Noviik

Až si příště cestou z práce budete chtít v autě doposlechnout zbytek alba na Spotify a odbočíte na o pár set metrů delší cestu, vzpomeňte si na tenhle skvělý dokument...

Moc těm komentářům nedám. Ale tenhle film si to zaslouží. Není to asi žádný zázrak. V podstatě je to běžný teenage příběh. Ale vlastně nejde jen o to. Jde o zpracování. O ten cit. O dojmy, hru na city. Ukázku lidskosti. O neobyčejně obyčejný příběh jedné holky. Holky z rodiny neslyšících. Je to tak krásně citlivě zpracovaný příběh o jedné rodině a holce, která to nemá lehké. Ale není to příběh plný zahořklosti a nespravedlnosti. Ne. Je to ten typ filmu, který chytne základní lidské emoce za koule a nepustí. Možná stárnu, ale tohle chci od moderního filmu. Malého. Nehrajícího si na něco, co není. Bez efektů. Bez hereckých hvězd první kategorie. Prosím, obzvláště v téhle době, chci více takových filmů. Filmů, které vzbudí emoce. Radost, úsměv při sledování, smutek, pochopení a všech základních lidských emocí. Ne těch nucených, ale přirozených.

"Když jsem byl mladý, nikdo sebevraždy nepáchal, všichni byli příliš nespokojení".