Recenze (201)
Camille Claudelová (1988)
Mimořádný Film.
Vinyan (2008)
Po určitém váhání nakonec za pět - možná jako protiváhu k značnému podhodnocení. Vinyan zaujme od první minuty neuvěřitelně zneklidňujícími záběry vodní hladiny a chladnými obřími titulky. První část je "slabší", protože film graduje velmi pozvolna a co se týče neshod mezi těmi Thajci - dalo by se říct, že film rozmělňují, ale (!) právě ony komplikace při cestě, nedůvěra v domorodce a jejich financování ze strany ústřední dvojice, to vše přispívá k logičnosti celku. Proto se musí vystřídat průvodci, proto se s nimi Manžel musí neustále handrkovat o peníze. "Atraktivní" lokalita barmské džungle je sice jednoduchým způsobem, jak vybudovat napjatou atmosféru, ale je to způsob efektivní. Voda, stromy, chatrče (!), déšť - to vše ve filmu "hraje", stejně jako herci. Když už jsme u herců - Sewell mě ze začátku celkem vadil, ale postupem času jsem si na něj zvykl a Béartová byla výborná od začátku do konce. K Vinyanu je potřeba přistupovat obezřetně, bez diváckých očekávání - potom nemůžete být zklamáni - film má totiž velmi specifickou, zneklidňující atmosféru, která diváka provází po celou dobu, ke konci se jen promění v reálný pocit ohrožení (a snímek tím samozřejmě vyvrcholí). Srovnání s Trierovým ANTIKRISTEM je více než na místě - trauma ze ztráty dítěte, manželský pár, žena přicházející o rozum. Ač hodnotím stejně, musím podotknout, že Trier je někde o hodně, o hodně výš, než Welz - ať co se budování atmosféry týče, obrazové složky, vykreslení postav, zkrátka mezi těmito dvěma je vítěz jasný. Ale Vinyanovi to stejně na kvalitě nijak neubírá - protože žánrově (jestli to tak vůbec lze říct) se od Antikrista přeci jen liší. Vinyan je film křehký, subtilní, stavějící na jednoduchém ději a zvucích džungle. Není tak nervydrásající, ale já odcházel od obrazovky značně vyklepán. A pro tohle NĚCO, pro tu nezachytitelnou atmosféru (která ovšem mohla, stejně jako ostatně celý film, být ještě o něco lepší) a zvláštní, netypické mrazení v zádech doporučuji Vinyan všem k shlédnutí.
Dobrodružství prince Achmeda (1926)
Do prdele, no do prdele...!!! Tomu říkám FILM! Uchvacující, nádherné, strhující od začátku do konce. Magické, krásné, poetické, dobrodružné, napínavé, fantaskní, staré jako kráva. I úplně němé by to nejspíš bylo na plný počet... Připočtěte neskutečné Icon Orchestra a máte zážitek, na který se nezapomíná. Jsem moc rád, že jsem téhle projekce mohl být součástí.
Satanské tango (1994)
Kdoví, třeba je možné zhlédnout takový film od začátku do konce a beze zbytku si jej užít. Ale asi tomu úplně nevěřím. Byl to nevšední záźitek, ano. Něco jsem si z něj odnesl, mám hodně na co vzpomínat, film je skutečně mimořádné Dílo. Ale plné hodnocení? Za souboj se spánkem a nudou? _________________ Když nad tím tak přemýšlím, nejde přece o zábavnost/dívatelnost, ale o kvalitu celku, to, že je film téměř nesnesitelně nudný, ještě neznamená, že není perfektní, protože jeho preciznost spočívá právě v tom utrpení, které sledováním vyvolává. A nemyslím jen utrpení ve smyslu utápění se v depresi, ale zkrátka nudu. Takže vlastně za pět a klobouk dolů.
