (2022)
Posouvání hranic filmové magie je úžasná věc. I když pomocí 3D tentokrát Cameron daleko více buduje a daleko méně vypráví. V mém případě má ale smůlu, že jsem hrál úchvatnou podmořskou Subnauticu. Do černého se navíc nestrefuje ani s jádrem vyprávění rodina vs. kmen a relativizací významu smrti. Symbolický přesah je ten tam a po hudební stránce je to doslova zombie, co ohlodává Hornerovy kosti. Hodnocení nechávám otevřené pro další části jeho Modrých válek.