Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (736)

plakát

Monty Python's Fliegender Zirkus (1971) (TV film) odpad!

Poněmčená varianta skečů z Létajícího cirkusu, s původními herci, v německém znění a německém prostředí, přeložená do nejodpornějšího jazyka na světě. Viděl jsem na Youtube několik skečů (Lumberjack song, fotbal filosofů, Vilém Tell, ten vůbec první s odvlečením hlasatelky do vody, Albrecht Dürer, Ein Wort von einem Franzosen) s anglickými titulky a nechci víc. Celkem ucházejícímu humoru pajtnovských skečů ublížilo přesunutí do německých podmínek (byť s původními herci) a německý dabing z toho neuvěřitelným způsobem (nejvíc je to vidět na v originále perfektním Lumberjack Song) udělal naprostou trapárnu. Jediné, co mně trochu rozesmálo, bylo, když v jednom ze skečů australský znalec Dürera snažil předstihnout vypípávání slova arsch, ale ani to není vzhledem k původním skečům nijak zvlášť vtipné. Britští herci jsou odříkávajíce německý text prostě debilní, kamera je hrozná, prostředí nezajímavé, skeče nevtipné - skoro se chce říct německé. Možná je to i na německý humor dost debilní, takže se nedivím, že se to ani německým divákům nelíbilo a naštěstí vznikly jen dvě epizody. Na závěr komentáře ke komedii většinou píšu nejlepší hlášku z ní. Tady jsem žádnou dobrou nenašel, takže zkusím aspoň tu nejtypičtější (schválně v němčině, pokud tento vznešený jazyk neovládáte, zdůrazňuji, že o nic nepřicházíte): (titulky) Und jetzt...Ein Wort von einem Franzosen: (týpek ve směšném klobouku) Mein ganzes Leben lang war ich Franzose. Und ich war nur einmal auf dem Klo.

plakát

Monty Pythonův létající cirkus (1969) (seriál) 

Před časem jsem říkal, že bych na celý létající cirkus neměl nervy. Pythonovská filmová tvorba mi přišla debilní - a pořád přijde, And now for something celkem ušlo, ale pořád to nebylo nic geniálního. Musím to odvolat - právě jsem se dodíval na poslední sérii. Zároveň musím říct, že pythonovským (ach jo, poprvé v životě to jméno píšu správně) skečům v původní versi dávám s čistým svědomím pět hvězdiček - což neplatí o jejich filmech. Nevím čím to bylo, možná tím, že to jsou první Pythoni, které jsem viděl (v rámci přípravy na zkoušku z angličtiny - nebo si to aspoň snažím namlouvat) v původní verzi bez titulků a tudíž mi je nezkazil překladatel. Každopádně úžasně surrelistický cyklus absurdních scének, chytřejších než by si jeden myslel. Netvrdím, že se občas nevyskytne slabší místo (konkrétně třeba Hell's Grannies, Njorl's Saga, Most Awful Family in Britain, kresbičkám Terryho Gillama jsem pořád ještě na chuť nepřišel), ovšem vynikající části, kterých je většina, to plně vyvažují (ze všech nejvíc se mi - samozřejmě kromě legendárního Funniest Joke - líbila Multiple Murderer Court Scene ze třetí série a pak Cheese Shop Sketch + většina písniček Erica Idle). Zatím nejlepší montypajtnofské dílko, které rozhodně patří mezi nejlepší komedie vůbec - ovšem neodvolám, že jejich filmy jsou převážně blbosti. Immanuel Kant was a real pissant who was very rarely stable.... A z videí malá ochutnávka toho, co opravdu musíte vidět :) Funniest Joke - http://www.youtube.com/watch?v=8gpjk_MaCGM Multiple Murderer - http://www.youtube.com/watch?v=UIrX_di3J9s (naneštěstí s polskými titulky) Lumberjack Song - http://www.youtube.com/watch?v=xToPCaNxaow

plakát

Morderstwo (1957) (studentský film) 

