berg.12

Nebýt toho 50ti minutového úvodu, byl by to asi nejlepší katastrofický film v dějinách němého filmu. Ten konec sám obstaral tak polovinu mého hodnocení.

Ve své délce nemůže film snad ani být čistokrevnou groteskou (sám jsem viděl 107 minutovou verzi, což z ní činí tu absolutně nejdelší, co znám). Kdo čeká nepřetržitou gagovou eskapádu, může být hodně zklamán a upřímně se divím i těm, kteří ji považují za tu nejvtipnější ze všech grotesek. Typický fraškovitý humor je tady použit spíš jako koření, hlavní slovo má nápad, akce a velkolepost. Ve které jiné grotesce uvidíte impozantní souboj armád a destruktivní honičky lokomotiv (žádné modýlky), přičemž scéna pádu jedné z nich je nejdražší scénou němého filmu.

Pokud můžu s něčím srovnávat, tak podobný dojem jsem měl zatím jen u filmů mongolské režisérky jménem Byambasuren Davaa (Příběh o uplakaném velbloudovi, Jeskyně žlutého psa). Velmi pomalu plynoucí tempo, zcela jiné měřítko pro zobrazování dějových priorit, násobené "neherectvím" a absencí nám běžné stylizace (Dogma '95 může občas jen tiše závidět). Nebudu si ovšem na nic hrát, viděl jsem spoustu dokumentů, ve kterých arktida působí mnohem velkolepěji (a ve kterých kamera neujíždí tak často mimo záběr), a že bych si uvedenou strukturu dokázal plně vychutnat celé 3 hodiny, to také ne. Vedle oné přirozenosti, jediné co filmu dodává na filmovosti a místy až magičnosti je ve skutečnosti hudba ( i když asi ne úplně originální inuitská, vzhledem k použitým nástrojům), kterou se na můj vkus trochu zbytečně šetřilo. Jinak se ale měřítka pro první inuitský film hledají těžko, ale vřele tuhle polární výpravu do jiných filmařských končin doporučuju. PS: také doporučuju přečíst si nejdřív trochu podrobnější obsah filmu, abyste se jako já občas neztráceli v otázkách Kdo, Co a Proč. Né vždy se dá inuita v kožešině bez problémů identifikovat.

Téhle mouše vděčím za jistou část svého filmového přehledu, protože nebýt toho, že jsem na ní v pravidelných časech na nejrůznějších dětských kanálech čekával, dodnes bych pořádně nevěděl, co jsou zač a co na nich vlastně běží. Škoda, že nebylo víc dílů, téhle úžasné létající mršce bych to i přál.

Pro mě hodně rozporuplná záležitost. Na jednu stranu má tenhle snímek všechny klasické bollywoodské ingredience (včetně délky) a nechybí mu ani klasická typizovanost a schematičnost (za všechny třeba ve scéně noční party, kdy dojde na nacionalizmus, pákistánskou otázku i korupci). Na stranu druhou, zpracování, příběh i jeho vyústění jsou pro Bollywood všechno, jen ne typické. Na jednu stranu se pokouší otevřít dveře problémům, těmi druhými ale zároveň pouští notnou dávku korektního patriotizmu a vlastenectví. Na jednu stranu kritizuje represivní složky a metody státu, korupci, na tu druhou se nebojí použít a obhajovat násilné metody páchané pro tu "správnou věc", navíc s přímým odkazem na Leninovu ideu spravedlivé revoluce (o Ghándím se tu nedozvíte). Spouštěčem děje je navíc zahraniční studentka (samozřejmě blond a navíc otřesně zahraná postava), kterou zaujal právě onen odkaz revolucionářů. Tohle není stylizovaná "Vendeta", na druhou stranu by mohl někdo namítnout, že "Statečné srdce“ je o tom samém. Nechávám tuhle otázku otevřenou, asi Indii nerozumím natolik, abych pochopil, co chtěl autor vlastně říci a koneckonců se mi ve filmu líbily i věci, které s tou to otázkou bezprostředně nesouvisí. Tenhle film si zaslouží jakékoli jiné hodnocení než průměrné, to je ale tentokrát vyjádřením právě oněch rozpaků.

Pokud se řekne české sci-fi, tak mě nenapadne “Ikarie XB 1“, ale Amarouny. Znovuzhlédnutí po drahně letech zvedá navíc hodnocení nekompromisně do plných. Je to neuvěřitelné, ale ono to stále funguje a baví, některé hlášky a komentáře jsou k nezaplacení, některé nápady neurazí ani dnes. A delfíni ve světové radě, či odlišné pojetí sexuality? Tak daleko nešel ani Star Trek. Škoda, že seriál musela zkazit žaloba jisté paní, pro kterou oslovení "Akademik Filip" znamenalo urážku zesnulého manžela a některé dialogy tak musely být předabovány. CML nad tím jen kroutí svou skleněnou krychlí.

Film, který má sice svou mrazivou dobovou paralelu, ale u mě plně funguje právě jen na tomto uzavřeném prostoru. V podstatě dokola opakuje totéž, je velmi pravidelným sledem soudních procesů, napětí nestupňuje, ale plynule rezignuje. Nějaký myšlenkový nebo umělecký přesah se nedostaví. Přesto asi nejlepší poúnorový Vávra.

Nesouhlasím s jednoznačným tvrzením, že film by působil stejně, bez ohledu na provázanost se skutečností. To je tvrzení, které podle mého názoru může prověřit jedině čas a ti, kteří dané události zažili si je mohou jen těžko ze svých pocitů odpárat. Sám tenhle zážitek od toho filmového prostě nedokážu rozlišit a proto si možná šetřím tu poslední hvězdičku. "Ryan" má svou první půlhodinu, "United 93" tu poslední. A Greengrass styl, který ze spousty filmů s nálepkou "natočeno podle skutečné události" dělá přestylizované, sladkobolné či patetické příběhy, kterým nikdo neuvěří.

Nedokončený Chaplinův film o krotiteli blešího cirkusu a jako takový ho proto nehodnotím. Jinak standardně rozpracovaná groteska.

Ukažte mi osobnost, která napíše scénář, ten zrežíruje, ve filmu si zahraje hlavní roli, produkuje ho a ještě si k němu napíše vlastní hudbu. Podezřívám Chaplina, že i na ty housle hrál sám. Já vím, že byla jiná doba, a že i film už dávno šel jinou cestou. Ale pro tenhle nádherně upřímný epitaf nedokážu najít jiné hodnocení. Film, kde jsem u komediálních výstupů měl slzy na krajíčku, ale od smíchu to nebylo.