Recenze (177)
WikiLeaks (2013)
Moc rád bych The Fifth Estate viděl s lepším scénářem a v režii někoho jako je Oliver Stone nebo Paul Greengrass. S Condonem ve vedení je Assangeův příběh jen šíleně subjektivní TV film, který neposkytuje prostor pro jiný pohled na věc, přestože se snaží v závěru tvrdit opak. Když už byl postoj ze stany tvůrců tak kritický, měl být film alespoň seběvědomý jako posledně Fincherovo geniální The Social Network.
V nitru Llewyna Davise (2013)
Barton Folk jako takový muž, který nebyl. Další coenovský masterpiece o tom, že jen dobrý být nestačí. Delbonnel, který poprvé vystřídal mistra Deakinse, mi vyrazil dech.
Vlk z Wall Street (2013)
Komedie dnešní doby a po téměř 15 letech konečně anamorfický Scorsese. Prieto i DiCaprio si identické téma ve zcela jiných uchopeních vyzkoušeli už dříve a mnohem osobněji, o to větší zážitek je ale tentokrát sledovat zcela subjektivní Belfortovu jízdu, kterou Scorsese nijak přímo nekomentuje, spíše ji jen chytře referenčně rámuje - například přímým odkazem na legendární Freaks (1932) hned v jedné z prvních částí filmu. Martymu se v 72 letech podařilo natočit film vtipnější, mladší a dravější než 99% veškeré světové produkce. Jen se ve výsledku nemohu ubránit dojmu, že DiCaprio se v tom svém přerodu v McConaugheyho zasekl těsně před koncem.
Nymfomanka, část II. (2013)
Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia.
Nymfomanka, část I. (2013)
Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia.
Ona (2013)
Že se příběhy nemění a jen okolnosti je činí novými, podává Jonze skrze binární soustavu dojemně, o tom žádná. Je ale škoda, že přes veškerou jeho režijní eleganci a působivé nasnímání jednoho z nejtalentovanějších DOP současnosti, nemá tenhle Věčný svit neposkvrněné mysli pro osamělé geeky současnosti silnější dramatargické uchopení. Takhle se totiž k červené knihovně sklouzává až moc často, přestože úvod vyloženě nabízí silnější a zamyšlenější podívanou.
You're Next (2011)
Málokterý film ustojí ohromný hype tak suvérenně. Pro mě regulérní instant classic v subžánru klasických 80s slasherů, na kterém je nejlepší, že se místy nebere vůbec vážně. Za $1M dolarů z toho nešlo vytřískat víc.
Kouzlo přítomného okamžiku (2013)
Ve finále je to i přes notoričnost hlavní postavy vlastně dost střízlivý a smutný film, který feel-good indie poetiku chytře konfrontuje s realitou.
Dočasný domov (2013)
Hodnocení, které Short Term sbírá všude po světě, snad nemůže být více vydřené. Na první pohled nezajímavý indie kalkul, kterých tu byly v posledních letech desítky, nakonec ale úžasně zrežírovaný a zahraný film, který tak přirozeně kombinuje vážné momenty s těmi odlehčenými, že v závěru nezbývá než podlehnout.
Špinavý trik (2013)
Wannabe Scorsese tak enormním způsobem, až je to prostě jenom hrozně nezajímavé a chvílemi až směšné. Dvouhodinový film subjektivně o stopáži 180 minut, kterému kraluje zcela příšerná Jennifer Lawrence.