Morderstwo znamená Vražda. Přesně to v tomto filmu uvidíte - a ani o záběr víc. Nějaký pán přijde k jinému pánovi, probodne ho a zase odejde. Má to něco do sebe, film minimálně neklame názvem, jako jiné filmy, ale na druhou stranu na něm není nic moc zajímavého

plakát

Most přes řeku Kwai (1957) 

Japonský zajatecký tábor v Thajsku a skupina vojáků, kteří se nenechají zlomit. Postavy britských důstojníků jsou sice mírně prvoplánové (on taky britský gentleman je nevariovatelný lidský typ - což je možná dobře), ale rozhodně sympatické, děj je idylický, ale zajímavý. Výborně natočený válečný film podle skvělé knihy Pierra Boulla.

plakát

Možnosti dialogu (1983) 

Prý Švankmajerův stěžejní film. No... Že Švankmajer je v tom nejpozitivnějším smyslu slova magor, už vím dávno. Spíš mně překvapilo, že jsem já tak moc normální a tohle mi přijde šílené. Pan Švankmajer (jako v mnoha filmech) oživuje jídlo, věci a především hlínu a nechává je dialogovat, čímž dokazuje, že možnosti dialogu jsou neomezené...tedy pokud jste geniální psychopat s tak bohatou fantasií a obrovským výtvarným a filmovým talentem, že jste schopen nechat shluky jídla vzájemně pojídat, uhňácané kusy hlíny vyškrabávat si oči a zubní kartáček ořezávat v ořezávátku tak, aby z toho vznikl skvělý krátký film. Video: http://www.dailymotion.com/video/x2gtpo_jan-svankmajer-dimensions-of-dialog_shortfilms

plakát

Mrazík (1964) 

Když jedna moje kamarádka měla na ICQ ve statusu: "Ta nejlepčejší pohádka", věděl jsem naprosto jistě, že myslí Mrazíka. O kolika filmech to můžete říct? Genialita Mrazíka spočívá ještě v jedné věci - Rusové natočili ve velmi representativní podobě takové shrnutí celého svého pohádkového fondu, navíc ve formě přístupné západním divákům. Z hlediska folkloristiky je Mrazík geniálním dílem, plně srovnatelným třeba s prací bratří Grimmů nebo Boženy Němcové.

plakát

Mr. Bean (1990) (seriál) 

Zdařilý britský humor skvělého mima. Bohužel, někdy dost infantilní a scény mají tak rozrůzněnou úroveň...

plakát

Mrtvý muž (1995) 

Perfektní kamera vás provede scénářem plným citátů z Williama Blakea, kde se vraždí v nejnepravděpodobnějších možných momentech. Žánrově je to něco mezi westernem a indie podivností á la zbytek Jarmuschových filmů, možná prostě indie podivný western. Herecké výkony nebyly nijak úžasné, hudba mně mírně štvala, přišla mi taková příliš ironická, zcela fantastická kamera a ujetý, i když dost literární scénář (literárnost je u filmů většinou nevýhoda) ale film zachraňuje. And poetry will be by now written with blood...

plakát

Mučedníci (2008) 

