Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (119)

plakát

Rick a Morty - Amortycan Grickfitti (2021) (epizoda) 

Morty a Summer se snaží za každou cenu zalíbit novému cool týpkovi ve škole a Rick zneužívá Jerryho cringe hlášek pro potěšení pekelných bytostí. Tvůrci z toho vytřískali docela dost vtipných hlášek, byl zde i nějaký vývoj vztahů a charakterů postav, nicméně to není tak nápadité, navrstvené a tempem divoké jako první dva díly, takže 4*

plakát

Rozmarné léto (1967) 

Komedie jo? Smysl pro humor tohoto jinak vznešeného poetického filmu jsem úplně nepobral (major snažící se ojet Annu, načež ho to tak vyčerpá, že ihned usne? Dědek upozorňující kouzelníka, aby nespadl, přičemž ho ten krypl z toho lana setřese - div z něj neudělá krypla? - asi už jsem mimo...) Před nedávnem jsem přemítal nad tím, čím to, že je Hrušínský se svým odevzadným, monotónním projevem tak opěvovaný herec. Ale když tady vidím, jak je prostě s tou postavou sžitý (hraje to, jako by jí sám byl celý život), prezentuje se přirozenými, charizmatickými gesty apod., tak je mi to už jasné a držím hubu.  Ve výsledku Chudák Antonín dostal ze všech tří nejvíc napráskáno: ne od kouzelníka nebo opilců, ale od konečného soužití s blbou Kateřinou, které se žel bohu nezbavil. "tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným" (zamrazilo).

plakát

Země nomádů (2020) 

Nevím, nějak na mě tady ta poetika divočiny nepůsobila ani zdaleka tak intenzivně jako v "Into the wild". Spíš mě to udržovalo v mírné nudě a depresi o tom, co mě čeká. Vrásčitý ksicht, rozpadající se tělo a finanční omezenost (něco jako v "Babím létě"). Nelíbí se mi hlavní hrdinka (můj problém), nelíbí se mi pomalé klavírové tóny (sry působí lacině), libí se mi originální námět a autentičnost prostředí, jednoduchý střih váže skvěle odvedená zvuková práce. Not for me, ale chápu, že to někomu příjde super.

plakát

Fateful Findings (2014) 

Tím jaký je to trash působí tento film samozřejmě velmi antiiluzivně a vy jako divák si můžete užít jeho hloupost a povyšovat se nad jeho chybami jako génius, filmový expert a všeznalec, což je neskutečná zábava. Všechny aspekty filmu (herectví, kamera, scénář, režie, efekty, zvuk, střih, Neil Breen) jsou dokonale na hovno, což vytváří brilantní komedii, nicméně se připravte na to, že vás to nakonec svou těžkopádností dostihne a utahá. Ten film je strašně, strašně těžkopádný. Asi jako by vám někdo zalil hlavu do betonu a vy byste pak měli uběhnout maraton (kdo viděl Spiklence slasti, tak to lze přirovnat stavu, do kterého se uvedla pošťačka s těmi kuličkami chleba). Jednoduše se nevyhnutelně začnete nudit, ale za ty dokonalé shit momenty to stojí za to vytrpět. PS: Neil Breen je prostě primitivní pošuk, který si nadevše přeje být zajímavý, chytrý a charizmatický, načež se rozhodl točit filmy, kde se do této role stylizuje, přičemž ve skutečnosti ztělesňuje pravý opak... A momenty, kdy se sanží "zazářit" a nejde mu to jsou prostě top.

plakát

Dobří holubi se vracejí (1988) 

