Balet

15. 1. 2007: Není nikdo víc cool, než Steve McQueen, zvláště pak v roli automobilového závodníka. Celou dobu jsem se zadrženým dechem sledoval průběh závodu, jehož výsledek jsem bohužel věděl předem. Není pravda, že tenhle film nemá příběh, v abstraktním pohledu můžeme jako příběh brát i samotný závod, protože má vývoj. Jo a scéna, kdy McQueen zastaví před závodem ve svém Porsche 911 S u krajnice a objede ho kamera patří mezi nejlepší v dějinách...

12. 01. 2007: Opět ohromný výkon Robera De Nira. Koukal jsem na to s otevřenou pusou, nechápal jsem, jak mě něco může takhle pohltit.

11. 12. 2006: No, co na tohle říct. Osobně si myslím, že na tohle dílo se nemůže pohlížet jako na normální film. Spíš bych to přirovnal k ekvivalentu křížence mezi Salvatorem Dálím, Pablem Picassem a... tím, kdo dělal mozaiky. Tohle rozhodně není film, jehož cílem je vydělat peníze. Myslím si, že režisér chtěl přinést nějaké poselství, nebo myšlenku, nad kterou by se člověk zamyslel; mě to bohužel uniká. Asi se na to budu muset podívat ještě jednou... nebo dvakrát. Je mi líto, že to má tak nízké hodnocení, protože si to nezaslouží, nejen proto dávám 5 hvězd.

Neuvěřitelné (v dobrém slova smyslu) herecké výkony, příběh napsaný tak, že vám několikrát téměř vžene slzy do očí, skvělá atmosferická hudba, humor i vážnost ve vzácné kombinaci... Nic podobného neexistuje, děkuji za tenle kinematografický klenot. Bohužel nevešel do veřejné známosti, tak alespoň ti, kdo jej znají, mohou cítit jistou výlučnost... : )

Co na tohle říct... Je sranda sledovat to v kolektivu, ale není to film. Je to série neskutečných blbostí (léčba střelným prachem) a rádoby hrdinství ("ignoruji bolest")... Jak říkám, v partě s nějakým alkoholem je to zábavné, ale koukat na to sám bych nemohl...

Opravdu hezké, technicky brilantní, působivé, avšak poněkud krátké, zdá se mi...

Z nostalgie (první Seagalovka, kterou jsem viděl) zkrátka musím dát 5 hvězd. Objektivně vzato ten film není moc dobrý, ale doslova z něj pryští atmosféra zlomu mezi 8O. a 90. lety, která mě přibíjí do křesla až do závěrečných titulků.

Takové laskavé... Líbilo se mi to, je to kapki klišé, ale co ne...

Poměrně složitá a překombinovaná propojenost osudů čtyř rodin mě občas rozesmála, ale na druhou stranu se režisérce podařilo rozprostřít do těch dvou hodin velké, ale přehledné množství postav. Obyčejně se u filmů ztrácím v přívalu osudů, ale tady je to udělané tak, že po dvaceti minutách jsem měl přesně jasno, kdo ke komu patří... Navíc sem jistým způsobem ty postavy chápal (jejich jednání a motivace) a trochu jsem se s většinou ztotožnil...

Na TV produkci poměrně výpravné, navíc i dobře natočené...