Na pomezí gore horroru, thrilleru a psychologického dramatu? Co víc chtít! Pokud máte rádi morbidity aspoň tak jako já, hned po pár minutách úvodu se dočkáte perfektní vyvražďovací scény (ach to peří), ve stejně (doslova) vražedném tempu film pokračuje celou dobu. NICMÉNĚ, najdete nejen nádherné kaluže krásně husté, tmavorudé krve a orgie s brokovnicí, kladivem, skalpelem a spoustou dalších věcí, ale i dějově skvělý film s perfektní kamerou a hudbou (a já chcu soundtrack!). Je to smutný příběh dvou žen, které se krutě mstí za zničení života lidem, kteří udělali z dětství peklo jedné z nich - ale není to tak jednoduché, což nakonec vede k...filosofickému zdůvodnění podstaty mučednictví a neotřele konspiračnímu závěru. Postavy jsou psychologicky dobře promyšlené a docela slušně zahrané (mimochodem, ne nadarmo je v hlavní roli tohoto francouzského gore Asiatka), scénář promyšlený, napínavý, záhadný a překvapivý, a přitom logický a správně chladně brutální. Atmosféra je stejně hustá, jako krev, ale ještě mnohem temnější, nepříjemnější a působivější, a to je u filmu nejdůležitější. A na rozdíl od krve je depresivně, ponuře chladná. Nejen na horror důmyslný systém prolínání přítomnosti, vzpomínek a představ, precizní kamerově, střihově i myšlenkově, střídání úhlů pohledu jednajících postav a tak dále...(maně připomíná Klub rváčů, kde jsou tyhle věciale vyřešeny mnohem hůře). Ponurý, symbolický, depresivní film. A také velmi, velmi brutální. Jednou větou - Přesně takhle by měl vypadat film pro mně a jiné zvrácené sadisty s vytříbeným vkusem :)

plakát

Muka neviňátek (1972) 

Jak vypadá venkovské drama v giallo stylu? Dobře. Přes žánr a Fulciho specifický styl, v němž surrealismus přerůstá hranice psychózy, to nemá vůbec daleko k Felliniho poetice. Líbilo se mi takové střípkovité, fragmentální vylíčení prostředí italské vesnice, a to v na Fulciho nevídané technické i herecké kvalitě. První film, ve kterém jsem bez nápovědy rozeznal režisérský štěk, a Fulci se tu ukázal i jako výborný herec (stejně jako většina ostatních představitelů). V italské vesnici se ztrácí děti (většinou to navíc nějak souvisí s nahými dámami, resp. jejich šmírováním, aby byl naplněn důležitý požadavek žánru, totiž ukázat divákami několik bradavek). Místní šmírák a magor se časem přizná a vykopávají se kostřičky, ovšem tato zápletka je zapojena do docela kvalitního baladického příběhu - možná to bylo tím vesnickým prostředím a jeho podáním, ale trochu mi to připomnělo Je třeba zabít Sekala. Za všechno ovšem může někdo úplně jiný a, no, musím říct, že tento vývoj příběhu a konec jsem doopravdy nečekal, ale když se nad tím zamyslíte, je jen velice mírně přehnaný. Film má dobře napsané i zahrané postavy (mne nejvíc zaujal ... no samozřejmě don Alberto, Francesco, kterému jsem odpustil i jeden táhlý pohled do kamery, a pak otec zavražděného kluka v podání režiséra samého) a několik vynikajících záběrů (epileptický záchvat, kresbičky rozsekané ženy ve školním sešitě, prakticky všechny scény nalézání těl, zádušní mše, scény s klasickým fetišistickým motivem hraček, který najdete i u Argenta aj.) - ty ovšem netáhnou film, jen ho doplňují. Hudba byla, jak je u Fulciho filmů obvyklé, v některých částech mistrovská a v jiných zcela nehodící se, další výhradou může být málo nápaditá, ale docela dostačující kamera. Jinak je to ovšem vynikající film (zejména kvůli až na několik neobratných dialogů vynikajícímu a promyšlenému scénáři, který by obstál i v nehorrorovém žánru, a který velmi zajímavým a nápaditým způsobem přiměřeně využívá divadelní techniky), který mohou ocenit i ti, kterým se Fulciho díla či giallo obecně nelíbí. Není to tak ujeté, jak bývá zvykem, a některé kvality snímku jsou nesporné. Jen té krve by mohlo být trochu víc, až na jedno velmi pěkné ubití řetězem a jednu tvář krásně roztříštěnou o skálu, tu uvidíte vlastně jen důsledky všech vražd, totiž mrtvolky. A to, musíte uznat, není ono. Mimochodem, opravdu by mne zajímalo vyjádření katolické církve (k níž se pan režisér přes obsah svých filmů docela horlivě hlásil) k tomuto filmu ;) Těžko říct, jestli je možné následující slova použít horrorověji: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky, až na věky věkův, amen.