jenjan

Neštěstí, bída, beznaděj a brutalita korejského venkova 70. let na jednom voraništi.. Mezi tím vším pobíhající američtí vojáci na cvičení s kulomety a pronášející něco o morálce.. Přehnané, vyhrocené, vyšroubované do absurdit, jako kdyby dítě si chtělo vydupat, že s tímto světem není něco v pořádku..

"Synesie, ty nepochybuješ o tom, čemu věříš! To já nemůžu! Musím pochybovat!"

1. řada, 12. díl: To nejlepší, co bylo u nás natočeno o punk-rocku. Průřez od alternativní scény ve Spojených státech navazující na beatnickou generaci, přes zrod klasické, nové vlny britského punku 70. let, až po první punkové vlaštovky 80. let v Československu. Vše natáčeno s průvodcem Josefem Rauvolfem v místě původu s autentickými žánrovými legendami let minulých i současných a doplněno dobovými videi a songy. Dokument dostává scénu do jiné, ale skutečné roviny, bez tradičního českého "hospodsko-nádražního“ pohledu a jeho závěrečné klišé - "Punk ovlivnil vše, co dnes vidíme.“- je z hlediska kulturního velice trefné. 2. řada, 4 díl: "Zdál se mi dneska děsný sen, že jsem byl z hospod všech vyhozen. Vyhozen k ránu, pro věc svatou, pro láhev rumu započatou. Zdál se mi zkrátka děsný sen, že jsem byl odevšad vyhozen. Vyhozen odevšad pro věc svatou, pro lásku boží započatou." (František Pánek)_____"Pojedu do Portugalska, to je moje stará láska, kavalíři na talíři nosej dámám kaviár, k moři míří, penězi hýří. Až rozkvetou švestky, pobleju Vás všecky a pojedu do prdele, budu tam dvě neděle." (Quido Machulka)

..aneb óda na Pomejeho a jeho mužství s velkým M!...no a taky na to trošku dojel ne!? Troška se zas předal s výpravou a obrazem a výsledek mě příjemně překvapil, škoda toho tragického scénáře. Když použiju slovník Jirky a Zděnka „nemá to koule“.........chi chi..

Místy strhující a místy hypnotická podívaná se kterou cítíte, jak se Vám zadírá hlouběji a hlouběji do duše, tak urputně, že se ke konci filmu odrážíte až od samého dna. Cesta válečnými zvěrstvy do pekla? Nebo cesta z tíhy přesvědčení, prázdných hodnot, morálky, falešných citů až ke kořenům a podstatě bytí? Apokalypsa Vám pročistí (nebo ještě více zaneřádí) zanesenou duši přímo minometnou salvou.

Se samopalem v ruce za lepší svět bojuje radikální mládež v tomto strhujícím a pečlivě propracovaném snímku. Komunistická rétorika a ideje ovšem budí v našich podmínkách značné rozpaky. V kontextu bývalých nacistických a soudobých kapitalistických struktur je však ideologický odpor revoltující mládeže v komunismem neposkvrněném Západní Německu pochopitelný. Inu kdyby skutečně došlo k revoluci, požrala by své děti a k moci by se dostaly ty stejné struktury, proti kterým RAF bojovala, pouze v jiném hávu. Proto hold všem rebelům bez příčiny. I když jednou budeme s nostalgií vzpomínat na doby, kdy se za ideu a myšlenku bojovalo a umíralo, ještě před tím než se rozplyneme v totálně liberálním, postmoderním vzduchoprázdnu.

Jakubiskova duševní perverse s prvky senilní megalomanie a notnou dávkou nevkusu pilně ověnčená jakýmsi mýticko-národním étosem. Pompézní paskvil podbízející se jednoduchému lidovému "uvědomění“, které se značí právě naprostým nedostatkem jakéhokoliv uvědomění.

Dostojevskij se musí číst a ne se na něj dívat obzvláště v překvapivě nadmíru plytkém a neosobitém pojetí Andrzeje Wajdy s naprostou absencí jakékoliv atmosféry.

Svým způsobem je tento film velmi aktuální. Fitka, kurzy sebevědomí, respektive jeho předstírání, plážové juppí párty, konverzace o pár frázích, opálení muži alá „stylový“ časopis, sexistické narážky, chladný minimalismus a duševní strádání. Achich ouvej žena vykreslena jako pipka…až z toho na mne přišla depka, muž jako bizardní figura, či pofidérní jelito. Film celkově bída a děs, jeden velký reklamní spot a povrchní vyjádření bolavé dušičky. A stejně se jednou sejdeme všichni v Tibetu, ale to už tady já doufám nebudu.

Charlotte Gainsbourg s cigárem? Dělal bych, že taky kouřim.. Nemá cenu psát žádný moudra, to se musí procítit, i když to občas "smrdí"..