DonPedro

Nestačí, že autoři tahají na světlo boží rádobyzábavné momenty až odkudsi ze suterénu vkusu – ještě navíc je neumí ani prodat. Místo stylu a švihu jen věčně nadržený pes a zvracení do mejdanové bowle zabalené do naštěstí jen devadesátiminutového balíku.

Milý deníčku. Dneska jsem narazil na pěkně zákeřný kousek. Po prvním nástřelu jsem měl nutkavý pocit, že mi muselo něco zásadního uniknout. Tak jsem si dal repete, doplnil pár dílků skládačky a hořce zaplakal. Strávil jsem tři hodiny s filmem, který na mě coby diváka zvysoka kašle – těch šest nebo sedm vtipů na pozadí je hodně slabá náplast. Dobře mi tak, zítra si pustím Armageddon.

Docela povedená variace na oblíbené téma dvou outsiderů na útěku před celým světem. Spousta záběrů i celých scén, které jsou k vidění v tuctu jiných filmů – a zrovna v tomhle vypadají výborně.

To, že se příběh občas vydává cestou nejmenšího odporu a je proto dost předvídatelný je jediná piha na kráse snímku, ve kterém si McGuigan a Bettany zopakovali úspěšnou spolupráci z Nejlepšího gangstera. Spousta skvělých filmových obrazů, atmosférický hudební doprovod, špičkové obsazení.

Pod označení esej se dá naprat v podstatě cokoliv, v tomto případě reprezentativní přehlídku místních matadorů orámovanou slušně vybranými citacemi z literatury a malebnými zákoutími, prezentujícími Brno ve stylu Drážďan těsně po náletu. A když jsem u toho ničení - pokud byl někdo s hloubkou brněnského hudebního prostoru seznámen prostřednictvím spolubydlícího, pravidelně oslavujícího ranní návrat z baru poslechem Uší nebo Bobříků, pochopím i názor, že srovnat moravskou metropoli se zemí je přiměřená obrana…

Lowrymu se některé postavy tak povedly, až se zdá, že jejich potenciálu neumí využít beze zbytku - s výjimkou závěru třinácté epizody, kdy rozpoutá skutečný armageddon. A pokud bude Oliver Platt válcovat všechno kolem sebe takovým stylem, jako v první sérii, nezbude autorům, než celý seriál přejmenovat na "Tupp" a z doktora Huffstodta udělat jen přihrávače.

V kategorii filmů pro první signální soustavu v podstatě dokonalé. Snaha tvůrců o to, aby se bylo každou vteřinu na co dívat nebo co poslouchat je až dojemná. Pokud jste schopni akceptovat tenhle přístup a přimhouřit oko nad dětinskostí některých scén (m.j. všechny s Tomem Greenem), nelze než doporučit.

Docela působivý horor, i když příběh slouží jen jako věšák na jednotlivé tvrdší scény a spoustu otázek nechává viset ve vzduchu. Některé Argentovy finty možná trochu ztratily na síle, přesto žádná z nich nepůsobí směšně.

Hrdinná posádka nasedá zhruba v padesáté minutě do svého vrtáku a do té doby s přimhouřením oka nad některými nedopečenými triky v podstatě bezchybná zábava jde do kytek. Žánrová schémata najednou vadí, herci včetně Swankové a Karya jsou bezbarví jak stolní voda, z titulků se nedá odchytat co a hlavně proč ten který nešťastník právě provádí a nebýt scén odehrávajících se na zemském povrchu, bylo by vítězství nudy téměř absolutní.

Srovnání Jaye a Mlčenlivého Boba s předchozími Smithovými kousky mě donutilo opravit názor, že smysl pro humor je víceméně konstantní veličina – a asi nebudu sám, protože hrobové ticho v kině rušilo jen pleskání – natěšené diváky hanba fackovala po každé trapnosti se kterou měli tu čest. * Za minulé zásluhy jsem dal Kevinovi druhou šanci a výsledný dojem je přece jenom o trochu lepší – přehnané očekávání zapomenuto, čas (a dabing) obrousil některé stupidity a těch pár skutečně vtipných míst stačí na to abych přidal druhou hvězdičku. A aby bylo jasno – jsem fanoušek Kevina Smithe (alespoň do roku 2000). ** Zvláštní - libovolná dvacetiminutovka, na které se zastavím když to teď protáčí na HBO, je vlastně docela vtipná ***. Asi budu muset opravit opravu názoru...