rass

Pokud chci vůbec začít s hodnocením, je potřeba především úplně vypustit z hlavy Prima-rní nesmysl, totiž že patrně všichni sérioví vrazi z celé EU si uspořádali jakési soustředění v malé české obci Břeh. Tady operují další neuvěřitelné postavy, které jednají povětšinou nelogicky a tupě schematicky, takže o další nesmysly není nouze. Ať už je to tlupa místních policistů (ve složení: bezradná náčelnice - ambiciozní kretén - nepracující žvanil), na smrt nemocný chalupář a zároveň největší tuzemský machr na sériové vrahy, vnadná veterinářka, holdující zejména rekreačnímu běhu, jejich příbuzní a sousedé atd….všechny tyto postavy mají jedno společné: jsou prostě a jednoduše špatně napsané. Placaté, neživé, bez věrohodné motivace, jednající stále dokola podle stejného mustru. Scénář je zkrátka největší slabinou tohoto dílka. Nijak to nezachraňují ani herecké výkony. Snad jen Vaculík v hlavní roli snese nějaké měřítko, ale jinak je to bída. Nováková-Fuitová jen vyplašeně kouká, Teplý je neustále za megasnaživého blba, Zima buď něco žere, nebo blábolí o čarodějnicích, Trnavský si drží motorkářskou helmu a Studénková s botoxovým pyskem koženě sedí a čumí – všichni pořád v jedné poloze, bez jakéhokoliv vývoje, bez jakýchkoliv vnitřních emocí. Sledování tohoto panoptika vyvolává místy spíš nechtěný úsměv, než nějaké napětí. Zápletky případů jsou velmi primitivní a čitelné. Po zhlédnutí šesté epizody (čili v polovině) tak končím, protože další sledování považuji za ztrátu času. Ani si nepočkám na očekávaný happyend, až bude zdánlivě beznadějně nemocný hrdina zachráněn, aby mohl spočinout v náruči sympatické veterinářky, ani na rýsující se další šťastnou dvojici (Nováková – Rašilov). V rámci objektivity je ale třeba uznat, že už byly natočeny daleko horší příšernosti, takže přestože je seriál bezesporu podprůměrný, zařazení mezi odpad si nezaslouží. Řekněme, tak 30%?

Tak jsme se zase jednou dost nasmáli. Za to patří této obludné kravině jedna hvězda. Jinak snad ani nemá cenu tady něco hodnotit - scénář, který je sledem jednoho logického nesmyslu za druhým, takzvaní herci, kteří nehrají...no jako obvykle. Nepřestává mě fascinovat, jací jsou Amíci dětinové, protože takovéto typy filmů mají rádi, ročně jich natočí spousty, všechno podle jednoho mustru stále dokola, a má to zjevně pořád úspěch

Film jsem viděl jako kluk v kině, potom teprve po mnoha letech francouzský originál a teď znovu po téměř 40ti letech tuto Friedkinovu verzi. Nechci srovnávat s originálem, ani dumat, proč v době svého vzniku film víceméně propadl. Jen konstatuji, že velký zážitek z dětství se mi potvrdil i nyní. Ten film je prostě řemeslně udělaný výborně. Znamenité obsazení, znamenitá hudba. Nevadila mi ani úvodní pasáž, ve které se vysvětluje, jak se hlavní postavy dostaly na to příšerné místo kdesi ve Střední Americe. Některé momenty jsou možná trochu slabší, zato scéna na lanovém mostě je excelentní.

Hmmm.Tak tohle se tedy nepovedlo. Zdlouhavé, toporné, nevtipné.

Co tohleto jako mělo být? Pohádka? To asi neeee....škoda slov pro takovou slátaninu, všechno úplně špatně. Tvůrcům případné další pokusy přísně zakázat!

