spacylemon

Stejně jde jenom o to, chtít se nechat postrašit. A to já opravdu chtěl. Jenže to nejde bez pořádné atmosféry, takže doporučuju zásadně promítat v nejhlubší noci, sám, v dokonale zatemněném pokoji (nejlíp ještě 13. pátek)... Já to tak udělal a vyplatilo se. Hlavně ve chvíli, kdy se poprvé objevil ten strašák s geologickým kladívkem (nebo co to), jsem byl posraný až za ušima... brrrrr... nadšení z únoru na mých zádech trochu ochablo, když ke konci začalo (docela předvídatelné) zmatení snu a skutečnosti... dopadnout to taky mohlo trochu drsněji, každopádně úplně poslední scéna mě potěšila - paradoxně v původní povídce nic takového není, přesto je pointa absolutně kingovská... No časem určitě zkusím, co mi to dá napodruhé a dost možná pak moje hodnocení půjde ještě výš.

"Krysa, co se chce stát šéfkuchařem? To nemůže dopadnout dobře"... Cítil jsem zkrátka k tomuhle filmu předsudky a pořád oddaloval jeho shlédnutí, nakonec jsem se překonal a prubnul ho... První polovina je výtečná - vtipná, dojemná, akční - no škoda, že to nevydrželo celý film. A hlavně škoda, že se neobešel bez laciných klišé (cynický kritik se dojme nad chutí připomínající mu jeho dětství - oh, Bože!), k tomu dost hladká cesta k happy-endu - sečteno, podtrženo, bylo to mnohem lepší, než jsem čekal, ale furt ne natolik, abych třeba pod vlivem Ratatouille tuhle dušenou zeleninu (bleble) někdy sám ochutnal.

Vše, co mi vadilo na Children of Heaven, je tady znovu a v ještě koncentrovanější podobě... já jsem v podstatě tolerantní a citlivý člověk (hehe), ale slepý chlapec běžící po rozkvetlé louce...? notyvole, kde to jsme?! nemá cenu pokračovat, stejně bych jenom opakoval, co už tady napsal kolega Brennos... na můj vkus je to prostě až příliš sladkobolné.

Naivní a na city hrající film, který být z míň specifické země než je Írán, asi by mu to jen tak neprošlo. Ale nikdo není z kamene, tak proč se nenechat dojmout, občas i pobavit (Aliho otec používající interkom) a pod dojmem Children of Heaven se třeba podívat i na jiný Majidiův film...

No já snad ještě začnu mít rád Depardieua!!! (pff, to bych do sebe fakt neřek)... Francouzi jsou prostě blázni, ale to jsem ani nevěděl, že ještě točí takové komedie. Žádný "inteligetní" humor se tady nekoná, v podstatě je to docela blbost, to mi ale nezabránilo, abych se celý film chlamal, jak už dlouho ne... Celý film, teda až na závěrečnou čtvrtinu - no už jenom ta holka, ke všemu ještě Albánka (what a cliché!), neuvěřitelně podobná Renoově mrtvé milé - to jsem se až úplně dojal, hahaha :-/

Uf, tak to byla síla... že to asi nebude pohodová pohádka pro dětičky, mi došlo někdy okolo té úpravy nosní přepážky dnem lahve, pak už tísnivé okamžiky jenom přibývají... a hlavní hrdinka tak čistá, že to snad ani jinak dopadnout nemohlo... A dopadlo to vlastně dobře nebo špatně? ... těžko říct, ale všechny ty nepříjemné okamžiky byly očistné, výsledný pocit je krása.

Jeden z těch milých filmů, ve kterém se nic převratného nestane, přitom to stejně stojí za to. Pro sobotní odpoledne absolutně ideální... Mimochodem, kdovíproč se mi furt připomíná Krajina srdce... asi že tam taky tak trochu outsider potkává lidi, kteří mu bůhvíproč v pravou chvíli pomohou... no oba filmy byly fajn.

Příjemný zážitek? Bezpochyby. Nejlepší film všech dob? Ani náhodou! ... Nemůžu dát 5 hvězd filmu, který mě dokázal překvapit jenom v jednom momentě (jo, byl to TEN zásadní, ale jeden je prostě málo)... Přelet nad kukaččím hnízdem, Trainspotting (nebo Hlava XXII jako kniha), tam mi závěrečný útěk vehnal slzy do očí, tyhle filmy mě rozcupovaly a v tu chvíli jsem si myslel, že život už nikdy nebude jako předtím (hahaha), ale hlavně závěr tam nebyl jediným silným momentem... A nic z toho o Vykoupení vážně říct nemůžu.

Vorel jako typický představitel žánru praštěný realismus.

V příštích dnech se asi všem dětským pískovištím vyhnu obloukem...