Nekromantik (1987)
Fascinující snímek. Je to samozřejmě příšerná hovadina, co si budem povídat, ale koho to zajímá? Jasně, veškeré složky filmu jsou příšerné (nejneuvěřitelnější je v tomhle ohledu postava "šéfa", jakožto i interiér jeho "kanceláře"), ale ono to vlastně vůbec nevadí. Hlavní véc je, že (SPOILER) se tady souloží s mrtvolou, chuťově je jí oblizována oční bulva, chlápek mlátí kočkou o zeď (jen tak mezi řečí -Nekromantika jsem viděl na LFŠ, stejně jako snímek "Satanské tango" Bély Tarra - přičemž asi nejdramatičtější moment "Tanga" je scéna mučení kočky - zajímavé, jak i mezi tak odlišnými díly lze nalézt paralely :-) ) (/SPOILER) a mnoho dalšího. V rámci žánru rozhodně příjemně osvěžující překvapení.
Pan Dubínek (1995) (seriál)
Už za tu znělku!____________Rocky62: Trefný komentář :D
Tajnosti (2007)
Fíha...! Skutečná filmová a hudební perla s perlou Ivou Bittovou. Krásný - milý - snímek o životní krizi reflektuje současnou společnost a její zvyklosti skrz šarmantní hlavní představitelku a její, sice relativně zamotaný, ale nijak zvláštní život. Běžné starosti zobrazuje snímek velmi věrně (až na občasné herecké či scénáristické zaskřípání) a hudebnost celého filmu nám dává nahlédnout na lidský život i pomocí snového, imaginativního světa. Magický realismus na filmovém plátně! ________Co také velmi potěšilo byla absence výraznější příběhové linie a nevypointovanost - koneckonců život taky nemívá výrazný příběh a výrazné pointy...
The Kiss (1900)
Láska v čisté podobě. Co na tom, že snímek je bez příběhu, bez dialogu - lidem na plátně jejich emoce věřím. Jejich štěstí, radost, lásku...A navíc - co je to vůbec za nápad snímat někoho při líbání (ne snad, že by se v dnešní kinematografii jednalo o nějakou atypickou praktiku)? Vždyť film, jehož hlavní a jedinou náplní je líbání - to je snad esence voyerismu! Ale v tomto případě originlita posloužila dobrému účelu :-)
Paranoid Park (2007)
Úžasný film. Krásná poetika ala Kim-Ki Duk (záběry na procházejícího se Alexe, skejťácké umění aj.), velice sympatický hlavní hrdina, krásná hudba. Film mi nepřišel ani nijak složitý, či obtížný na orientaci - vše se vyjevilo přesně v pravém okamžiku. Připočtu-li vypointování (resp. nevypointování) příběhu, nezbývá mi nic jiného, než čistých 5*. Jinak v hodnocení naprosto souhlasím s uživatelem Sobis87 ,ale nedovedu své pocity vyjádřit tak strukturovaně a odborně jako on._______________ A ještě dodatek: nevěřím, že by Američani byli až takoví primitivové... Vezmu-li za příklad Alexovu přítelkyni Jennifer, která je zosobněním blbosti nebo jeho přátele, kteří se smějí u fotky muže rozděleného vlakem na části, tak vážně nevím, co si mám myslet.
Boat (2007)
Pro mě je tenhle kraťas důkazem toho, že Lynch stále umí - atmosférou se blíží jeho prvotinám, ale zpracováním se liší. Boat je technicky na jiné úrovni (neříkám, jako většina hodnotících, že na úrovni horší, jen jiné) a "příběh" taktéž. Zatímco u The Amputee, Six Figures Getting SIck etc. šlo zejména o silný, nárazový zážitek, v Boat se atmosféra buduje od prosluněného záběru na zelené stromy, přes krásnou červenou loďku, zelenomodré moře až k depresivní černobílé noci. Zkrátka gradace hodná celovečerního filmu. A ještě krátké motto: "Více loděk, méně potemnělých místností!"