Zajímavý. Čekal jsem srozumitelnější film - něco na způsob TV filmů J. Hubače (Ikarův pád nebo tak něco), ale tohle mělo více vrstev a bylo více fylozofičtější a náročnější na vnímání. Fakt vynikající byl střih, ať už nápaditými prostřihy, prací s flashbacky, či můstky (Brožek umí no). Říkal jsem si v čem je tento film lepší než Abstinent Davida Vignera, který zpracovává totéž téma. Ve zkratce má nějaké vrstvy, je charizmatičtější, má (samozřejmě) lepší herecké obsazení, inteligentní scénář, lepší dějová dramaturgie (segmentace pomocí zvolávání pořekadel atd), diverzifikované přístupy a pohledy skrze více postav, ale hlavně to prostě nepůsobí jako zatracený klišé návod na to, jak nebýt alkoholik, ale nedoslovně divákovi sděluje sklíčenost alkoholem lapených lidí a všudypřítomnost alkoholu ve společnosti emotivním způsobem tak, že to má daleko větší "výchovný" dopad. Na film se určitě podívám někdy znovu, protože jsem nenasál vše, co nabízí, zatím teda čtyři hvězdy a uvidím :)

plakát

Solaris (1972) 

Objevil jsem nový typ filmů. Vůbec mě nebaví, když se na ně koukám, pouze je netečně a odevzdaně vstřebávám, pak skončí, nemyslím si o nich nic zvláštního a s postupem času si je retrospektivně přehrávám a připadají mi jako nejlepší filmy, co jsem viděl (to platí pro toto, Geparda nebo Spalovače mrtvol). Inspirace Vesmírnou odysseou je jasná (interiér konferenční místnosti atd.), čekal jsem daleko menší kontinuitu a srozumintelnost, ale nakonec to bylo daleko lepší. Film obsáhl spoustu zamyšlení a paralel (jací jsou lidé ve skutečnosti VS jak je vnímáme; o místě člověka ve Vesmíru; lidská povaha...) U spousty věcí jsem nepochopil jejich opodstatnění – 4 minuty jízdy v autě ala testuju divákovu trpělivost; motiv koně; motiv balónku. Velmi, velmi precizně komponované záběry a obstojné efekty i na dnešní dobu.

plakát

Chlast (2020) 

Co film udělal dobře? 1) volí prostředí obyčejných lidí (učitelů na střední škole)-všem velmi blízké a atraktivní téma.  2) vhodný výběr prostředí a mizanscény podporující kontrastní protínání situací a postav (nudný učetel X nespoutané mládí; pohřeb kamaráda X oslavy studentů). 3) výchovný efekt-neschopnost zbavit se drogy, vyústí ve smrt jednoho z hlavních protagonistů. Dále: dlouhé na jeden záběr natočené scény řešené poskočným střihem (to podporuje určitou autenticitu), rozmazané záběry (opilost); naskakující promile popisující stupňující opilost mi připomnělo Lucy, které podobně nabíhaly procenta, které popisovaly její schopnost využívat mozek, a oni s roustoucím promile byli rovněž stále více schopní, tahle paralela (i když nezáměrná) se mi líbí :)

plakát

Notting Hill (1999) 

Potvrzení mojí guilty pleasure-romantické filmy pro holky jsou prostě nejlepší! (stejně tak Pýcha a předsudek-nesuďte mě plz). Neskutečná práce R. Curtise se scénářem kdy na pomyslnou váhu postupně přidává závaží a my se jako houpačka přikláníme k tomu, jestli je Anna namyšlená svině nebo ne. Prostě stále otáčí perspektivy a je to neskutečné. Výtvarná stránka byla skvělá (úžasný one-take záběr na všechna roční období), precizní kamera ala Blow up-takže 5 hvězd, odpouštím klišé konec!

plakát

Hlava-22 (1970) 

Hlava 22 aneb výmluva byrokratického aparátu na všechno. Cítil jsem tam tu esenci knihy a to i přesto, že jsem ji nečetl. Chytrý scénář a zbytečné dialogy, které vedly k tomu, že k ničemu nevedly byly skutečně zábavné. Z filmového hlediska jsem neviděl lepší práci s plány a vrstvami, než tady. Dramaturgická kompozice si nás přehazovala jako horkou bramboru, ale dalo se v tom  orientovat...

Časové pásmo bylo změněno