wikked

V podstatě béčková sci-fi vyvražďovačka uvařená z vody, 2 lžic Gravitace a 2 kostek Aliena, do které se nějak přimotal Ryan Reynolds a Jake Gyllenhaal. Vyloženě neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.. až na cca 2 povedené scénky, které trochu zkoumají lidskou anatomii.

Je to otřepané, ale kvalit knížky zdaleka nedosahuje. Je to v podstatě vypreparovaná kostra do dvouhodinového feel good rodinného sc-ifi. I když chápu, že je zkrátka nemožné převést tuny často hodně technických monologů rozumně na plátno, mrzí mě, že některé zajímavé scény z povrchu Marsu zůstaly nevyužity a smrsklo se to jen na pěstovaní brambor a ježdení roverem kolem.

Velmi tuctová kopie s nevyráznými klony charakterů původního Parku. "Sequel", který je v podstatě remakem. Plus pouze za Pratta, který se veze na vlně Guardians a jeho chvilkami vtipné interakce s hlavní hrdinkou a dětmi. Nerozumím, jak to může trhat rekordy, když to ani neprovázela žádná výrazná promo masáž nebo hype a ani trailery nic zásadního neslibovaly. Skrz naskrz průměrná letní popocornovka.

V podstatě tradiční one man indie show áčkového herce v podobě varovného příběhu pro muže blížících se do krize pozdního věku. Zatrpklý Pacino zde rozvážně bloumá svým fádním maloměšťáckým životem, v kterém ho doprovází jediný přítel - milovaná kočka Fannie, aby na závěr díky 'ženě za pultem' prozřel a pochopil, že je na čase zase trochu žít, zapomenout na minulost a domnělé křivdy a mít opět rád lidi. // Febio 2015

Velká škoda, že Guillermo del Toro se z nějakého důvodu obklopil týmem z letní školy pro aspirující scenáristy. Doslova zabité všemi tradičními klišé a topornými dialogy. Produkce taky nedosahuje ani úrovně AMC a je to na celkem hodně trikově náročném seriálu vidět. Přesto mi má láska k hororovému žánru zatím nedovolí přestat, i když je to chvílemi boj.

Cením si originálního pojetí vyprávění díky předloze, kde tradiční "závěrečný twist" přichází překvapivě již v první třetině a divák tak najednou musí přemýšlet, co se bude dít dál. Pak ale přichází druhý nečekaný twist, ke kterému už mám ale jisté výhrady, protože posouvá příběh do méně pravděpodobné roviny a působí trochu samoúčelně, jelikož už nepřináší žádné nové zásadní dějové prvky a příběh pozvolna končí bez zásadních rozuzlení. Přesto je to zajímavý pohled na vztahy a realitu tvořenou médii.

Pár slušných fórů, pár ucházejících a až příliš ohraná romantická záplatka bez nápadu s tradičně nevtipným humorem založeným na prdech/hovnech/ptácích/koulích a tak podobně. Příjemné herecké obsazení to trochu zachraňuje, ale dvouhodinová stopáž je úplně zbytečná a výsledek pro mě někde mezi 2* a 3*.

Na sequel ke komixové řezničině ve specifickém Snyderově stylu je to v podstatě povedené. Nový rejža pečlivě studoval poznámky a předvedl věrnou kopii, která ani vyložene nemasakruje předchozí dílo. Vzduchem létá ještě více končetin i krve, která šplíchá až v přespříliš digitálních hektolitrech (možná záměrně nerealistická, aby uspokojia MAAFII). Trpí v podstatě jen tím, že není nic nového k videní, chybí charismatický geroj v podobě Butlera (což je částečně suplováno vnadnou vražedkyní EVou Green) a některé komixové scény, které ještě v jedničce jemně balancovali na hraně, tu sklouzávají již do patosu. V Imaxu to byl ale i tak slušný burácející zážitek.

Nope. Filmovou verzi Pána prstenů mám rád, ale opravdu nerozumím touze rozdělit i jeho podstatně hubenějšího předchůdce do tří 2,5hodinových filmů. První část měla ještě trochu "duši" díky funkčímu prologu a úvodu postav s jejich motivacemi, v tomto díle už je ale pointa nalajnovaná a tak pouze sledujeme digitální řádění trpaslíků a ještě digitálnějších elfů na souši a ve vodě (s intermezzem, kde se Kate z Lostu ostýchavě sbližuje s trpaslíkem, zatímco Legolas poskakuje po skřetech se zarputilým výrazem) . Závan skutečné Středozemě na diváka dýchne až ke konci s příchodem do Esgarothu, ale zase ho rychle ztrácí v opodál stojícím Ereboru. Šmak je sice skutečně pěkně namalovaný drak a celkem zábavný, jenže díky dokola proklínané stopáži se i tohle setkání nakonec neúměrně vleče a "suspension of disbelief" rychle vyprchává, když se drakovi ani napopáté nepodaří vyhubit nicotnou skupinku trpasličích vetřelců, kteří se snaží o komplikovaný plán. Poetika příběhu je tak rozmělněná a zašlapaná megalomanstvím doslova na úprk digitalními kulisami z bodu A do bodu B, přičemž postavy jsou jen dvourozměrné figurky na šachovnici.

Podstatu problému pěkne vystihl uživatel Psema. Komiskové universum začíná být nezastavitelným kolosem, v kterém se ztrácí schopnost budovat individuálně zajímavé příběhy. Vcelku povedné vtípky a nadhled trochu odvádějí pozornost nad naivním a plochým dějem bez výrazné pointy, který ztrácí integritu s každou sekundou strávenou jeho analyzováním. Příliš tomu nepomáhá ani dvourozměrná záporná postava, která prostě jen "chce zničit vesmír" a parkrát se mihne v záběru. Povedeným zábleskem kreativity je alespoň multidimenzionální souboj v závěru.