Jednoznačně nejslabší kus od Hřebejka, který jsem viděl. Možná to může fungovat jako divadelní hra, ale jako celovečerní film nikoliv. Snad kdyby se to zhustilo do 20 minut, mohla z toho být obstojná bakalářská povídka. Je-li zápletka tak prostinká, jako v tomto případě, může téměř 80ti minutovou stopáž utáhnout jedině nějaký originální režijní nápad nebo kvalitní, vybroušené dialogy. Bohužel se nekoná ani jedno, ani druhé. Bez nápadu, bez vtipu, strojené, neživé dialogy neživých postav v podání neživých herců.

Tenhle film si pamatuju velmi dobře z období dospívání , ale že bych tenkrát chápal podstatu zápletky, to ne. Kromě toho, že se nám tehdy líbily prakticky všechny „západní“ filmy, měl tento jeden podstatný bonus navíc: krásnou Ornellu Muti – nedostižný idol všech pubescentů té doby! Dnes, po nějakých pětatřiceti letech od prvního shlédnutí se můj pohled na tuto klasickou francouzskou kriminálku trochu změnil. Ornella se mi tu líbí pochopitelně pořád, ale to ostatní kouzlo poněkud vyvanulo. Snímek působí zbytečně rozvlekle, místy dosti naivně a chvílemi i nelogicky. Delon jako ústřední sekáč hraje svého hrdinu obvyklým způsobem, vlastně úplně stejně jako podobné postavy v podobných filmech (Povídka o policajtovi, Tři muži na zabití). Scény, kdy Delon asi dvakrát opouští zdemolované auto po havárii naprosto nezraněn a perfektně upraven, jsou vlastně směšné. K.Kinski je tu ukázkově slizský a poměrně málo využitý, škoda. Celkově vzato je to i po letech koukatelný, mírně nadprůměrný film, zejména díky vydařené hudební složce, krásným interiérům, nadčasové platnosti o zkorumpovanosti politického zákulisí, velmi dobrému hereckému obsazení a celkové atmosféře.

Oproti ostatním Tarantinovým filmům působí tento nejobyčejněji a nejcivilněji. Žádné efektní a vizuálně propracované akce tu nejsou, a tak chápu určitou míru zklamání těch fanoušků kultovního režiséra, kteří právě toto na jeho filmech milují. Tenhle kousek je postaven na něčem jiném. Za prvé na propracovaném scénáři, který nutí diváka dávat dobrý pozor, aby se neztratil ve spleti podrazů a lstí, které na sebe vzájemně šijou všechny přítomné postavy. Za druhé na typologicky přesně vybraných hercích, kteří svoje dobře napsané figury ztvárňují neobyčejně přesvědčivě. A za třetí na dokonale vytvořené celkové atmosféře, tak jak to mistr umí – za pomoci vytříbených dialogů a tradičně skvělého soundtracku. A tak přestože to není taková velkolepá podívaná a film by zasloužil trochu prostříhat a zkrátit, je to každopádně pořád jednoznačně výrazně nadprůměrné – 90%.

Pokud nejste vyřezaní z kusu dubového špalku, pak s vámi musí tenhle film nutně řádně zacloumat. Taková nálož emocí se totiž vidí málokdy. Nemá cenu pitvat jednotlivé aspekty, které dělají z Honu výborný film – možná by se i nějaké nedostatky našly, ale důležité je, jak to funguje jako celek. A to tedy funguje setsakramentsky dobře! Vinterberg natočil v podstatě velmi jednoduchý příběh, ale tak sugestivně, že ještě dlouho po skončení závěrečných titulků budete alespoň v duchu řešit, jak je možné, že se tohle může stát a jak byste asi v podobné situaci obstáli vy sami…

Výborné! Mistr vztahových dramat Woody Allen vytvořil jeden ze svých nejlepších kousků. Film má skvělou atmosféru, všechno do sebe pěkně zapadá – krásná kamera, hudba, fotogenická Barcelona, dialogy, tempo příběhu, perfektní obsazení. Všechny hlavní postavy jsou uvěřitelné, přesně zahrané. J.Bardem, S.Johansson a R.Hall na jedničku, excelentní P.Cruz na jedničku s hvězdičkou – Oscar zcela po zásluze.