spacylemon

Že mi něco připadalo jako absolutní hovadina už v mých telecích letech, může znamenat jen jedinou věc... výjimečná záležitost.

Hanákovi s Kočičkovou se povedla tak dokonalá parodie, že ji dodnes leckdo nepochopil... "Oni i slavní mohou být zranitelní."... Masakrózní zpodobnění malicherných problémů českých pseudocelebrit a svým způsobem i vyložený výsměch do ksichtu bulvárním hltačům... Akorát ta půlhoďka je přece jenom trochu moc.

Tak tohle je moje libůstka, ve spojení s písničkami Péti Kotvalda a Standy Hložka, asi trochu úchylná. Každopádně jde o film, který si v televizi nikdy (a myslím skutečně nikdy!) nenechám ujít a k všeobecné starosti okolí o mé zdraví z něj při každé (ne)vhodné příležitosti cituju... "nosále, sosále"

Takovéhle filmy mám rád... Na začátku třeba chybí holce prachy, tak se za jeden Štědrý večer stihne zaplést s dealerama, polišema a ještě do svých problémů namočí svoje kámoše... Někde jinde má zas její známý úplně jiné problémy s bouchačema v striptýzovém klubu... Do toho dva přihřátí herci - policejní volavky - sejmuli autem jednu holku s velkými trablemi a co teď s ní, žejo... jejich příběhy se samozřejmě propletou a vše je to kořeněno svatou trojicí sex, drogy & násilí... Anyway, nechápu zdejší komentáře. Copak je zakázáno natočit takovýhle film jenom proto, že něco podobného udělal kdysi Tarantino? To je jako by se nesmělo mrskat dorty do obličeje, když už to přece jednou dělal Chaplin... Fakt, děte už někam s tím věčným srovnáváním. A že prý tam není "jediná zapamatovatelná scéna"? No tak minimálně to, jak se ten typuškin nechával střelit (jakože kompromisní vendeta) do paže, si budu pamatovat ještě hodně dlouho. A pak je tady samozřejmě přerod poliše, zvoucího své volavky na štědrovečerní večeři, v člena amwayácké sekty, což mě pobavilo hlavně kvůli vlastním zkušenostem...

"Víš, peníze... nejsou pro mne až tak důležité. Jsem klaun." A v tu chvíli mi to došlo... Vždyť on ten Helmut uměl řídit! Ale jako klaunovi mu celou dobu šlo o to, pobavit svého pasažéra. A to se mu povedlo náramně (a že nepobavil jenom jeho)... První vrchol ale nastává už v Los Angeles. Přitom je zvláštní, že takhle rozkošná je povídka, která je vlastně o ničem a od začátku předvídatelná. Někdy prostě ke štěstí stačí Winona Ryder lepící žvýkačku na dveře auta... Bohužel po LA a NY to jde z kopce. Paříž nijak zvlášť nezaujala, Řím se zmítá někde mezi skvělou zábavou a totální otravou a Helsinki jsou tak trochu prvoplánové......... updated: 5. hvězdička přidána - jo, podcenil jsem to, na druhý pokus totiž Paříž zaujala velmi (přece jenom následuje hned po NY a to je nějaká konkurence!), s Římem souhlasím a Helsinki jsou sice tak trochu prvoplánové, ale pořád svým způsobem milé.

...kočičí konzerva s myší příchutí, v čekárně arabské noviny a zazděné okno, v rádiu Pavlína Filipovská... že to ale v těch 60. letech přeháněli s hulením...

"To máme ale hřídel, viďte paní Kostlivá?" ... Neprávem opomenutý skvost a můj malý osobní kult. Z tohohle se těžko někdy stane masová věc, přece jenom každému asi dialogy o léčení pořezaného podpaží ustalovačem a vývojkou, nepřijdou tak geniální jako třeba mě... Mezi všemi těmi surreálnými i relativně reálnými postavami, které se potkaly na jedné zimní rekreaci, u mě vede dvojka - Monika Načeva, Otakáro Schmidt aka barová zpěvačka + pingl, mezi kterýma to úžasně jiskří... Ale úplně nejlepší je stejně Václav Marhoul alias "Drsný chlapík" a jeho mystifuckační historky (s pokračováním v bezkonkurenční sklepácké revue Wartburg Movie Show). "Víš jak poznáš eskymáka? Že má přece za uchem zmrzlou rybu." ... No jak taky jinak.

No jasně, nedávno běžela Clerks dvojka na ČT2 a najednou ji má každý druhý v profilu mezi nejoblíbenějšími... mezi nami, nechápu proč... mi to mnohem víc než pokračování připadá jako barevný remake, který ztratil punc nezávislosti a ještě navíc i patinu 90. let... vždyť je to úplně jasné - 2 holky, mezi kterými se Dante nedokáže rozhodnout, jedna z nich se navíc chce vdávat - vždyť už to tady jednou bylo, tak proč znovu? Přitom jediné, co se snad vyrovnalo originálu byl začátek, než přijeli do práce a pak Randalovo "Porch Monkey 4 Life"... Další problém - Jay & Silent Bob jsou ztělesněním první poloviny 90. let a pro mě jejich postavy fungují dokonale jenom v prvních Clerks a Flákačích. Co jako dělají v 21. století? Nacpat je do pytlovitých kalhot je přece totální nesmysl... Smysl té hromadné choreografie na Jaksons 5 jsem taky nějak nepochopil a ještě míň mi tam sedli Smashing Pumpkins s 1979 (ale to mám možná jenom příliš spojené s původním klipem) a nakonec u Alanis budu radši předstírat, že jsem vůbec nic neslyšel... Nerad ztrhávám film svého oblíbeného režiséra, navíc když to přes všechny ty zápory vlastně není vůbec špatný film, je to pořád Smith, je to pořád vtipné a provokativní, ale jestli mi někdo chce tvrdit, že jsou Clerks 2 lepší než Clerks 1, Flákači nebo Hledám Amy, tak je buď neviděl nebo to má v hlavě drobet zpřeházený... Pokračování po 7 a 1/2 letech: Hehe, že se někdy nestačím divit, co jsem tady kdysi psal občas za blebiny :) Mládeži, tak aby bylo jasno, dospělost se pozná, když už člověk moc dobře rozumí věcem, které tady Dante řeší.. (a taky když se mu začne opravdu líbit Rosario Dawson;))

Už nikdy se nesmím dívat na film podle knihy, kterou jsem četl! ... třeba takový Poe, fakt mám rád jeho povídky, mají většinou pěkně bizarní pointu... takže se dívám na tuhletu verzi a celou dobu čekám na ten konec s hnijící mluvící mrtvolou ukazující prstem a místo toho přijde takovýhle paskvil! ... víc zkurvený závěr (oproti knize) měl snad jenom Pán prstenů...

Mělo to být asi strašně mrazivé drama... hm, asi těžko... celou dobu tam akorát pobíhají děsně legrační a uřvaní esesáci v čele s obzvláště bezcitným Zachem, do toho ta primabalerína (což o to, tancuje hezky) háže pohledy, za jaké by se nemusela stydět herečka z venezuelské telenovely v 11 dopoledne a vrcholem všeho je nejmladší Geislerka, která má být asi tak jako nevinně naivní, přitom je celou dobu jenom úplně blbá... Snad jenom dvě věci zvedají tuhle fušeřinu - Rösnerovo charisma a pak zajímavá předloha, která mě donutila dodívat se až do konce.